Konečně je tu pátek, svátek práce a dočkali jsme se odjezdu na Moravu, do Čejkovic na vinnou stezku. Což je tradiční každoroční akce, kde se prochází asi 6km trasa vinicemi okolo Čejkovic a koštuje se místní vínko. Pro letošek je po trase rozmístěno 27 vinařů a další stánky s rozličným občerstvením. Na akci nás hlásím na poslední chvíli – 3 týdny před akcí. Ubytování je všude takměř beznadějně vyprodané, ale daří se mi zabookovat hezký a velký apartmán v Hovoranech, tedy asi 9km od Čejkovic.
16.7.2021, čtvrtek, Cesta do Beskyd Na dlouho plánovaný výlet do Beskyd vyrážíme již dopoledne. Tentokrát máme namířeno do golfového resortu v Čeladné, kde nás čeká ubytování s wellness, hotelovým bazénem a saunami. Apartmán máme sice rezervovaný až od pátku, tedy od zítřka, ale nechtěli jsme čekat již doma. Aby cesta nebyla jen o přesunu, naplánoval jsem zastávku v Olomouci s přespáním v hotelu Hanácký Dvůr. Kolem půl dvanácté už obědváme ve Vrchlabí v naší oblíbené restauraci Partyzán. Poté pokračujeme přes Trutnov do Náchoda. Tady Leu zaujme místní zámek a hned naznačuje, že bychom se mohli zastavit. Chvíli hledáme cestu na parkoviště a za pár minut už stojíme před zámkem. Protože jsou právě dvě hodiny odpoledne, míříme rovnou na nádvoří, kde si kupujeme vstupenky na prohlídku „Ze sklepení na věž“. Ta zahrnuje obrannou věž, renesanční terasu i sklepení s výstavou mapující historický vývoj náchodského zámku. Po zdolání 160 schodů — a to hned dvakrát, dolů do sklepení i nahoru na věž a zpět — si ještě užíváme procházku krásnou zámeckou zahradou.
Pokračujeme dál na Olomouc, aby toho nebylo málo vidíme po cestě upoutávku na zámek Častolovice, jelikož Lea má v zámcích zalíbení, zajíždíme ještě tam. Po kávičce s pohárem na zámeckém nádvoří se jdeme projít ještě do zámecké zahrady , která je nyní v plném květu – růží, levandulí. Než vyrazíme dál, zůstaneme tu skoro do 5. hodiny.
Následuje už jen dlouhá jízda do Olomouce, po drobné peripetii s navigací nacházíme naše ubytování, Hotel Hanácký dvůr (Selské nám. 40/56, Olomouc). Jelikož je půl osmé a kuchyň končí asi za hodinu, rychle naházíme věci na pokoj a jdeme do místní restaurace na večeři. Večeříme na dvoře mezi květinami, blízko podloubí, nádherné romantické místo, škoda, že restaurace končí tak brzy. Nedá se nic dělat po chutné večeři se vracíme na pokoj, spíš pokojíček, no a Lea má potřebu završit den čtením knížky, že je prý tak zvyklá..
17.7.2021, pátek, Olomouc Po vydatné hotelové snídani vyrážíme objevovat krásy Olomouce. Auto necháváme nedaleko historického centra a pěšky pokračujeme na náměstí, kde začíná naše prohlídka města. Hned na první pohled nás zaujal monumentální Sloup Nejsvětější Trojice, který byl postaven v letech 1716–1754 a dodnes je nejvyšším sousoším v České republice. Pokračujeme kolem známého Olomouckého orloje na radniční věži až směrem k Václavskému náměstí. Tady navštěvujeme impozantní Katedrálu svatého Václava, která patří mezi nejvýznamnější památky města. Zaujme nás také pravoslavný Chrám svatého Gorazda se svými typickými zlatými kopulemi, které jsou vidět už z dálky. Tentokrát ho ale obdivujeme jen zvenčí. Po dopoledním chození přichází vhod krátká pauza, a tak si dopřáváme Aperol v letní zahrádce restaurace U Mořice. Odtud máme krásný výhled na Kostel svatého Mořice i vysokou Svatomořickou věž, která dominuje okolí. Odpoledne přejíždíme na Svatý Kopeček, kde si prohlížíme nádhernou Bazilika Navštívení Panny Marie. Přestože se hned vedle nachází známá zoologická zahrada, tentokrát ji vynecháváme, protože je čas přesunout se na ubytování. Den zakončujeme v útulné restauraci Restaurace U Macků přímo pod bazilikou, kde po celém dni konečně zaháníme hlad i žízeň.
Pak již přejíždíme do Čeladné, kam to máme něco přes hodinku. Čeladná patří k nejkrásnějším místům v Beskydech. Kombinuje horskou přírodu, klidnou atmosféru a spoustu možností pro výlety, od pohodových procházek až po náročnější túry. Zde se ještě stavujeme v prodejně Hruška pro nějaké zásoby a vydáváme se hledat Golfový resort, což se nám po chvíli i daří. Na recepci vyfasujeme klíče a další informace ohledně ubytování a wellness a míříme se ubytovat.
18.7.2021, sobota, Lysá hora Na dnešek máme v plánu výstup na Lysou horu. Počasí je dost pošmourné, ale snad to vydrží, lepší jak nějaký úmorný hic. Přejíždíme autem do vesničky Malenovice a chvíli po jedenácté zastavujeme u hotelu Rajská bouda na druhou snídani – česnečku a pivo.
Řádně posíleni pokračujeme již po svých po žluté turistické značce, nejdříve po rovince po asfaltce kolem Satinských vodopádů a pak již odbočujeme do kopce. Cestou se zastavujeme v malebné výletní hospůdce – boudě Hostinec u Veličků pro turistickou známku a nanuka a dál stoupáme až k rozcestí Lukšinec a dál pokračujeme po červené. V dáli občas zahřmí a drobně se rozprší, ale zatím nic velkého, navíc nás zčásti kryje les.
Stoupání začíná být prudší a hustá mlha nám slibuje, že výhledy nebudou. Po půl třetí jsme na Lysé hoře (1323m) , venku není moc co ke koukání, zajdeme si k obelisku a pak hned zalézáme do teplotně přívětivější Bezručovy chaty. Kdyzž už jsem v těch Beskydech, dávám halušky pivko a k tomu něco ostřejšího, že jsme to i v nepřízni počasí vtipně zvládli. Na druhou stranu, aspoň tu není narváno.
Asi za hodinku, byť se nechce, se zvedáme. Venku se mezitím rozpršelo a jen co začneme klesat po kamenité cestě, leje jako z konve, cestou tečou potoky, nemá cenu se ani nějak snažit nepromoknout. Urychlí to naše kroky a za hodinku a půl jsme zpět u auta. V apartmánu si děláme malou večeři a den zakončujeme sklenkou vína na balkoně.
19.7.2021, neděle Skanzen Frenštát pod Radhoštem Po vydatné snídani s výhledem na nedaleký vrchol Skalka máme namířeno do Frenštátu pod Radhoštem do Valaškého muzeum v přírodě. Lea má ráda staré chaloupky a vše okolo, tak by se jí to mohlo snad líbit. Do skanzenu to máme asi jen půl hodinky, takže pohoda.
Cestou míjíme odbočku na Trojanovice, v tu chvíli už mám jasno, kam pojedeme zítra. A před půl desátou již parkujeme na placeném parkovišti nedaleko skanzenu. Jdeme do hlavní budovy a kupujeme vstupenky do všech tří částí – Dřevěné městečko, Mlýnská dolina, Valašská dědina. Původně jsem chtěl jít nejdříve do Dřevěného městečka, ale jelikož na Mlýnskou dolinu se musíte zaregistrovat na přesný čas a prohlídka zrovna za chvilku začíná, registrujeme se ihned. Mlýnská dolina je moje oblíbené muzeum, je to soubor technických a funkčních stavení z té doby, jako kovárna, pila, mlýn, valcha a vše s názornou ukázkou. Potom pokračujeme do dřevěného městečka, kde si po prohlédnutí všech roubenek dáváme drink. Už nás čeká jen Valašská dědina, je to největším areálem Valašského muzea v přírodě. Na odlesněném svahu Karlova kopce je umístěno velké množství různorodých staveb – hospodářské usedlosti, salašnické stavby, hospoda, větrný mlýn, kovárna, sušírna ovoce, zvonice, kaple i evangelická kostel, včetně hospodářských zvířat. Na oběd se stavujeme ve zdejším Valašském šenku, kde si pro změnu dávám halušky a pivo. Prohlídku zakončujeme výstupem na Jurkovičovu rozhlednu na vrcholu kopce.
V areálu jsme hezky strávily více jak pět hodin času. Odpoledne už jen lenošíme na pokoji, jdeme se konečně podívat do místního wellnesu a večer zakončujeme návštěvou místního baru – restaurace.
20.7.2021, pondělí – Radhošť Ráno začínáme v půl osmé tradičně pohledem na Skalku a snídaní na našem balkónku., abychom již před půl desátou parkovali v Trojanovicích pod lanovkou na Pustevny.
Kupujeme zpáteční lístek na lanovku a za chvíli se již vezeme na Pustevny, je deset tak tu panuje ještě vcelku klid. Dokonce v chatě Libušín, kterou po požáru v roce 2014 znovu otevřeli teprve loni, si můžeme vybrat, kam se posadíme. Chata je krásně a s citem zrekonstruovaná, prostě úžasná. Já si dávám pivko a Lea zelený čaj a objednávám ji k tomu nádherně vypadající koláček. Po nakochání se zdejší architekturou odcházíme vstříc naší dnešní tůře. U stánku nám ještě zavoní asi čtvrtkilový oštiepok z grila, který musíme mít a už opravdu jdeme.
Po modré přes vyhlídkový altán Cyrilka docházíme až k soše slovanského boha Radegasta. Tedy k jeho kopii, protože původní sochu Radegasta vytvořil sochař Albín Polášek z betonu a kameninové drti. Na horský hřbet mezi Pustevnami a Radhoštěm byla umístěna v roce 1931. Horské podnebí sochu narušovalo, a proto byla v roce 1996 přesunuta do haly radnice ve Frenštátu pod Radhoštěm a na jejím místě stojí od roku 1998 kopie z odolnější žuly. Zde drink vynecháváme a pokračujeme dál na Radhošť.
Na oběd se stavujeme v horském hotelu Radegast, na to že je půl jedné máme hnedka volný stůl.
Po obědě si jdeme prohlídnout Kapli sv.Cyrila a Metoděje na samotném vrcholu Radhoště (1129m). A dáváme otočku na zpět. Po cestě zpět chvíli usedáme do trávy a dáváme hodinový relax s výhledy směrem na Dolní Bečvu a na obzoru snad Javorníky. Z toho nás vyruší až daleké zahřmění.
U Radegasta dávám radegasta a Lea kafe a pak už jen rychle zpátky na Pustevky. Obloha je celý den silně zakaboněná, ale naštěstí drží a neprší. Je chvilka po čtvrté, tak ještě narychlo zacházíme si prohlédnout, alespoň odspoda, nově postavenou stezku korunami stromů – Stezku Valaška. Pak už jen sjíždíme jednou z posledních lanovek dolů (jezdí jen do 5 hodin) a frčíme na apartmán.
Již v suchu apartmánu se venku prožene bouře, kterou trávíme v teple zdejší parní sauny a bazénu, do hospody se nám nechce a tak večeříme grilovaný hermelínek na našem balkonu.
21.7.2021, úterý – hrad Hukvaldy, hrad Štramberk) Včera jsem v mapě hledal pro změnu nějaký hrad či zámek někde poblíž, protože je to Lei srdcovka, nejvíc se mi zalíbila zřícenina hradu Hukvaldy. Po snídani jedeme tedy do Hukvald, je to zase jen půl hodinky. Kousek od místa, kde parkujeme vidím cukrárnu “Ráj na zemi” (Hukvaldy 110), tak je mi jasné, že s Leou budou směřovat naše první kroky tam. Není ani deset a už na sluníčku popíjíme kávičku, no někdo pivo 🙂
Po druhé snídani vyrážíme parkem na prohlídku hradu. Hukvaldy byl mohutný opevněný hrad z poloviny 13. století, od 18. století však pomalu přestal být obýván a tečku za jeho slávou udělal ničivý požár v roce 1762. Dnes se v prostorách romantické zříceniny konají četné kulturní a společenské akce. Po zakoupení vstupného zjišťujeme, že do další prohlídky máme moře času, tak obcházíme místní stánky se suvenýry a nakonec si dáváme drink, ať se líp čeká, sedíme na lavičce, je krásný den.
Zřícenina hradu byla opravdu krásná a uchvátila nás její velikost, stejně jako výhledy na okolní hřebeny Beskyd, Kopřivnici, Příbor, Ostravu nebo nedalekou oboru s daňky a muflony. Z hradu procházíme kolem Hukvaldských buků, kde jeden z nich má neobyčejně krásný kořenový systém a váže se k němu legenda o pokladu, který je možná právě pod těmito kořeny zakopán. Nechtěl by tu kopat. Hukvaldy proslavil skladatel Leoš Janáček, který se narodil v místní škole a po celý život se do Hukvald vracel. Připomíná jej tu nejen bronzová pamětní deska na budově stojící na místě původní školy, ale především Památník Leoše Janáčka s původním interiérem jeho ložnice a pracovny v domě, kde bydlel a kde vznikla značná část jeho nejvýznamnějších kompozic. Na Babí hoře stojí Janáčkova lavička, v hukvaldské oboře pak Socha Lišky Bystroušky, jako připomínka jeho nejslavnější opery.
No a kam teď? Na letáčku Hukvald vidím propagaci vzdáleného hradu Štramberk a “černé” věže – rozhledny Trúba. Je rozhodnuto, je to sice hodina cesty, ale rozhledna vypadá zajímavě a stejně tak nás zajímá, odkud že jsou ty Štrmberské uši, co mají na každé pouti. Parkujeme kousek dál od centra v nějaké zapadlé ulici a razíme přes náměstí nahoru k rozhledně. Jsou z ní krásné výhledy a nejvíc mne zaujme nedaleký vrcholek Bílá hora, ale tam už Leu nemůžu dostat, má hlad 🙂 Na náměstí nás nějaká zabijačková nabídka v hospodě příliš nezaujme a tak kousek pod náměstím lezeme do Pizzerie Piccolo (Náměstí 10), kde nás přivítá nádherné prostředí jak stvořené Picasem. Jelikož jsou již tři hodiny, tak není ani problém naleznout místo.
Po cestě se ještě stavujeme v nákupáku a jedeme do dočasného domova do Čeladné. Dáváme bazén ve wellness a večer zakončujeme večeří, jak jinak, než na našem balkonku.
22.7.2021, středa – Velký Javorník918m Je zase čas na nějakou pěknou a alespoň krátkou túru a nejlépe na nějakou horu, takže hurá na Velký Javorník. Ráno jako obvykle vstáváme před sedmou, snídáme a vyrážíme kousek za Frenštát pod Radhoštem k restauraci Rekovice (Trojanovice 2).
Auto parkujeme v lese hned pod restaurací s cílem se odtud vydat po zelené na samotný vrcholek, mělo by to tu být odsud nejblíže, tedy asi 4km. Podle mapky by po cestě mělo být dost občerstvoven, které ale jak později zjišťujeme jsou již trvale uzavřené.
Cesta vede stále do kopce, ale je nádherné počasí a krásné výhledy. Ač jsme vyšli až po desáté a děsně se táhneme a furt zastavujeme, za hodinku a půl jsme již na hoře.
Velký Javorník918m – Samozřejmě, vyčerpáni výstupem, naše první cesta vede k výčepu do Chaty Velký Javorník, dáváme si pivko a na výzvu místních štamgastů, ať paní koupím i něco ostřejšího, se rozhodujeme pro borovičku, ke které Lea ale nutně vyžaduje rakvičku se šlehačkou. Po občerstvení jdeme ještě pro větší výhledy na rozhlednu, stojí to za to. Přestože je trochu podyma, výhledy jsou nádherné. Před sestupem si chvilku sedneme do trávy a pozorujeme místní paraglajdisty, ale u Lei sluníčko, výstup a pivko udělá své 😀
Po třetí jsme zpět dole u auta, odpoledne trávíme už jen odpočinkem v apartmánu.
23.7.2021, čtvrtek – Gruň, vodní nádrž Šance Další co nás v nějakém letáčku zaujalo, byly malebné fotografie z Naučné stezky Gruň v CHKO Beskydy.
Jedeme na Staré Hamry kolem vodní nádrže Šance, tam nás zaujme odpočívadlo u silnice s naučnou tabulí, dozvídáme se, že pod námi na samotě u břehu, nádrže se nachází novogotický kostel sv.Jakuba vystavěný v letech 1863–65. Zajímavá stavba avšak ne v moc udržovaném stavu a i celé okolí nepůsobí moc vábně.
Za pár minutek odsud, v jedenáct, už stavíme na parkovišti Gruň – Charbulák. Platíme parkovné a pokračujeme Naučnou stezkou směrem k Bílému Potoku. Už po chvilce dáváme picí pauzu na zahrádce hotelu Bezručova škola. Sedělo by se pěkně, ale pokračujeme dál. Na konci osady míjíme dřevěný kostel Panny Marie Pomocnice křesťanů, ale jinak je to taková ne úplně uchvacující cesta mezi loukami, něco jako když se jdeme projít doma za barák. Míjíme Pomník valašské ovci 😀 a docházíme k restauraci Švarná Hanka, k obědu tu ale nic kloudného nemají, tak si Lea dává jenom polévku a já tekutý chléb. Pokračujeme pár kilometrů dál až ke zvoničce Bílý Kříž, kde se otáčíme a stejnou cestou jdeme zpět. V půl čtvrté jsme zpět u auta a vracíme se.
Nebyla by to Lea, aby nepotřebovala zastavit u vody si trochu schladit nohy po tůře, dáli se ta procházka tak nazvat. Stavíme na odpočívadle u lesa a po napojení se na nějakou pěšinu vychozenou místňáky přicházíme až k vodě, kde je dokonce nějaké tábořiště. Po chvilce se vracíme odhodláni jet už skutečně domů, ale jedeme jinou cestou než ráno – míjíme mnoho zaparkovaných aut u silnice a vidíme, že jsme přímo u hráze. Taky zapichuji auto někam do příkopu a jdeme si prohlédnout to úžasné dílo – vodní nádrž Šance, nazvané po bývalé, dnes již zatopené obci. Postavena byla v letech 1964-1969 na horním toku řeky Ostravice. Nádrž o rozloze 2,5 km2 slouží hlavně jako zásobárna pro výrobu pitné vody. Dále se využívá k regulaci průtoku a ochraně proti povodním.
Do Čeladné se vracíme až po páté hodině, stavujeme se ještě u nás na křižovatce v Restauraci Na Křižovatce (Čeladná 249) na pozdní oběd.
24.7.2021, pátek – odjezd z Čeladné – Kunětická hora Dnešek se veze ve znamení odjezdu domů. Abych vyprázdnil ledničku a nic jsme netáhli zpět, v sedm ráno už servíruji teplou snídani. Pak jen balíme a balíme a prohlížíme, zda jsme někde něco nenechali a v devět odjíždíme.
A když si to takhle štrádujeme přes Pardubice, říkám Lee, že bychom se mohli ještě stavět na Kunětické hoře na prohlídku hradu, předpokládal jsem, že hrad, tedy aspoň zřícenina zabere. A tak parkujeme hnedka vedle Restaurace a penzionu pod Kunětickou horou a jdeme na oběd.
Posilněni výborným holanďákem se dáváme na výstup na Kutnou Horu. Je to fuška v tom vedru. Po příjezdové cestě pomalu stoupáme a kocháme se okolím a krásným letním dnem. Docházíme na nádvoří a jdu koupit suvenýry a tajně i vstupenky. Vystřeluju si z Lei, že už vše viděla, já mám nakoupeno a odcházíme, protože musíme už jet. Vidím v jejích očích zklamání a trochu i nasranost :D, protože prohlídkou jsem ji na Kutnou Horu nalákal. Nic ale neříká a jde se mnou. Až před branou jí ukazuju vstupenky, že jen kecám….no, člověk by nevěřil, že se může na prohlídku někdo tak těšit. Prohlídka byla super, i já mám rád zříceniny hradů, není to žádná nudná prohlídka a ty výhledy…
Po pěkném zážitku chci Lee ještě ukázat zdejší Perníkovou chaloupku, kousek od parkoviště, o které jistě neví. O co větší překvapení je to nakonec i pro mne, když se tu koná nějaká akce. Vybírají zde nějaké vstupné, tak se nám tam moc nechce, když máme za chvíli jet domů. No, ale když už jsme tady…Jdeme dovnitř, koná se tu Přelet pivních píp, což je festival malých pivovarů. Dáváme jedno pivko, ale atmosféra je tu super, tak mne napadá zajít k parkovišti do restaurace, zda nemají volná dvě lůžka přes noc. Mají, super. Vracíme se do areálu a zkouším různá pivka – IPA a další speciály se stávají mým favoritem. Lea po prvním pivku preferuje Gin s Tonicem. Nakonec paříme až skoro do osmi.
V osm už sedíme v restauraci a objednáváme si dvojitou porci tataráku, naši dovolenou jsme parádně zakončili.
Druhý den ráno balíme našich pár švestek, dáváme snídani a už skutečně jedeme domů.
