Dovolená 2014, den 2.
čtvrtek 26.6.2014
Ráno vstáváme před sedmou, balíme baťůžek s nezbytnostmi pro děti a jdeme na půl osmou do hotelu na snídani. Odtud jdeme rovnou do auta a jedeme nějakých 6km do Františkových lázní, máme v plánu dát auto na parkoviště JIH za 140,- na den, ale projíždíme prázdnou Anglickou ulic, tak zastavujeme a Jitka jde číhnout na automat. Stovka na celý den, tak parkujeme v centru a jdeme vstříc krásám města.
Františkovy Lázně
Malebné historické lázně, vzniklé u minerálních pramenů severně od Chebu dekretem císaře Františka I. roku 1793.
Nevíme, kde začít. Íčko v Americké ul. je zrušené, tak musíme najít nějaké jiné. Fífoj jsme již doma slíbili, že se tu projedeme minivláčkem – Frantovláčkem, tak už se ptá jestli tam jdeme. Vydrží mu to celý den, zhruba každých min. 10 minut a to až do doby, kdy s ním opravdu jedeme. Svítí sluníčko, ale je po ránu ještě docela zima, počítám tak něco kolem 12°C. Jdeme „někam“ do parku a podle rozcestníku míříme k prvnímu pramenu. Mezi prvními objevenými je pramen Luisin a Studený.
S Filípkem hned ochutnáváme minerálku natočením „do dlaně“, Jitka narezlé – železité vodě moc nedůvěřuje. Pramen chutná docela osvěživě, jsem ale jediný komu. Pokračujeme k pramenům Glauber I a II. Šipka nás směřují k Hotelu Harvey, kde Filípek s Nelčou v závěsu letí k veliké fontáně. Na pár minut se i zapoměl zeptat, jestli už jdeme na vláček. Cesta vede dále kolem Labutího jezírka a už jsme u pavilonu s Glauber I. Hned jdu koštovat i Filípek zkouší zda to nebude chutnat jako malinovka, ale bohužel.
ál směřujeme ke Glauber II, šipky ukazují malou pěšinku někam do lesa. Po cca 500m jsme na místě, pramen je v dřevěném altánku, chuť nijak výrazná, dobrá.
Stezka pokračuje dál k rybníku Amerika, my se však vracíme zpět. Další zastávka je u Slunečního pramene, trošku kyselý, perlivý. Nikdo už se mnou neochutnává. Jejich škoda. Přichází asi 50. otázka ohledně vláčku, tak jdeme hledat Íčko. Jdeme k Městským sadům, íčko které ráno bylo zavřené vypadá, že je zavřené asi nastálo. Jdeme tedy do Íčka na hlavní kolonádě. Míříme k Národní ulici ústící do promenády, ještě se stavujeme u fontány vedle restaurace-kavárny Sadová, tu si předtipováváme na místo k obědu.
A již si to míříme Národní ul. k promenádě. Nádhera! Po obou stranách palmy, hotely a kavárničky s předzahrádkami, tady bych pobyl alespoň týden, to by byl relax.
Je tu jedna restaurace na druhé, konkurence velká, ceny nízké (např. polední menu – polévka, hl. jídlo + palačinka ze zmrzlinou za 120,- atd.) Ale to už jsme na promenádě, Fífa si dává zmrzku a koukáme co koupit taky domů, něco alespoň trochu autentického.
Jdeme do Íčka František, zde se dozvídám, že vláček jede až v 13:30, kupuji ještě TZ Františkovi lázně /*750*/ a jdu to sdělit ven ostatním. Je tu krásně, tak tu pobudem, jdu koupit lístky (á50,-, děti do 6 let zdarma, což „čumím“) Filípkovi se těžko vysvětluje, že vláček jede za 4 hodiny, naštěstí tu může lítat po písečných pěšinkách, což se oběma líbí. Jdeme ochutnat „Františka“, resp. jeho pramen. Kupuji si kalíšek za 10,- (hází se do pokladničky jako příspěvek) a Filípek mi „čepuje“. Mne pramen chutná. Filípek to tedy ještě naposledy zkouší, ale naštvaně zvolá na celý pavilonek „To je ale hnus“, což zde ostatní docela pobaví a většina souhlasí, já nikoliv. Ale hlavně že to tu baví i děti.
Františkovou promenádou směřujeme k Dvoraně Glauberových pramenů s prameny Glauber III a IV a Kostelním pramenem.
Nádherná budova vycházející z chrámové architektury. Vnitřní prostor připomíná chrám a navozuje povznešenou atmosféru. Ochutnávám Kostelní a Glauber III. Glauber IV si musím nechat natočit u místního „výčepu“, není volně k mání. Paní mne upozorňuje, že je velmi silně projímavý 🙂 Je to pramen s největším obsahem Glauberových solí, chutná opravdu strašně slaně. Nechce se nám odtud, ale jdeme dál. Hned vedle je pavilon s Novým pramenem, voda z něj je úplně hnědá, což je dáno vysokým obsahem železa. Další cíl je Kolonáda s Lučním a Solným. Musím odchytit Nelinku, která tlačí golfák úplně jinou cestou a přestože nechce, nasměrovat ji s námi. Mezi Lučním a Solným pramenen se ještě stavujeme u Adlerova pramene, jenž nese název po zakladateli Františkových lázní Bernardu Adlerovi.
Solným pramen je poslední jenž ochutnávám, jsem nějak „přepit“ 🙂 Pak ještě kolem kašny k Císařským lázním před kterými má sochu císař František I.
Dále kolem Aquaparku, na kterém jsme ani nepoznali, že je to úplně nová budova. Je stavěna ve stylu ostatních pavilonů. Hlásí se nám hlad, tak směřujeme zpět do centra kolem hotelu Imperial. Chvíli hledáme vhodnou restauraci, ale nakonec to bereme nahoru ulicí k té ráno vyhlídnuté. Zde budou moc děti blbnout a hlučet aniž by to někomu mohlo vadit. Nelinka usíná v golfáku, za 5 minut se pohodlně usazujeme a hned si dáváme dvě dvanáctky a Fífa džus, Jitka si objednává svoji dovolenkovou svíčkovou (129,-), Filípek řízek a hranolky (139,-) a servírce sám dodává: „a kečup“, který jsem já nezmiňoval, já po dlouhém rozmýšlení volím ostrou pizzu (109,-). Fífa se nemůže dočkat, netrvá to naštěstí moc dlouho.
Pouštíme se do jídla, kolem létají havrania skáčou po zemi kolem stolu, zda nenajdou kousek něčeho k snědku, Fífa jim hodil kousek strouhanky a jsou jeho. Řvou u nás, až přijde servírka, aby je odehnala, ale vidí s nimi Fífu v družné zábavě, tak zase odchází. Jídlo bylo vynikající, velice milá obsluha, platíme.
Dosavadní trasa Fr. Lázněmi
Dobře najedeni odcházíme dolů k promenádě před Íčko čekat na vláček, přicházíme tam v jednu a právě odjíždí jízda před námi, Fífa jen to zahlédne, nemůže se dočkat.
Jdu si načepovat Františka a hledáme symbolickou sochu Františka, resp. jeho kopii, originál je v muzeu. (Je to socha malého chlapce s rybou. Původně parková plastika zroku 1924 od františkolázeňského sochaře Adolfa Mayerla byla přenesena po válce před Společenský dům, kde se s ní s oblibou fotografovaly pacientky. Lázeňský fotograf pan Škarda pro zvýšení popularity Františka vymyslel jednu z nejmilejších legend v Čechách – podle ní každá pacientka, která se dotkne palce levé nohy sochy otěhotní.) Socha je asi 40m od pramene na západ, schována za živým plotem, tak jsme ji nemohli ráno objevit. Musíme se s ní vyfotit, jen upozorňuji Jitku, ať na ní pro jistotu vůbec nešahá.
Blíží se půla, vláček přijíždí, jdeme obsadit místa. Filípek se dočkal, září jako sluníčko a za celou jízdu ani nedutá. Trasa vede vesměs cestou, kterou máme projitou, jen fotím Adlerovu bistu, na kterou jsem dopoledne zapomněl.
Trasa „po jídle“ (modrá = Frantovláček)
Po jízdě s těžkým srdcem opouštíme kolonádu, ještě kupujeme likér Lázeňského šviháka, lázeňské „pítko“ na památku a pár pohlednic. Filípek by chtěl koupit nějaké plastové autíčko s velice hlasitou „větnamskou“ melodií. Ptám se ho, zda chce toto autíčko nebo raději „vycpaného“ opravdového motýlka. Naštěstí volí mojí možnost, tak snad budu moct slib splnit. Jdeme k autu. Dnešní program je nabytý.
Navštívené prameny: Luisin, Studený pramen-Pramen pojmenován na počest dcery císaře Františka I. Marie Luisy, manželky císaře Napoleona Bonaparte. Dřevěný altán na oválném půdorysu podle návrhu ing. Stöhra z roku 1826 je nejstarším dochovaným pavilónem města. Zastřešuje ještě Studené vřídlo podobného složení. Glauber I-Vyvěrá v empírovém pavilónku v sousedství Labutího jezírka. Je pramenem mírně projímavým, příjemné chuti. Osvědčuje se při střevních a žaludečních katarech.Glauber II-Je pramenem mírně projímavým. Osvědčuje se při střevních a žaludečních potížích. Má podobné, ale slabší účinky než Glauber I.Sluneční pramen-Má mírně projímavý účinek, osvědčuje se u lehkých katarů zažívacího ústrojí.Františkův pramen-Nejstarší používaný pramen s vývěrem v empírovém pavilonku podle projektu J. Esche z roku 1831. Je ordinován při celkové tělesné slabosti, rekonvalescenci a při lehkých poruchách trávení. Oblíbený k pitným kúrám.Kostelní pramen-Příjemné chuti s mírně projímavým účinkem. Ordinuje se při lehké zácpě a při poruchách trávení.Glauber III-Je pramen s výrazným projímavým účinkem. Ordinuje se při zácpě, která je častým doprovodným příznakem při gynekologických, ale i dalších chorobách zde léčených.Glauber IV-Pramen s největším obsahem Glauberovy soli na světě. Má mohutný projímavý účinek. Nejlépe se snáší mírně zahřátý.Nový pramen-Zakryt funkcionalistickým pavilónkem v blízkosti dvorany Glauberových pramenů. Má vysoký obsah železa, ordinuje se při chudokrevnosti po těžkých ztrátách krve, po porodech, potratech, operacích i v rekonvalescenci.Luční pramen-Je velmi lahodné chuti, léčivý při chorobách žlučníku, žaludku a střev. Oblíbený k pitným kúrám.Adlerův pramen-Památník zakladatele Dr. Adlera s vývěrem pramene ve skleněné urně. Je využíván ke koupelím.Solný pramen-Společně s Lučním pramenem zakryt empírovou kolonádou z let 1843-44 podle návrhu F. Filouse. Voda se osvědčuje při chronických katarech horních cest dýchacích k inhalacím a ke kloktání.
Nenavštívené prameny: Palliardi-Osvěžující chutná kyselka, používá se při nechutenství a lehkých žaludečních katarech. Železnatý pramen-Je železitou kyselkou výborné chuti, jímán od roku 1863. Ordinuje se při chudokrevnosti, rekonvalescenci a při stavech vyčerpanosti.Cartellieri-Užíván při nechutenství, lehkých žaludečních katarech a převážně ke koupelím.Pramen D14-Používá se převážně ke koupelím.Pramen Stanislav-Je pramenem mírně projímavým, příjemné chuti. Používá se ke koupelím a pitným kúrám.Pramen Natálie-Je velmi oblíbený pro svoji příjemnou a osvěžující chuť. Vyvěrá v novoklasicistní kolonádě cca 30 minut chůze z centra.Pramen Žofie-Předepisuje se při chorobách ledvin a močového měchýře.
Motýlí dům – Žirovice
Dál pokračujeme na prohlídku Motýlího domu /*1044*/ do Žirovic, z Fr. Lázní je to sem jen asi 3,5km, jsme tu za pár minut.
Ve svém domě si entomolog a sběratel motýlů pan Stanislav Macek založil sbírku živých motýlů. Počítám, že děti z toho budou paf. Nejdříve jdeme do přízemí, kde je pokladna a po zdi visí vitrínky s preparovanými motýli. Zběžně koukám na nějakého motýlka pro Fífu, ale ceny tak pět, sedm set, uff. Kupuji vstupenku (druhou máme zdarma z knihy „Špalíček výletů“) a TZ a jdeme nahoru. Procházíme dvojitými dveřmi a již slyšíme ševelení motýlých křídel. Je to opravdu nádhera.
Jen Nelinka se vzteká, že si nemůže na žádného šáhnout. Ze země sbírám páreček motýlů, aby jsme je nezašlápli. Filípek závidí a smutní, že na něj žádní nechtějí přistát. Na Jíťu jdou hned, ta má červenou mikinu, která je přitahuje. Ale na Filípkovi jich nakonec taky pár přistálo a byl už spokojený.
Strávili jsme tu asi půl hodiny a za tu dobu se tu otočily jen dvě dvojice návštěvníků po asi jen 5 minutách, takže jsme měli motýlky jen pro sebe. Vracíme se zpátky dolů prohlédnout si neživé exempláře a koupit tedy nějakého Fífoj, když to má slíbené. Naštěstí nacházím vitrínu s exempláři od 100 do 250,-. U těch drahých dělala cenu „vitrínka“ v které byli. Tito byli však schovaní za sloupem, tak jsem je předtím neviděl. Fífa si vybírá svého oblíbeného – fialového a k tomu pár umělých, jednoho nažehlovacího si bere i Nelinka. Děti jsou spokojeni, my také. Doporučuji to tu navštívit, motýli jsou nádherní a paní majitelka je velice příjemná.
Soos /*397*/
Autem se přesouváme o další 3km dál k rezervaci SOOS. (Soos je národní přírodní rezervace vyhlášena r. 1964. Tvoří ji unikátní rašeliniště a minerální slatiniště o rozloze 221 ha v mělké kotlině mezi Vonšovským a Sooským potokem-vyschlé slané minerální jezero. Vyskytují se tu prameny minerálních vod i vývěry oxidu uhličitého v tzv. mofetách, lidově zvaných bahenní sopky. Územím prochází 1,2 km dlouhá naučná stezka po dřevěných chodnících.)
Ve zdejším areálu se nachází muzeum s expozicí „Příroda Chebska“ a „Příroda Soosu“ a nový pavilon s expozicí „Dějiny Země“, paleontologie, velkoplošnými reprodukcemi obrazů Zdeňka Buriana a modely prehistorických ještěrů v životní velikosti. Jdeme do pavilonu Dějin země, platíme vstup (rodinné 170,-)- vstupenka pak platí do celého areálu. Chvíli si prohlížíme zdejší exponáty, ale už jsem natěšený na stezku, tak odcházíme.
Nakukujeme ještě vedle na expozici muzea přírody, vedle v kiosku kupuji Fífoj nanučka a vyrážíme. U vstupní brány chci koupit TZ, ale nevedou jí, má je jen paní, jenž na parkovišti ve stánku prodává minerály, ta tu ale není. Nevím proč tomu tak je, ale budiž. Celá cesta vede po dřevěném chodníčku – lávce, vypadá to nádherně.
Na začátku vstupujeme mezi pár stromky, po pár metrech však končí a otvírá se rozhled na pláň s bahenními rostlinami. Vcházíme do malého lesíku, hned na jeho kraji vyvěrá upravený Císařský pramen.
Dál se prostředí stále střídá mezi bohatým porostem bahenních rostlin a převážně listnatých stromů v rozlehlých rašeliništích a pustými minerálními slatiništi. Vše je zde krásně vysvětleno na 14 tabulích NS. Nejkrásnější a hlavně zase něco nového jsou bublající prameny s CO2, místy je s CO2 silně cítit i síra, což Fífa několikrát komentuje slovy „je tu smradu jako v hradu“ 🙂 Je to krásné, musí se to vidět na vlastní oči.
Po projití stezky se vracíme na začátek místní silničkou. Podél ní vede úzkokolejka, která dřív vozila vytěžený kaolí, dnes slouží jen jako turistická atrakce, v době našeho pobytu bohužel nebyla v provozu. Zavítáme k minerálnímu prameni Věra kousek od silničky. Žádné z masožravých rostlin, popsaných na zdejší tabuli NS (bublinatky, rosnatky), na které se Jitka těšila že uvidí v přírodě, však nenacházíme. Pramen jsem musel samozřejmě ochutnat. Pak už jen ve stánku naproti žel. zastávce Nový Drahov kupujeme dětem zmrzku a procházíme podél zvířecí záchranné stanice, kde pobíhají dva malí mufloni. Filípek je krmí travou, žerou jako diví. A už jsme u auta a následuje přejezd k dnes poslednímu místu.
Komorní hůrka 503asl
(Komorní hůrka je nejznámější a jednou z nejmladších sopek na území České republiky-byla v činnosti před 850 000 lety. O sopku se také zajímal Johann Wolfgang Goethe, což zde připomíná i pamětní deska s německým nápisem. V horní části kopce Komorní hůrka je nápadný kráterovitý útvar, není to ovšem původní kráter, ale starý lom na sopečný prach, kterým se upravovaly cesty ve Františkových Lázních.)
Cestu ke Komorní hůrce nám komplikuje uzavřená cesta kousek za Fr. Lázněmi, bereme to tedy oklikou (při zpáteční cestě zjišťujeme, že stačilo ten zákaz objet jen kolem jednoho domu 🙂 ) kolem kempu a jezera Amerika, alespoň se na něj podíváme.
Kousek před hůrkou se navíc omylem dostávám na E48 a než se mi z ní podaří sjet, jsme skoro v Německu. Nakonec jsme se však do dnešního posledního cíle přeci jen dostali. Parkujeme na silnici před hotelem Komorní hůrka, stavujeme se v něm na limču a na pivo a zakoupit TZ /*1685*/. Beru krosnu, usedám do ní Nelinku a jdeme vzhůru na vrcholek (cca 150m).
Vede zde kraťoučká NS kolem kráteru, trochu jsme si ji prodloužili a obešli jsme celou hůrku – nejdřív po modré až na konec lesa a potom kolem něj po neznačené cestě a zpět nahoru kolem kráteru zase na začátek. Jelikož jsme celý den byli zahlceni velkými zážitky, Komorní hůrka už nás moc překvapit nemohla, přesto je to pěkný kus přírody. Překvapilo nás, jaké také zájmy měl básník J.W.Goethe – zajímal se o zdejší hůrku a přišel s nápadem sopku prokopat, ale z finančních důvodů se mu to nepovedlo. Až teprve po Goethově smrti se ujal tohoto úkolu hrabě Kašpar Šternberg. V letech 1834 – 1837 vykopal asi 300 metrů důlních chodeb a podařilo se mu nalézt přívodní sopeční jícen vyplněný čedičem – což byl také důkaz,že jde o sopku. Z této doby je zde zachovaný vyzděný vchod do podzemí. Vstup do štol je však dnes již zasypán, nad štolou je vsazena kovová německy psaná deska na upomínku J.W.Goethe.
Vracíme se do auta, jedeme ještě přes Fr. Lázně, kde se stavujeme v místním Lídlu pro nějaké zásoby. Parkujeme před hradem Seeberg, před penzionem je plno. Což znamená, že musíme jít kolem dětského hřiště, kam nám děti hnedka mizí. Dáváme si tedy každý ještě jedno točené, než se děti vyblbnou a za půl hodinky se vracíme na pokoj. Zítra nás čeká náročnější – pěší – výlet.