24.8.2013
Chtěl jsem po Jitce, aby nějaký výlet vymyslela taky ona. A že to nechám plně na ní a ani nechci vědět kam jedeme, že se nechám překvapit.
V půl jedné vyrážíme autem z domu, jedeme na Roprachtice a dál přes Rokytnici (takže tam taky nemáme namířeno) a na Harrachov. Na Pojizerce (silnice podél řeky Jizery vedoucí ze Sytové do Harrachova) je to však samý semafor, silnice v rekonstrukci a cesta se rapidně prodlužuje, Jitka znervózňuje. Blíží se čtvrt na dvě a vjíždíme do Harrachova, naviguje mne směrem k nádraží a prozrazuje, že pokud to stihneme jedeme vlakem.
Rychle parkujeme, hned pod nádražím, bereme děti a běžíme k nádraží – právě přijíždí náš vlak – parní lokomotiva – Zubačka. Jitka se rychle informuje, že jízdenky ve vlaku, nasedáme. Paráda, sedíme sami ve čtyřce u okének. 13:20 odjezd. Kupujeme zpáteční lístek přes Kořenov do Tanvaldu, resp. tzv. celodenní jízdenku vč. vstupu do muzea á120,-. Je tzv. Borůvková sobota, kdy jezdí tato parnička, plus v Kořenově se koná doprovodná akce. V Kořenově přesedáme z páry do historického motoráku a jedeme dál. Za pár minut jsme mile překvapení, roznáší tu kelímkové pivo a jen za dvacku. Kupujeme hned dva kousky.
Cesta příjemně ubíhá, projíždíme tunely a postaru – pěkně potmě, což se Filípkovi děsně líbí. Cesta uběhne zbytečně rychle, za chvilku jsme v Tanvaldu a na chvilku vystupujeme. Asi po 20 minutách jedeme zase zpět. V Dolním Polubném čekáme 25minut na protijedoucí vlak a jedeme dál. Nyní vystupujeme v Kořenově, jdeme se podívat do Muzea ozubené dráhy, kupujeme zde TZ /*1530*/, prohlížíme výstavu, muzeum je maličké, ale vešla se do něj expozice od vzniku ozubené dráhy až po současnost.
Za chvíli odjíždí parnička do Harrachova, jdeme až k lokomotivě a čekáme na její odjezd, natáčím to na video. Lokomotiva za hlasitého bafání a čoudějí odjíždí. Na konci vlaku je ještě připojena moderní klasická lokomotiva, která té „babičce“ přeci jen trochu pomáhá.
Vracíme se k budově nádraží, kupujeme klobásky a koštujeme borůvkové pivo, které tu dnes čepují. Mně chutná, Jitce moc ne. Usedáme s tím na kousek travnatého plácku ve stínu vedle nádraží. Děti dlabou domácí zásoby, Nelinka dostává novou plínku. Hodinka uběhne jako nic a tak se přesouváme do dalšího vlaku, jež bude i naším. Sedáme do starého vagónu s dřevěnými lavicemi. Uprostřed jsou litinová kamna na topení v zimě, komín vede přímo skrz střechu ven. Rozjíždíme se a za chvíli už to frčí. Vystrkujeme hlavy z oken co se dá, abychom po chvilce zjistili, že jsme samé saze 🙂
Za 10 minut již vystupujeme v Harrachově a přesouváme se k autu. Abychom se vyhnuli semaforům, jedeme přes Příchovice a za chvilku jsme doma.
Jitce se výlet náramně povedl, mohla by zase s něčím přijít!
D+J+F+N