30.7.2012
Po zhlédnutí Toulavé kamery na ČT, kde mají ve znělce Pravčickou bránu jsme měli tip na další výlet. Netrvalo dlouho a došlo na realizaci.
V pondělí brzy ráno vyrážíme autem směr Liberec, Chrastava, N.Bor, K.Šenov, Česká Kamenice, Jetřichovice a kolem půl desáté jsme ve Hřensku.
Auto necháváme u silnici, na parkovišti, před vjezdem do samotného Hřenska, poblíž hotelu Klepáč (100,-) Na mapě, umístěné na parkovišti, volíme trasu NS Okolím Hřenska.
Bereme baťůžek a už vyrážíme po silnici zpět nahoru asi 1,5km (po červené) k rozcestníku Tři prameny. Zde odbočujeme konečně ze silnice a stále po červené vcházíme do lesa a serpentýnou pomalu stoupáme na vrchol.
Po 1,8km stojíme u r. Jeskyně Českých bratří – odbočka, tam nejdeme a pokračujeme dalších 200m pod samotný vrchol (r.Pravčická brána – odb.), odtud je to k cíli již jen 400m, ty už jdeme v klídku, prohlížíme si odspodu výletní zámeček Sokolí hnízdo a fotíme, za chvilku jsme na vršku.
Platíme vstup á75,- a již jsme v areálu Pravčická brána/*189*/. Nejdříve jdeme „do“ samotné Pravčické brány. Pravčická brána je největší přirozená skalní brána na našem kontinentu a je považována za nejkrásnější přírodní útvar Českého Švýcarska a jeho symbol. Rozměry jsou úctyhodné, rozpětí oblouku u dna je 26,5 m, výška otvoru 16 m, šířka 7-8 m, minimální tloušťka 3 m, vrcholová plošina brány je 21 m nad jejím dnem. Dříve se mohlo chodit i po samotném vršku brány. Za ta léta byla v pískovci „prošoupána“ hluboká rýha, a tak z nebezpečí zničení to už bohužel možné není.
Sedáme si zde na lavičku a taháme svačinu, Fífa děsně potřebuje nanuka. Obyčejný „mrož“ se nám zdá za 50,- docela drahý – vede sem nákladní lanovka, ale co, jsme na výletě.
Kocháme se pohledy, je to opravdu nádhera a je tu teprve pár lidí – otvírají v 10 a jsme mezi prvními. Navíc počasí zase luxusní. V samotném areálu je i turistické inf. středisko, kde kupujeme TZ. Prohlížíme si i nádherný výletní zámeček Sokolí hnízdo.
Vybudován byl r.1881 na místě chatrče z dubové kůry, která sloužila jako výčep. V prvním patře se nachází galeriie fotografií Juliuse Pufleraa v přízemí se dochovala stylová restaurace vyzdobená původními malbami.Navštěvujeme zde však je WC ve sklepních útrobách hotýlku. Od místa vstupu do areálu se rozbíhají upravené stezky a schodiště na jednotlivé vyhlídky, odkud můžeme pozorovat samotnou Pravčickou bránu nebo se kochat působivými pohledy do blízkého i vzdálenějšího okolí. Vylézáme na jednu z vyhlídek a ocitáme se nad bránou, výhled máme nyní dokola nerušený – nádhera.
Jelikož toho máme před sebou ještě moc, musíme se dokochat a vyrazit dolů k r.Pravčická brána – odb.. Odtud pokračujeme dále naučnou stezkou, po červené na Mezní Louku. Je to 5 km a táhne se to celou dobu téměř po vrstevnici a ke konci to klesá, takže žádná námaha, přestože se mi Filípek usadil za krkem. Je po cestě co obdivovat – různé krkolomné pískovcové útvary, výhled dolů skrz les je jen málokde, ale slyšíme místy hučet Kamenici, přestože je od nás dost vzdálená.
Konečně přichází klesání a Mezní Louka. Sedáme hned do první Hospůdky u Fořta, dáváme pivo, limo, polévku. Po jídle chceme pokračovat naučnou stezkou, ale nějak nemůžeme najít značky, tak se raději ptáme na parkovišti a jdeme správně. Takže po asfaltce (po zelené) 1,8km do Mezné. Po cestě se malinko zatáhne a sprchne, ale ani to skoro nestojí za řeč. Za penzionem Na vyhlídce nás rozcestník Mezná posílá pod penzion strání dolů. Obdivujeme, jak mají pod penzionem spoustu atrakcí pro děti, pěkné.
Ale to již sestupujeme někam do křoví po chodníčku dolů ke Kamenici. Cítíme již chlad a vlhko, překračujeme pár vyvrácených stromů. Že by tudy nikdo nechodil? Vypadá to tu takové opuštěné. Po 0,5km jsme u řeky u r. Mezní můstek a potkáváme turisty jdoucí zvrchu po řece od Divoké soutěsky.
Pokračujeme podél vody 1km po žluté a jsme u kiosku před nástupištěm na loďku, kupujeme nějaké dobroty a limču a jsme u malého stánku s jízdenkami, solíme každý 80Kč a čekáme na příjezd loďky Tichou (nyní Edmundovou) soutěskou /*182*/.
Pěšky odsud ani nejde jít, cesta zde končí a pokračuje zase až od přístavu. Její stěny tvoří strmé, často kolmé skalní stěny, vystupující nad úroveň hladiny do výšky 50 až 150 metrů, s dobře patrným kvádrovým rozpadem pískovců, některé balvany se sesuly na dno kaňonu. Převozník nám cestu zpříjemňuje, ono teda není co zpříjemňovat, prostě nám vypráví veselé příhody a pověry odsud. Jako drobnou vychytávku mají na jedné straně z nějaké lesní vodoteče udělanou nádrž a po zatažení za provázek se tříští o stěny malý vodopád 🙂
Připlouváme po cca 700m do přístavu a vystupujeme k finálnímu pochodu podél Kamenice do Hřenska. Po 2km jsme u hotelu Klepáč, odbočujeme k autu a vydáváme se na 124km cestu domů.
Jsme rádi, že nám počasí stále přeje a pestrý výlet dopadl přesně tak, jak jsme si ho plánovali, pokud by to bylo jen možné, tak snad i ještě lépe.
David, Jitka, Filípek pěšky a za krkem:) , Nelča ještě v bříšku 🙂