28.5.2026
V zimě při procházení videí na YT jsem narazil na videa od Complex Athlete a @SaltySugar_CZ, kde přechází několik vrcholů Šumavy. Jelikož jsme na Šumavě byly jen jednou a ani jsme tam nešli žádnou hřebenovku, říkám si, že by to mohlo být super. Tak na mapě hledám nějakou vhodnou trasu a jako nejlepší řešení mi přijde jet z Nové Pece vlakem na konečnou do Nového Údolí a tam odtud se vracet zpátky. Vždycky to tak dělám, ráno někam odjet hromadnou dopravou a ak se vracet po svých zpátky, člověku tak odpadá honění se, aby stihl přinejhorším poslední spoj. Začátkem dubna hledám na bookingu ubytování, na první svátky je vyhlídnutý apartmán již plný, pak má Fífa závody a tak termín padá až na poslední víkend v květnu a Apartmány Míra v Nové Peci a zrovna na tři noci.
Ve čtvrtek nejdou děti do školy, já odcházím dřív z práce a v hodinu po obědě vyrážíme. Jedeme přes Prahu, kde přejedu odbočku a tak se tam na chvíli zamotáme, dále Písek a stavíme až v Prachaticích u Penny dokoupit nějaké zásoby. Přesně v půl šesté jsme na místě. Klíček přebíráme ze schránky pod kódem a prohlížíme náš apartmán, vypadá líp než jsem čekal z fotek. Nanosíme věci z auta a jdeme na prohlídku vsi. Nic zajímavého k vidění tu není, jen snad že tu jsou v předsezoně otevřené čtyři hospody. Vybíráme jednu z nich, která má nejdelší otevírací dobu, do desíti a jdeme si po dlouhé cestě autem posedět. Ochutnávám místní Budvar Kroužek a děti si k citrolimonádě dávají řízek a smažák. Hospoda vcelku fajn.
Pátek – Ráno vstávám před šestou, přes apku kupuji jízdenky na vlak do Nového Údolí (60+2x30Kč), posnídáme a za deset sedm jdeme na místní nádraží, kam to máme skutečně kousíček. Za půl hodinky jsme v Novém Údolí a vcelku svižně se vydáváme po červené na trasu. Jdeme ve stínu lesa přes Rosenauerův pomník až na Třísloličník, kde se kocháme dechberoucími výhledy ze skalní vyhlídky, jak na německou tak i na českou stranu. Vylézáme i na nedalekou skalní vyhlídku Hochstein a po osvěžení se v místní hospůdce Dreisesselhaus pokračujeme dále. Domácí oběd rozbalujeme u kříže na skalce odkud je zase úžasný výhled. Pak už jen pokračujeme přes Trojmeznou na Trojmezí a vrchol Plechý s výškou 1379m, jenž je nejvyšší hora Šumavy v Rakousku a České republice. Zde odbočujeme na žlutou ke Kučorově vyhlídce a vyhlídce Lipno. Zde se naskýtá úžasný výhled nejen na Plešně jezero pod námi, ale i na vzdálenou přehradu Lipno a za ní Blanský les s vrcholem Kleť. Odtud sestupujeme “Zážitkovou NS Duch lesa” k Plešnému jezeru. Cesta přes velké kameny a kořeny je opravdu dlouhá a zážitková. Od Plešného jezera nás však čeká ještě přes 9km domů. Jdeme po zelené Jezerní stezku, stavujeme se trochu zchladit na občerstvení Říjiště, kde kupujeme i známky a další suvenýry. Fífa poroučí Nele i turistické nálepky, kde dochází k rozbroji, že jich tolik nechtěla a že si je zaplatí 😀 Pak ještě malé zastavení u Akvaduktu na Schwarzenberském kanálu a pak už jen dlouze šlapeme po žluté až do apartmánu v Nové Peci. Ty nástupy a návraty mne na Šumavě nebaví, vždycky k něčemu zajímavějšímu je to dost daleko. Ušli jsme necelých 25km. Večer si ještě dáváme malou procházku po Nové Peci .
Sobota – Dnes přejíždíme po snídani do Českých Budějovic, Nela tu má dohodnutý sraz s kamarádem a my s Fífem pokračujeme mezitím do centra. Po krátkém motání se, kde odstavit auto, parkujeme na Mariánském náměstí. Zde nás překvapuje cena – 5Kč/hodinu. Krajinskou ulicí pokračujeme na náměstí Přemysla Otakara II za Filipova stálého vyprávění, jak tudy a tudy šli před rokem na školním výletě. Náměstí je zabarikádované stánky a TOIkami, bohužel tu vrcholí přípravy na nějaký večerní městský běh. Vylézáme alespoň na Černou věž, kde Fífa se školou nebyl. Se svými 72m je to dominanta Českých Budějovic, věž z 16. století. Věž měla sloužit jako zvonice, strážná a hlásná věž. Přístupný ochoz je ve výšce 46 m a vede k němu 225 schodů. Odtud pokračujeme do místního Íčka, kde Fífa fasuje plný batoh prospektů. Abychom ještě zabili čas, Fífa mne vede do městského parku, jdeme kolem Železné panny, což je gotická věž z 2. pol. 14. století, nachází se na Zátkově nábřeží nedaleko Biskupské zahrady. Název Železná panna dostala podle mučidla, které bylo ve věži dle pověsti používáno. V současnosti se zde nachází staročeská hospoda. Procházíme parkem, kde nás zastihne krátká sprška a přes náměstí se vracíme zpět k autu. V Penny na okraji města vyzvedáváme Nelu a míříme na Kleť, která má být naším dnešním cílem. Jelikož jsem se úplně nedohol se svými dvěma navigátory, odkud na vrchol vyrazíme, parkujeme místo u lanovky Na Lazích, na druhé straně kopce na Parkovišti Granátník na okraji Českého Krumlova. Granátník se jmenuje podle malé rozhledny, která je nedaleko parkoviště, ale tu si dáme až jindy, dnes ji nestíháme. Při úprku do prudkého kopce po modré a pohledu do mapy, trochu nadávám, že odtud to není jen o kousek dál než od lanovky, ale pěkná štreka. Navíc se zatahuje, zvedá vítr, někde v dáli bouří. Míjíme přístřešek U Modrého obrazu, Čtyřmezí (místo, kde se potkávají katastry čtyř obcí – Holubov, Kájov, Srnín a Křemže) a po hodince jsme na vrcholu Kleť 1087m. Dle mapy.cz to měly být dvě hodinky, takže dobrý. Rozhledna je krásně malebná, hezky to tu žije a hlavně nacházíme prima stůl. Kupujeme pití a nanuky a do dětí nacpu aspoň česnečku, když odmítají třeba karbanátky z divočiny a kaší a jiné dobroty, co tu mají. Fífa odchází od stolu, že potřebuje najít, kde tu prodávají magnetky. Když se dlouho nevrací, vydáváme se ho hledat. Nakonec vychází zezadu z restaurace s úsměvem od ucha k uchu a magnetkami a známkou. Velím k odchodu, ale že ani náhodou, že musí na rozhlednu, říkám si, blíží se bouřka, rozhledna je malá, nebude nikam vidět. Ale Nela, že jde s ním a tak po chvilce jdu nakonec taky (vstupné 70,-).Ještě, že nás tam Filip vytáhnul, výhledy s přicházející bouřkou byly opravdu nádherné. Vesničky dole osvícené, pozadí za nimi strašidelně tmavé, vážně krása. Asi po deseti minutách, ale přeci jen jdeme, chvílemi běžíme k autu. Liják nás nezastihl, spíše se vyjasnilo – ale hned jen co jsme se vymotali z Českého Krumlova, lijáky dorazili i k nám. Naštěstí v autě bylo sucho i teplo, jen už se nekonala zastávka u Lipna, jak jsem měl v záměru. Silnice k Nové Peci byla místy plná větví a naplavenin, tay se asi muselo konat, naštěstí jsme byli jinde. Večer na pokoji opékáme na pánvi klobásy, které jsme si původně chtěli opéct venku na ohništi, ale vše bylo promočené, takže smůla.
Neděle je už jen ve znamení odjezdu. Musíme však čekat do devíti, než nám otevřou Íčko, které bylo přes týden zavřené. V půl deváté již máme vše nastěhované v autě, tak si čas zkrátíme procházkou. Před půl desátou konečně vyrážíme na čtyřhodinovou cestu domů. Jen před Prachaticemi jsme si při příjezdu ještě vyhlídli rozhlednu, kterou chceme navštívit. Auto necháváme na lesním parkovišti a vydáváme se k rozhledně Libín. Na cedulce však čtu, že je pro rekonstrukci do konce června zavřená, ale hospoda má otevřeno. Když si vyklusneme dva kiláčky nahoru, zjišťujeme, že hospoda má až od 11, tedy otevírá za 3/4 hodiny, což zavrhuje i Filip a tak se jde zpátky bez magnetky. Ještě tankuji benzín na Orlenu v Prachaticích a stavujeme se na Čerňáku v Ikee pro skleničky a v půl třetí jsme doma. Najeli jsme 760km.