5.5.2014 neděle
Na nenáročný výlet do Českého ráje jsme chtěli jet již včera, ale Filípek se nám někde zatoulal s babičkou, počasí nebylo taky úplně super na výlet s malými dětmi, tak jsme to přeložili na neděli, aladin oproti sobotě hlásil i jasno. Ráno se budíme do nádherného počasí. Za cíl cesty máme pár míst, které nám v Českém ráji ještě chybějí, když koukáme do mapky.
Autem vyrážíme z domu po deváte. Prvním cílem je rozhledna Dubecko 392asl. /*1209*/. Bereme to přes Kozákov ana křižovatce pod Lestkovem to beru rovně, zkratkou. Asfalt však po cca 200metrech končí, nevadí bereme to polňačkou. Ve 2/3 cesty po asi dalších 500m jsou dost velké rigoly, po včerejšku dost rozbahněné.
Bojím se abychom nezapadli a tak raději couvám nazpátek. Pak už jedu raději po silnici a za Špicí odbočuji doleva. Během pár minut jsme na místě. Auto necháváme u odbočky k rozhledně (rozcestník Dubecko- u rozhl.). K rozhledně je to jen 200m po zelené. Cestou se stavujeme u pana Lejska v čp.6, u kterého kupujeme 2 vstupenky (á20), turistickou známku, k tomu nám dává nám pohled s mapkou výhledu z rozhledny a půjčuje klíče – rozhledna je otevřená jen na požádání, resp. zapůjčení klíčů od ní. Za 5 minut již stojíme pod ní.
Je to vlastně celoocelový padesátimetrový anténní stožár, který si v rámci dokonalejšího pokrytí území signálem prosadil Eurotel. Zastupitelstvo obce požadovalo stavbu rozšířil o schodiště a vyhlídkový ochoz ve výšce 33 metrů. Stavba mobilního operátora se tak stala zároveň i rozhlednou. (Škoda, že obdobný požadavek jsme alespoň nezkusili vznést při povolování stožáru u nás Na Skalce). Stupně schodiště i podlaha ochozu jsou z lehkých ocelových roštů umožňujících průhled dolů, což bylo u Jitky příčinou že „na tohle ani náhodou nepolezu“. Filípek, v tu chvíli již stoupal po schodech, já se vydal za ním, Nelča se taky dožadovala jít za Filípkem, ale zůstala dole s Jitkou. Dva raubíře nahoře sám hlídat nebudu. Po zdolání 178 schodů jsme nahoře.
Zábradlí ochozu má dřevěnou výplň, ochoz je krytý stříškou s imitací šindele. Výhled i z nízké asl je pěkný. Koukáme na stěny nedalekých Hrubých a Klokočských skal, nedávno navštívený Bezděz, na Trosky, Ralsko, Kozákov. Od zdola slyšíme Nelinčiny protesty dožadující se lezení na rohlednu. Po čtvrthodince lezeme dolů, Jitka mezitím musela lézt s Nelčou 3x alespoň do třetiny, tak byly Nelinčiny požadavky důrazné. Ještě pár foto a vracíme se k autu, po cestě vracíme klíč.
Odtud jedeme přes Sekerovy Loučky na parkoviště do Pelešan – pod Valdštejnem (os.auto 35,-). U r. Pelešany – park. se rozmýšlíme, zda půjdeme trasu Valdštejn – Hlavatice – park., či opačně. Rozhodujeme se, že stoupání zdoláme hned a pak už to budeme mít jen po rovině a z kopce. Ke hradu po zelené je to jen 0,5km, ikdyž do prudšího stoupání.
Na dradě jsme byli vloni dvakrát, tak tam již nejdeme. Dáváme si v hospodě Rohozec 11°, děti limo a nanuka a razíme dál. Na vyhlídku Hlavatice /*1466*/ je to jen 1,5km po červené kolem r. U Konic asi v půli cesty. Od něj by nebylo špatné si odskočit pěšmo na zříceninu Kozlov-Chlum (tam a zpět 9km), ale slíbil jsem rodince, že dnes to bude opravdu jen lehká procházka, kde bude moct i Nelča „ťapat“ a ne jen být v krosně, aby nezdržovala.
Po poledni jsme na vyhlídce (380m), je to malá skála, na kterou vede ocel. točené schodiště o 16 schodech.
Nad výstupem se nepozastavila ani Jitka a kochali jsme se převážně výhledem na Turnov, Ralsko, Bezděz, Maloskalsko. V kiosku pod vyhlídkou (z konce 19.stol.) kupujeme TZ a pohled, lahváče Svijany 11° a Fífa nutně potřebuje bonpari. K autu to má být jen 1km. Sestupujeme dolů k Turnovu kolem Magické louky, jenž má být vstupem do Českého ráje. Kousek pod ní (r. Pod Hlavaticí) odbočujeme doprava na žlutou k parkovišti. Cesta je po včerejším dešti rozmáčená a místy se bahnu nelze vyhnout. Oproti Filípkovi se nám to moc nelíbí. Filípek však podotýká, že je to mnohem lepší než po asfaltu (s tím se snad i dá souhlasit), ale proto, že on je „teréňák-bláťák“ a tohle ho moc baví.
To nás dostává do kolem a při pohledu na jeho kraťáky a boty vidíme, že si nevymýšlí 🙂 Přesto se dostáváme k autu bez nehody, chvíli větráme a již se přesunujeme ke zříceníně Kozlov-Chlum /*1967*/. Auto necháváme na parkovišti u restaurace Na Podháji a jdeme pěšky a bez krosničky po žluté ke zřícenině cca 800m. Kousek jdeme po asfaltu a už se noříme do lesa, do chládku. Posledních 300m se jde prudším stoupání po kamenných schodech, Fífa je vzládá bravurně, Nelinku raději beru do náruče. V 13:45 jsme nahoře, krásné skály, nikde nikdo, ticho, pohoda.
Prolézáme to tam všude možně, vytesané jeskyně, původní studna, zbytky starého zdiva. Děti vyžadují svačinku, tak Jitka v jedné z „místostí“ (zbylo z ní asi jen 30 kamenů) rozbaluje baťůžek. Mezitím odbíhám asi 250m na Raisovu vyhlídku.
Úžasné místo, je zde krásný výhled na Turnov, opět klídek, bez lidí. Pro piknik je zde vybudováno malé zázemí, slolek, lavice… Škoda, že jsme tábor nerozbili až tady, ale s dětma by to sem chvíli dalo a my pospícháme domů. Vrácim se k rodince a posílám Jitku také na průzkum, než se děti najedí. Vrací se za chvíli a sdílí mé nadšení z onoho místa. Shodneme se, že stejně nejkrásnější jsou zapadlé zříceniny hradů, o to víc, když jsou spojené s pěknou vyhlídkou. Pokud tam vůbec někoho potkáme, tak většinou minimálně a jsou to ideální místa na relax. Balíme to a pospícháme dolů. Mají přijed Víchováci gratulovat Fífoj k svátku. Fífa po cestě sebere plnou botu čehosi, co tam nějaký pes zanechal. Někteří „páníčkové“ jsou prasata, bylo to hovno jak od tanku. Slušně řečeno, Fífa byl dosti rozhořčen, když jsem mu sdělil, že s těma botama do auta nepůjde, že má koukat na cestu 🙂 U auta Jitka ještě odskakuje do restaurace, mimořádně ne pro pivo, ale zeptat se zda nemají TZ Kozlova. Bohužel ne. Filípek s Nelinkou se mezitím svezli párkrát na kolotoči na dětském hřišti, které zde obec vybudovala, ale jeho „rozhořčení“ to moc neubralo. Trochu mu čistíme botu a dáváme ji do auta „izolovaně“. Odjíždíme domů, děti postupně usínají a ve tři jsme doma.
David, Jitka, Filípek, Nelinka (převážně po svých + krosna)
autem 70km, pěšky 5km, 3xTZ