Ještě nekdy v zimě jsem listoval ve Víchové knihou Špalíček výletů a zaujal mne v něm tip na návštěvu rezervace SOOS. Jelikož je to poměrně daleko v Západních Čechách, chtělo by to udělat jako výlet vícedenní. Pročítal jsem internet, co by stálo za to tam navštívit dalšího, hledal nějaké ubytování, až z toho vznikl 4-denní výlet .
Dovolená 2014, den 1.
středa 25.6.2014
Většinu věcí máme již pobalenou v autě v úterý večer. Ve středu vstáváme po čtvrté ranní, abychom odjeli cca v 5 hodin. Trochu s obavami sledujeme předpověď počasí, hlásí spíše déšť a zimu nežli něco povzbuzujícího, ale počasí nám většinou při výletech přeje, tak proč by to tentokrát mělo být jinak. Přesto sebou bereme výbavu do deště.
Daří se nám odjet opravdu v pět. Venku nám ještě na cestu mává babička, která jde za chvíli do práce a už frčíme. Do Podbozkova a na Turnov po dálnice, ze které sjíždíme za Mladou Boleslaví a dáváme se na Mělník. Venku prší, ale jinak cesta ubíhá docela v poklidu. V Mělníku se chceme zastavit poblíž náměstí a podívat se úbočím přes vinice na soutok Labe a Vltavy, takhle pěkně po ránu. Dojíždíme do Mělníka a silnice do centra je uzavřená. Chvíli se motáme jednosměrkama, ale k náměstí se ne a ne dostat. Začíná lít jako z konve, tak to vzdáváme, protože na nějaké kochání by to stejně nebylo. Pokračujeme dál na Slaný a pak po E48 do Karlových Varů. Cesta docela utíká, nikde žádná větší kolona a i náklaďáků docela pomálu. Chvíli jen tak prší, chvíli je nebe protrhané a svítí sluníčko, chvíli leje. Za Sokolevem najíždíme na dálnici R6 a po ní pokračujeme až k benzince OMV kousek před městem Cheb. Zde už nepadne ani kapka, dáváme si kafčoa jedeme do Chebu, našeho prvního cíle.
Cheb /*780*/
Auto chceme dát na miniparkovišťátko přímo před hrad, ale je zde plno (později jsme zjistili, že před hradem místo bylo, ale my byli o náměstíško jinde). Přejíždíme tedy o kousek dál, na parkoviště na Kasárenském náměstí. Zde je zatím prázdno, celodenní parkování stojí 60,-. Hned po vylezení z auta jsme přivítáni nádherným pohled na Kostel sv. Mikuláše a sv. Alběty přímo nad námi.
Vydáváme se přímo k němu. Kostel svatého Mikuláše je katolický farní kostel, a zároveň nejstarší existující kostel v Chebu. Nachází se na Kostelním náměstí, v severovýchodním rohu náměstí Jiřího z Poděbrad. Původně byl vystavěn jako trojlodní románská bazilika, během své existence však několikrát vyhořel a byl rozsáhle přestavován. Vcházíme dovnitř, ohromuje nás svou velikostí.
Filípek zde podpaluje svíčku (10,-), aby „nad námi stál“ a dopřál nám pěkné počasí 🙂 Nelinka párkrát zavýskne – to je zvuk. Jaká by to byla teprve nádhera slyšet zdejší varhany. Děláme pár fotek, u východu si kupujeme pohled a odcházíme dál. (Veškeré placení probíhá formou vhození příslušné částky do kasičky – nikdo to nehlídá). Pokračujeme kolem muzea a náměstí Krále iřího z Poděbrad, procházíme uzounkou uličkou na Jánské náměstí. Zde Filípek posbírá pár nezralých kaštanů a za chvilku jsme již před hradem Cheb /*100*/.
Před hradním mostem stojí Štaufský sloup(Sloup z travertinu, odhalený v roce 2013, připomíná místa v Evropě, které v minulosti spojoval významný rod Štaufů. Za hranicemi ČR bylo postaveno 20 takových sloupů a na našem území je to vůbec první sloup). Přecházíme most vedoucí přes suchý příkop a jdeme do hradu. (Chebský hrad stojí na ostrohu nad řekou Ohří v Karlovarském kraji. Rozsáhlý románský hrad je jednou z nejcennějších památek svého druhu u nás. Chebský hrad je jediným reprezentantem stavebního typu císařských falcí v České republice. Dominantou hradu je dnes tzv. Černá věž, kdysi součást románského opevnění. Na hradě si budete moci prohlédnout nádovří, hradní palác, černou věž, kapli sv. Erharda a Uršuly, zbytky hospodářské budovy tzv. Kuchelhausu, mlýnskou věž a hradní kasematy)zdarma. e. Kasematy (Kasematy jsou chodby v opevnění renesančních, barokních a klasicistních pevností. Primárně tyto chodby sloužily jako přístup k střeleckým či dělovým komorám), hradby, stěny příkopu jsou postaveny z milionů cihel. Nacházím i TV vysílač na Zelené hoře (637asl), vedle kterého by měla být Bismarckova rozhledna, tu však nevidím.
Sestupujeme dolů a pokračujeme v prohlídce – mučírna, zbrojnice, procházíme nádvoří podél hradeb, kasematy, a jdeme do kaple (přízemí, patro, a věž s Alchymistickou kuchyní), scházíme až skoro k Ohři k mlýnské věži, ve které vedou do 1. a 2. patra tzv. mlynářské schody.
Odtud se vracíme zpátky k východu, Filípek kňučí, že by něco pojedl. Jdeme do restaurace Děravý kotel v Židovské ul., kterou jsem si vyhlédl na netu, je kousek odtud. Filípek si tu dává řízek a hranolky, s Jíťou nás nic nezaujalo a tak necháváme jídlo na později a dáváme si jen pivo a pito. Fífa je spokojenej, řízek přes celej talíř, nemůže to sníst ani s Nelinkou. Venku trošku prší, ale svítí do toho. Platíme a přestává pršet – krásně nám to vychází. Vracíme se kousek zpátky směrem k hradu, z Dobrovského ul. vede branky za hradby do zahrady a k odpočinkovému altánku, který jsme viděli z Černé věže. Odtud se nám naskýtá pohled na pěkné zahrady pod námi, barevné záhony lákají Filípka a musíme tedy dolů.
Fífa: „Tak už tam ale jdeme!“ 🙂
Abychom se tam dostali, zjišťujeme, musíme obejít celý blok a scházíme dolů do parku. Filípek sjíždí dlouhou nerezovou klouzačku, která má teda jednu malou závadu – neklouže se. Procházíme dětským hřištěm, Filípek si ho musí samozřejmě prolézt a Nelinka jak jinak – taky. Po chvíli se nám podaří děti utrhnout a jdeme dál, pák schodů dolů a jsme pod hradbami.
Děti jdou na klouzačku a další atrakce s Jitkou si sedáme v Krajinka Café-baru (mají tu výbornou ledovou kávu se zmrzkou za 49,-). Po půlhodince s k nelibosti dětí zvedáme a jdeme si prohlédnout podél vody parčík dál. Docházíme k nějaké dřevěné chaloupce, což je dar nějakého ukrajinského městečka, s kterým má Cheb nějaký freundschaft. Odtud jdeme po zpět nahoru, přecházíme mostek a vycházíme někde ve dvoře kousek od Hradební ulice. Mostek z města není nikde značený a odnikud vidět a nikdo po něm asi tedy moc nechodí, ale co, když ho EU zaplatila… Kdyby k němu ale vedla nějaká šipka, nemuseli jsme to při cestě dolů celé obcházet. Vracíme se zpět a odbočujeme do Dlouhé a Jateční ulice. Tou přicházíme hned k Infocentru na náměstí Krále Jiřího z Poděbrad, kam potřebujeme. Kupujeme TZ Chebu a Bismarkovi rozhledny kam máme namířeno, nějaké pohledy, dostáváme mapky. Je to velké infocentrum, mají zde hodně praktických mapek a letáků, oproti jinde, kde je to jen samá reklama. Paní je zde velice ochotná a informovaná. Zatím nejlepší Íčko, co jsme kde byli. Ale nyní máme v plánu se uř jen vrátit do auta. Přecházíme náměstí, stavějí zde tribuny na FIJO (festival kapel dechových nástrojů). Zastavujeme se u krásných domů jak z animované pohádky – soubor domů “ Špalíček “ (Jeden z hlavních symbolů Chebské architektury najdete v severní části náměstí Krále Jiřího z Poděbrad. Jedná se o unikátní komplex jedenácti středověkých kupeckých domů ze 14. století. Špalíček tvoří ve skutečnosti 2 bloky 3 – 4 patrových domů rozdělených uzoučkou Kramářskou uličkou, která je široká pouhých 160 cm. Netrpíte-li tedy klaustrofobií, můžete si Špalíčkem projít. Ulička je volně přístupná. I dnes jsou jednotlivé domky sídlem obchodů a obchůdků různého typu, kavárny či restaurace.) Před Špalíčkem je situována kašna se sochou Divého muže, třímajícího zlacený kyj, jímž od roku 1728 chrání městský znak na barokní podstavci ze stejné doby.
Ale to je zde opravdu poslední zastávka a kolem kostela míříme zpět k autu.
Bismarckova rozhledna
Před ubytováním jsem naplánoval ještě Bismarckovu rozhlednu /*1292*/ na Zelené hoře (637asl). Po chvilce jsme z Chebu venku a již se motáme úzkou silničkou přes Horní Pelhřimov do lesíka se zříceninou kostela sv. Anny.
Zde nás v pokračování staví zákaz vjezdu, přestože dál pokračuje stejná cesta. Pár minut se rozhodujeme, jestli pojedeme dál nebo ne, děti usnuly a k rozhledně je to ještě kilometr a nechceme se je nám je budit. Nakonec raději nepokračujeme, kdo ví jak to tu funguje a dostat pokutu hned první den by nám dost pokazilo náladu. Budíme Filípka a Nelinku bereme do náruče. Jdeme dál po asfaltové cestě směrem k vysokému TV vysílači, kamennou rozhlednu nevidíme.
Vcházíme do lesa, po dalších 300m je po pravé straně terénní sjezdová trať pro kola a najednou se vpravo vyloupla naše rozhledna, z ničeho nic. Její vzhled je takový trochu podivný, ale vcelku pěkný. Ještě se zastavujeme u pumpu na vodu. Chvíli pumpuju a voda opravdu teče, dle cedulky však není pitná.
K rozhledně je to již jen asi 50m a stojíme před ní, fotíme. Hned se vrháme k jejímu zdolání po 72 schodech. (Tato rozhledna je jednou ze tří dalších tzv. Bismarckových věží na území Čech. Rozhledny byly stavěny na počest říšského kancléře Otto von Bismarcka. Rozhledna na Zelené hoře byla otevřena v roce 1909. Rozhledna je vysoká 18 metrů a na vyhlídkovou plošinu ve výšce 15 metrů se dostanete po zdolání 72 schodů, kde se vám naskytne krásný výhled na Chebsko, Krušné hory, Slavkovský les a část Šumavy.) 
Rozhledna není mezi stromy z dálky vidět, ale pohled z ní j otevřený ze 3/4, takže vyhlídka stojí za to. Nacházíme Cheb, z kterého jsme právě přirazili, nalevo Františkovi lázně, vodní nádrž Skalka, za ní rybník Amerika na obzoru Krušné hory a vedle Slavkovský les. Jediný krytý směr je JZ – přes hranice do Německa.
Sestupujeme dolů, Nelinka stále spí, snad se nebude zlobit, že jsme ji nevzbudili na výhledy. Ještě společné foto a vracíme se k autu.
Ostroh – Seeberg
Jen nasedneme začíná pršet, po sjetí do Chebu leje, že pouštím stěrače naplno. Taky to mohlo vydržet než se ubytujeme, říkám si. Nalézáme cestu do vesničky Ostroh do komplexu Seebergu, kde máme zamluvený pokoj v penzionu. Kousek před ním přestává pršet. Přemýšlíme, jestli na to má opravdu vliv to přání vyslovené v kostele, protože jinak to ani není možné, jsme-li venku neprší, pokud někam zalezeme, kde nám to nevadí, leje. Tak jenom dobře.
V penzionu zjišťujeme, že recepce je naproti v hotelu. Jdeme tam, dostáváme klíče a za 5 minut jsme na pokoji. Docela pěkný pokojík v podkroví s koupelnou, jediné co nám tady trochu chybí je lednička. Nanosíme věci, kterých je s dětmi požehnaně a jdeme se podívat do okolí. Nejdříve k hradu Seeberg, hned za rohem.
Děti otestují hřiště.
Od něj pokračujeme po místní naučné stezce po vcelku vysokém mostě přes Slatinný potok k Wolfgangově kostelu, který je nyní v rekonstrukci. Od něj dále po místní silničce kolem bylinné zahrádky, znovu přes potok a kolem rybníčka na silnici, po které jsme přijeli. Celkem jen necelých 1,5km. Čekali jsme, jestli nenajdeme nějakou hospůdku, ale bohužel.
Pro dnešek jsme toho měli už dost, tak jsme šli na pokoj, dojedli nějaké zásoby z auta, chvíli koukli na telku a po chvíli šli spát. Ráno nás čeká cesta do Františkových lázní.