23.6.2013
Na dnešek jsem naplánoval pro Fífu překvápko, výlet vlakem, kterým ještě nejel.
Ráno jedeme autem do Semil před nádraží. Kupujeme jízdenku na Malou Skálu. Jede nám to za 2 minutky a načas. Jen taktak. Cesta vlakem se líbila jak Fífoj, tak kupodivu i Nelince, musíme někdy na nějakou delší. Po osmé hodině vystupujeme na Malé Skále.
Jdeme do centra, přes Jizeru. Z mostu koukáme na probouzející se stanaře i na pár čilých již v loďkách. Vůbec nás nenapadá, kudy se jde nahoru na Pantheon, tak se ptáme, jsme poslání dál směrek k benzince. Procházíme pod vyhlídkou a jsme před Pizerií. Rozcestník nikde nevidíme, tak se ptáme dál. „Děda“ nám dává 2 cesty, jednu po červené, ale že je to děsný krpál s dětmi a nebo druhou po asfaltce za sámoškou nahoru, podél Vránského potoka kolem bývalého mlýna a pak se stočit doleva do lesa a po krátkém stoupání jsme tam. Dáme bohužel na něj, později zjišťujeme, že jsme šli asi 5x delší cestou. Po cestě nás předchází nějaká základka na výletě, asi potkali toho dědu taky. Za chvíli je opět doháníme v onom lese, učitel se drbe za uchem nad mapou a nevědí kudy kam. My jdeme dál a staneme na vršku, místní nejvyšší bod 405m s nějakou mohylou.
Nějak jsme minuli odbočku na Vranov a jsme již po hřebeni výš. Moc nevíme, kde jsme. Nalézáme zbytky kamenného zdiva, nějaké vzdálená hradba před Vranovem? Nevíme. Pro jistotu rozbalujeme batoh a jdeme se posilnit před další cestou. Řádně posilněni, jsme odhodlání dát se zlatou stezkou Č.Ráje a jdeme po červené směr Frýdštejn. Asi ve 2/3 cesty je odbočka od stezky a nějaká místní vyhlídka, moc z ní vidět není, okolní stromy ji již dávno přerostli, ale byla by to pěkná prolejzačka pro odrostlejší děti.
Nahoru vede několik cest, po dřevěné lávce a schodišti, prudkým schodištěm vytesaným do skály a další pěšinkou někde od zadu. Nedá nám to a musíme tam vylézt taky. S dětmi zdá se ta cesta nějaká delší než 1km, ale přesto po chvíli vycházíme z lesa a již vidíme věžičku Frýdštejna.
To nám přidalo trochu sil a za chvíli jsme před branami zříceniny Frýdštejn /*431*/ a těšíme se na pivo.
Kupujeme vstupenky a TZ a přichází velké zklamání, kastelán tu žádné občerstvení nevede, nenajde se ani lahváček. Prolézáme zbytky hradu, chci se jít podívat s Filípkem na věž, ale Fífa dost blbne a bojím se, aby někde nespadl, zábradlí tu není zrovna neprůlezné, tak to v půli otáčím a jdu s ním raději dolů. Začíná se zatahovat a bouřit, spadne i pár velkých kapek. Jdeme naproti do lesíka na lavičku, Jitka rychle kojí Nelču a spěcháme stejnou cestou na M.Skálu. Jak byla cesta nahoru nekonečná, teď jsme byli u mohyly za pár minut, proběhli kolem ní a natrefili na ukazatel „Vranov“. Dali jsme se po něm a už byli u vstupu do zříceniny Vranov, Pantheon /*809*/.
Bylo to sem z Frýdštejnu asi jen 1,7km. Platíme vstupné. Tady to vypadá veseleji, obloha se vytáhla a praží zase slunce, mají tu příjemné sezení ve stínu stromů a ve stánku chlazenou, třebaže lahvovou, Svijany 11°, pro Fífu nanučka. Po delším posezení jdeme na průzkum toho, co zbylo z Vranova.
Je to pěkná prolejzačka s úzkými chodbami ale jdeme to všichni, Filípek objevuje jedlý kaštan, jenž tam na svahu roste a nutně potřebuje list. Míjíme pomníček holčičky, která odtud spadla, když si zde děti hráli a dáváme velký pozor na Fífu, jenž se z nějakého důvodu výšek vůbec nebojí. Dostali jsme se skoro na konec trasy. Již zbývá jen pár uzounkých schůdků na samotný vršek Vranova.
Jdu nahoru sám, sotva se zde protahuji. O cca 4-5 metrů výš jsem již na krásné vyhlídce postavené na nejvyšším skalním vršku Vranova. Je to to místo, viditelné i ze silnice z Malé Skály, na kterém je velký kříž. Je zde minimum místa tak pro tísnící se 4-5 lidí. Tak se chvilku kochám, dělám pár fotek a slejzám dolů, abych umožnil přístup dalším. Odtud jdeme už dolů do Malé Skály, po červené je to příjemnou cestou k onomu krámku u silnice nějakých 250m. Žádný krpál, díky „dědo“ za radu. Podle jízdního řádu by nám to mělo za chvíli jet, tak jdeme rovnou na nádraží. Tam po chvíli zjišťujeme, že plánovaný vlak jede jen v pracovní dny, což dneska zrovna není. Další za něco přes hodinu. Nevadí jdeme zpátky na pivko a limo. Zatáhlo nás to na Boučkův statek /*574*/. Dáváme k pivu zrovna i klobásku, uteče to jako nic a za chvíli jdeme znovu na nádraží a tentokrát již opravdu odjíždíme. Lehce po třetí jsme v Semilech. Opět nám to parádně vyšlo, máme to ale kliku. Jen nás trochu vyděsila bouřka na Frýdštejně, která se ale nakonec nekonala.
D+J+F+N (v klokánce)