sobota 6.9.2014
Po minulé ferátě v Semilech jsme celí natěšení si zkusit nějakou další. Naštěstí pro nás, v půlce prázdnin vybudovalo občanské sdružení Vodní brána v čele s Martinem Markem – Čokařem novou ferátku kousek za kopcem – nad Bílým potokem. Má to být sice jen jednoduchá krátká ferátka „B“, ale aspoň něco pro začátek. Díky!
Vyjíždíme kolem jedenácté, počasí by mělo být slušné, tak uvidíme. Při projíždění přes Smědavu se obloha místy trochu začerná, ale nijak hrozivě.
V poledne projíždíme Bílým Potokem až k bývalé chatě Jizerka. Je nám smutno při pohledu na zchátralou vymlácenou chalupu. Není to letos poprvé, takových jsme již viděli, je to velká škoda.
Bereme sedáky, nějakou sváču dětem a vyrážíme. Je to jen asi kilometr chůze po lesní asfaltce do mírného kopce. Nelince se teda jít moc nechce, ale za pár bonbonů…
po cestě křižujeme cestu treku pro horská kola, je dost frekventovaný, za tu chvilku co jsme ho míjeli projelo asi deset kol
po chvíli slyšíme ukrutný halekot někde nad námi a velký šrumec, přicházíme k chatě Hubertka /*1935*/ obležené turisty a i spoustou cyklistů, hluk jak na Václaváku, nyní se zde, ale nestavujeme, nechme to na cestu zpátky
za chatou je kamenitá cesta dolů k vyhlídce, je to asi jen 300m
a už jsme u nástupiště, ferráta je dlouhá nějakých 70m, s 25m převýšením, obtížnost B, v závěru var. C
je tu před námi nějaká skupinka, která se ke slezení taky chystá, tak rozbíjíme tábor kousek vedle
asi po 20 minutách se konečně vysoukali na stěnu, Jitka je jde následovat, já ji zatím budu s dětmi radit odzdola 🙂 první stěna zdolána s použitím lana, bez lezeček je to dost příkré a klouže se to. Filípek přitom volá: „Mamíí, neboj se, já bych to taky vylez.“ Baví svými průpovídkami všechny okolo, no snad nespadnou. Záhy však i Nelinka mi chce ukázat, jak tam vyleze, takže pokládám foťák a stahuji děti ze skály.
Jitka musí stále čekat než si skupinka před námi udělá dost fotek a selfíků
ale netrvá to dlouho a je nahoře, mezi tím se ale rozpršelo, snad to nebude mít dlouhé trvání, nemá skoro z čeho
děti mezi tím potřebují samozřejmě horolezit také, resp. Filípek, ale Nelinka nemůže být pozadu
teď prej zase bude Filípek fotit tátu…
a to už se deru na stěnu já i s foťákem, ale na nějaké pěkné záběru tu to moc není
snad tenhle strom, resp. jeho kořeny
dolů to není žádná výška, přesto bych spadnout snad ani nechtěl
než se naděju jsem před koncem, tady se trasa dělí – rychlý finiš po „B“ hned na vyhlídku nebo si to malinko prodloužit „Ckem“ přes malý převis, zkouším druhou možnost, ale před tím podávám foťák raději Jitce
jen to trochu zatáhne za ruce, přendat jištění trochu v záklonu
a jsem nahoře taky, parádička, objevuji vrcholovou knížku, ta z „B“ka není vidět
výhled z vyhlídky by tu nějaký byl, ale začíná opět pršet a citelně víc
kdo by nechtěl na Kočičáky šplhat, může jít po schodech
závěrečná skupinovka po úspěšné mini akci a začíná lejt jako z konve a do toho bouřka, schováváme se pod převis, ale jelikož po deseti minutách není žádná změna vybíháme s dětmi na Hubertku,
samozřejmě dnes nemáme mimořádně pro děti pláštěnky – tak proto prší. Á, Hubertka je jen privat, žádná hospoda v suchu se konat nebude, tak se schováváme aspoň pod střechu přede dveře. Volá nám babička, jak to s námi vypadá, při zmíňce o bouřce sděluje, že se doma nic takového nekoná, je tam modro a palermo. Pod chatou je ještě kiosek také se zastřešením, to je ale nacpané k prasknutí. Po dalších deseti minutách již jen drobně mží, jdeme okouknout kiosek a kupujeme TZ a páreček pro děti (35,-), gulášovku (33,-) i fazolovku Fífa odmítá. Bereme děti za krk a jdeme k autu.
Další plán je obhlídnout restauraci Obří sud /*359*/ kousek nad Libverdou. Hned po příjezdu jsme obrání o 30Kč/hod za parkovné, trochu nás to udivuje, ale budiž.
Jsme před restaurací, je to stavba ve tvaru sudu o délce 14,15 m, výšce 11,4 m a šířce 10,5 m. Celá je vyrobena ze dřeva a má objem přes 10 000hl. V jeho útrobách je taneční sál s kapacitou 160 míst, která jsou jak v přízemí, tak i na galerii. Dalších 30 míst je v restauraci, která je spolu se salónkem majícím kapacitu ještě 20 míst umístěna v k sudu přistavěné budově.
Sedáme si přímo do sudu a těšíme se na obídek (např.svíčková 109,-, třapačky se zelím 99,-), po čtvrt hodině však nepřichází žádná obsluha ani k nám ani k vedlejším stolů, no nevadí alespoň si to tu prohlédneme, když však po dalších 20 minutách teprve nesou jídlo lidem, kteří tady seděli s prázdnými sklenicemi již za našeho příchodu raději odcházíme. Obsluha jednou za hodinu nám bere chuť. Řešením by bylo si objednat vedle v restauraci u pultu, ale kdo by tu pak chtěl čekat hodinu na jídlo (podotýkám, že k výběru je zde asi ze 4 hotovek a plno tu rozhodně nebylo) Škoda. Stavujeme se alespoň v kiosku před sudem dětem pro nanuka a pro TZ.
Venku stále více – méně prší, ale nedá nám to alespoň se krátce zastavit na kolonádě Lázní Libverda /*911*/. Jdeme parkem, který hlídají dva statní lvi
o kus dál Albrecht z Valdštejna
a o další kousek dál jsme na kolonádě. Lázně Libverda je malá obec, o které jsou první zmínky již ve 14.století a již koncem 16.století jsou zdejší prameny navštěvovány pacienty z celé Evropy. Zdejší lěčebny jsou zaměřené na pacienty s onemocněním pohybového aparátu a dále srdce a krevního oběhu, ale i pro sportovně relaxační pobyty.
S Jitkou koštujeme Kristiánův pramen, který je dostupný v malebném altánku přímo na kolonádě, Neli samozřejmě musí taky a kupodivu vypije celý pohárek, Filípek se vzpomínkou na některé „chutnější“ prameny ve Františkovkách ochutnat odmítá.
Kolonáda je krásná, pečlivě udržovaná
Navštěvujeme místní oplatkárnu a dáváme si kávičku (15,-) a rozehřátou oplatku (6,-), Fífa pro změnu asi čtvrtou zmrzlinu. Za deště přejíždíme zpátky do Hejnic, podívat se na zdejší krásně zrekonstruovaný kostel.
Hejnice je asi nejznámější poutní místov Jizerkách. V dvouvěžovém chrámu Navštívení Panny Marie /*530*/ z let 1722-29, postaveném na místě kaple ze 14. století (její část je zabudována do chrámu), je umístěna gotická socha P. Marie z 80. let 14. století. Je zde i polní oltář Albrechta z Valdštejna a řada dalších památek. V letech 1692-96 byl M.A. Canevallem přistavěn ke kostelu čtyřkřídlý klášter.
Chtěli jsme si podrobně prohlédnou vnitřek kostela, ale právě zde probíhala bohoslužba, tak jsme nechtěli rušit, navíc Nelinka nezklamala a po pár minutách zavískla na celé kolo – to byla ozvěna až se sama lekla. Raději s ní mizím ven, což se jí teda vůbec nelíbilo.
Jitka dělá ještě pár fotek, výmalba je prostě skvostná
Ještě jsme měli v plánu navštívit rozhlednunad Heřmanicemi, ale jelikož je 17 hodin, na Frýdlant je uzavírka a děti jsou unavené jedeme domů.
Po cestě ještě z auta fotíme výhled na Frýdlantské cimbuří, kam jsme chtěli si natáhnout cestu při výstupu na Jizeru, ale jelikož by toho bylo moc cestu jsme zkrátili. V současné době zde chce sdružení Vodní brána vystavět k nevůli horolezců ferátu, tak uvidíme…
DJFN
autem 120km, pěšky asi 4km
4xTZ(359, 530, 911, 1935)