25.7.2012
ráno vyrážíme autem směrem na Harrachov. Zanecháváme ho na odchytném parkovišti a míříme k Mumlavským vodopádům. Jdeme kole Hornického muzea a k vodopádům je to jen asi 1 km. Mumlavský vodopád /*389*/ je největší v tomto příznačně nazvaném místě, má zde cca 10m na šířku a až 8m na výšku. Chvíli se kocháme a posloucháme jeho uklidňující ikdyž hlasité hučení. Přecházíme po mostě Mumlavu a míříme k Boudě u Mumlavských vodopádů, kde dáváme zahajovací pivo, limo a koláč.
Plánujeme to vzít po asfaltu na Krakonošovu snídani po modré je to asi 5km. Celous cestu se to vine podél říčky Mumlavy a je na co se dívat. Mumlava je horský potok pramenící ve výšce kolem 1410 metrů na úpatí hory Kotel. Jde o typickou horskou říčku s množstvím malých vodopádů a zátočin. V jednom místě scházíme „do řeky“ na suché místo a Filípek tu naboso prochází malý vymletý hrnec s trochou prohřáté vody. Asi napotřetí mu to nějak nedá a sedá do vody. Pln údivu s dětským „so se stalo?“ vylézá ven a my se neubráníme smíchu. Jitka má samozřejmě sebou pro něj komplet suché oblečení. Ještě chvíli poblbneme u vody, balíme a jdeme dál. Pominuli silnici, jediné co kazí hezký pohled na řeku, jsou věžičky postavené z kamení všude podél břehu Mumlavy. Nějak mi to sem nesedí, nelíbí se mi to. TRrasa po asfaltu je dost únavná, za každou zatáčkou vyhlížíme konec v podobě Krakonošovi snídaně. Rychlostí dvouletého prcka s mu však moc neblížíme. Beru Filípka za krk a trochu přidáváme. Tentokrát to bere s povděkem a ani neprotestuje. Trochu litujeme, že jsme sebou nevzali do zálohy golfák pro Filípka, bylo by to pro oba pohodlnější. Stoupání takměř žádné a asfalt hladký jako sklo, v pohodě i pro inliny. Nakonec jsme se na Krakonošovu snídani dostali, trochu jsme doufali, že tu bude nějaká občerstvovačka, ale nekonalo se tak. Tož vytáhli jsme svoje zásoby a dali se do hodování. Jen to pivko nebylo. Chvíli jsme se kochali místem a na místní mapě studovali kudy dál, nějaký plán z domu jsme měli, tak jsme spíš jen porovnávali, dle momentální situace. Začalo se totiž dost rychle zatahovat a někde v dáli bouřit. Ráno to na to vůbec nevypadalo, tak jsme museli plán trochu přehodnotit. Nepůjdeme po žluté na Ručičky a do Harrachova, ale vezmeme to po neznačené asfaltové svážnici, jdoucí souběžně s cestou, kterou jsme přišli zpátky. Vyjma původní cesty by to mělo být takto nejblíž. Táhne se skoro celou dobu po vrstevnici 1050m, místy jako Maliník, v místě pod vrcholem Plešivce klesá k Harrachovu. Fífa mi usíná za krkem a chvílemi trochu poprchává. Dojdeme na nejzápadnější místo této silnice, někam nad Rýžoviště a cesta se začíná stáčet zase od Harrachova. (z Krakonošovi snídaně sem je to asi 3,6km) Podle nějaké mapky, co jsem si stáhl do mobilu to bereme lesní cestou strmě dolů a vylézáme v u Parkhotelu Harrachov, od něj jdeme dolů k silnici a jsme přesně u otočky autobusu (od svážnice k silnici asi 1,4km). Stáčíme to k Harrachovu již po silnici, má to být asi 1,7km. Silnice je součástí Včelí NS Jana hraběte Harracha, tak se i poučíme 🙂 Cesta po silnice se táhne a už se vidíme v autě. Naštěstí to netrvá zase až tak dlouho a za půl hodinky už frčíme k domovu.
DJF
1xTZ, skoro 12km
