22.7.2013
Kam jinam jít do Beskyd, když na ně máte jen jeden den, než na Pustevny a kolem Radegasta na Radhošť. Tak volíme i my.
Ráno v 9 jsme na parkovišti (krásných 50,- za celý den) v Trojanovicích pod hotelem Ráztoka. Dle Roscestníku Ráztoka-hotel je to k lanovce necelých 0,5km po modré, po silnici. Nelinka putuje do klokanky k Jítě a vyrážíme, za chvíli jsme pod lanovkou a zrovna to jede, kupujeme lístky (zpáteční á110) a nasedáme, první sedím já s Filípkem, za námi na další dvojsedačce holky. Ještě panuje ranní chládek, pod námi se v průseku lesa třpytí rosa. Pokud je to vůbec možné, Filípek je z jízdy nadšený ještě víc než já. Otáčím se, Jitka je zpočátku trochu křečovitá, ale za chvíli už si cestu užívá a nahoře dokonce pochvaluje.
Je úžasné pozorovat otvírající se výhled do krajiny za ranního slunce, třebaže musím být otočený dozadu. Jedinečný zážitek, miluju hory. Jízda trvá 11 minut, takže je docela čas si to vychutnat. V půl desáté jsme nahoře na Pustevnách /*51*/. (V polovině 18. století byla poblíž první dřevěné radhošťské kaple zřízena poustevna pro jednoho poustevníka a odtud pochází dnešní název místa. Posledním poustevníkem byl údajně Felix, který ve svém útočišti zemřel snad roku 1784.) Sedáme ven ke stolu před zdejším kioskem, kupujeme hotdogy (Fífoj 2), pohlednice, TZ a startovací pivo.
Prohlížíme si jednotlivé Pustevny, fotíme, kocháme se pohledy na okolní krajinu a užíváme si nádherné sluníčko, jasnou oblohu. Dáváme se na cestu, po modré 1,5km k Radegastu /*52*/ (Socha slovanského pohanského boha slunce, hojnosti a úrody) Resp. k jeho kopii, protože originál z betonu, který špatně snášel zdejší klima je v Rožnově, toto je kopie ze žuly z roku 1998.
Chvíli před 11tou jsme u ní, dáváme pivo a za chvíli pokračujeme po modré, po 1,5 km míjíme r. Radhošť hřeben, od něj by to mělo být na Radhošť ke kapli 1km. My však po cestě ještě zastavujeme ve venkovní zahrádce hotelu Radhošť a dáváme něco k jídlu a pití. Na louce nad hotelem přebalujeme Nelču, ještě chvíli posedíme a koukáme směrem na Dolní Bečvu.
dáli již vidíme vysoký stožár televizního vysílače, po chvíli vylézá i Kaple svatého Cyrila a Metoděje, sousoší obou věrozvěstů, a kříž. Jsme na vrcholu bájemi opředeného Radhoště (1129m) /*53*/. Usedáme pod kapli, Nelča si dává přesnídávku a já jdu s Fífem do kaple. Zrovna se tam sešla skupinka lidí, nějaký sbor a zazpívají duchovní píseň. V kapli to zní nádherně, přišli jsme akorát. Leháme si do trávy a koukáme na Velký Javorník (917m) a celý jeho hřeben.
Po dlouhém rozjímání balíme baťůžek, dalekohled a jdeme po stejné cestě zpět. Po stejné cestě zpátky se to vždycky nějak neskutečně táhne. Na slunci je snad 40°C. Od Radegasta už to jde, bereme to zkratkou – pěšinou kolem vyhlídkovéhoa ltánu Cyrilka a od něj je to k Pustevnám jen pár metrů. Rozmýšlíme se zda zajít na jídlo, ale za chvíli jede lanovka, tak to necháváme až na dole. Fífa se párkrát protočí na kolotoči a už to jede. Nasedáme, tentokrát dáme přednost holkám. Cesta je to opět nádherná, ale již trochu smutná, ráno odjíždíme. Dorážíme k parkovišti, nad ním nás zaujme poutač na penzion Rozkvět, jdeme tam na jídlo. Jitka dává borůvkové knedlíky, já kyselicu a halušky se špekem a brynzou a Filípek řízeček., Nelča přesnídávku. Jídlo výborné a ceny „bez přírážek“.
Stavujeme se ještě ve stánku u parkoviště, Fífa potřebuje nanuk a kupuji TZ Trojanovic /*1468*/. Jedeme na hotel, odložíme sem věci a jdeme naproti do supermarketu nakoupit nějaké dobroty. Platím ubytování, ráno chceme odjet kolem 7 hodiny.
23.7.2013
Vstáváme kolem šesté, loučíme se s hotelem a po sedmé skutečně jedeme domů. Bereme to na náměstí do Rožnova pro TZ /*2001*/ ale v Íčku mají ještě zavřeno, kupujeme domů nějaké suvenýry – místní pálenku, brynzu. Ještě kolečko kolem náměstí a za chvíli vyjíždíme z města.
Nemáme rozmyšleno, kde se ještě stavíme. Koukáme do mobilu na aplikaci k turistickým známkám, kde nám to ukazuje kolik km je vzdálená od nás nějaká turistická zajímavost. Ale tak nějak, nic kam bychom chtěli. Tak Jitku nostalgicky napadá zajet do ZOO do Lešné, kde byla s rodiči jako malá. Přijíždíme do Lešné, ale je to jiná Lešná, ta se zologickou je někde nad Brnem, my jsme však o dost výš. Nevadí koukneme alespoň do místního krásného zámeckého parku a obhlídneme zvenčí zámek, Jitka skákne koupit TZ /*1902*/ a jedeme domů.
Nemáme dálniční známku, tak se táhneme nějakejma vesničkama, ale za chvíli jsme v Olomouci. Koukám na poutač do místní ZOO, řeknu to nahlas a Filípek to schvaluje, již není cesty zpět. Rozhodnuto, jedeme do ZOO Olomouc /*155*/ na Svatém kopečku. Parkujeme přímo před ZOO (100,-) a v 10:15 vcházíme dovnitř (á110). Myslel jsem si, že je to malá zoologická, že to projdeme hned a nebude co dělat, ale zdání klame. Děti jsou ze zvířat nadšeni, tak i my jsme spokojeni. Potkáváme vláček, který projíždí celou ZOO, ale sedí v něm 2 – 3 lidi, Filípek tam musí každopádně taky. Trochu se bojíme, jestli to nebude drahota pro mastňáky, když tím nikdo nejezdí. Nechceme však udělat chybu jako s koňmi ve Valašské dědině, tak se jde Jitka zeptat.
Cena je pouze 40Kč/os, pán mi dokonce ochotně nabídne pomoc narvat do vagonku i kočár. Vláček projíždí celou ZOO, Filípek i Nela nadšeně vřískají a vidím jak Filípek má chuť dělat dlouhý nos na závistivé pohledy dětí, když jedeme kolem. Jízda trvala 20minut, pro děti to byl velký zážitek a skoro zadarmo. Vystupujeme a jdeme po stejném okruhu pěšmo. Nelinka se dožaduje jídla, Jitka usedá pod strom do stínu a kojí. My s Filípkem jdeme na zdejší dětskou atrakci – v automatu kupujeme nějaké zrní a krmíme tím kozy. Vlézáme i do ohrady, nechávám ho si s nimi hrát a jdu pro další kozí pamlsek. Dávám ho Filípkovi a hned se na něj sesype celé stádo, snaží se utéct, ale samozřejmě mu to nejde. Trochu se bojí, přeci jen ty kozy jsou vysoké skoro jako on, tak mu jdu pomoct. Velká legrace.
Už přišli i holky a jdeme do bistra pod vyhlídkovou věží na něco k jídlu, nějaké tortily nebo co to bylo a pivo, Nelinka byla po jídle, tak si mohla Jitka jedno dát taky. Po celém obvodu bistra byla natažena voda a napojeny mlhovací trysky, v těch 35° to bylo více než příjemné, protože slunečníky toho tepla moc nezachytily. Pokračujeme dál, Nelinka usíná. Volá Tóna, jak se máme na výletě. Radostně referujeme, že nemůže být lépe. Kousek před východem koukáme ještě na krmení stáda vlků a odcházíme.
Větráme „vyhřáté“ auto a jedeme domů. Z Olomouce nás to hodilo na dálnici a než jsme se dostali k nějakému sjezdu, tak jsme si pěkně najeli. Žádná složenka ještě nepřišla, tak to asi prošlo. Domů pak jedeme po stejné trase, celou dobu bez problémů.
Dovolená se povedla, teplo (možná až moc), bez deště, mnoho zážitků… SUPER!!!
David, Jitka, Filípek, Nelča