pátek 3.července 2015, den druhý
Okna privátku máme na sever a v pokoji chládek a tak dobře vyspalí vstáváme v půl šesté. Na dnešní den je v plánu poměrně dlouhý (s malými prcky) přechod od Ovčárny do našeho dočasného útočiště, na Červenohorské sedlo. Abychom se nemuseli zbytečně štvát a mohli se kochat okolím, tak pokud nejde udělat túra okružní, tak se necháme vždy odvést nějakou dopravou do „cíle“ a odtud se vracíme. Tak je to i v plánu dnes, přestože pro uzavírku nám zrušili turistbus ze sedla přímo na Ovčárnu, podařilo se mi najít vcelku vyhovující spoj, sice se dvěma přestupy, ale před půl desátou bychom již měli být na kopci (s turistbusem to vycházelo pro jeho zajížďky do různých končin obdobně, takže žádné zpoždění…)

po vydatné snídani odcházíme na autobus, sluníčko už pěkně hřeje, snad nás neupeče
před sedmou již sedíme sami v buse a frčíme serpentinami dolů
do Bělé pod Pradědem /*1536*/, je to sem pár minut
zde ale musíme čekat asi 50 minut, kde děti zabavujeme pozorováním pstruhů v místní říčce
další přestup je v Karlově Studánce na dolním parkovišti, sice by se dalo jet až na zastávku Hvězda, ale dole nasedáme do prázdného autobusu a na Hvězdě je už přeplněn a jede se na stojáka, bod pro nás Karlovu Studánku si moc prohlédnout nestihneme, je to tu jen vyasfaltovaná plocha, ale čeká se jen asi 15 minut
a to už autobus vyfuněl až na Ovčárnu /*2*/, cca 1300asl)
po pravé straně už vidíme Praděd pořádně zblízka
když Ovčárna, tak ovce – pase se tu pár oveček
hotel Ovčárna
v boudě Horské služby je již otevřen bufet, jediné občerstvení tady takhle po ránu, resp. v půl desáté, dáváme si párek v rohlíku a nějaké tekutiny na posilnění do dlouhé cesty v parném dni
pohled údolím Bílé Opavy
Jitku s dětmi posílám napřed k Pradědu, já zabíhám k chatě Barborka pro TZ /*907*/ a Jitce zde kupuji jednu Plzeň, aby se jí lépe šlapalo, snad to po cestě moc nevybryndám, musím odpít 🙂
v průlině, když jdu od Barborky, vidím Petrovy kameny nad Ovčárnou
odbočka k Sporthotelu
vyhlídka na přečerpávací elektrárnu Dlouhé Stráně
ještě jeden pohled, trochu odjinud
v popředí Malý Děd (1368asl), nalevo pod ním je chata Švýcárna
Ovčárna z Pradědu
a konečně docházíme na Praděd, (1491asl), /*1*/
Je to vysílač s rozhlednou, jehož výstavba započala v roce 1968 podle návrhu Jana Lišky, jeho dokončení došlo až v roce 1980, celková výška stavby je 146,5 metrů, jeho horní plošina je nejvyšším bodem v České republice, vyhlídkové plošiny lze spatřit Sněžku, Lysou horu, Radhošť a při dobré viditelnosti také Vysoké Tatry nebo Malou Fatru
jedno foto s Pradědem…
a s ….. nějakým skřítkem
na samotnou rozhlednu dnes nejdeme a tak po zmrzce pokračujeme dál, Nelinka mi usíná za krkem, jak se po mne válí, lituji, že jsem nevzal krosnu – tak příště!!
pár minut před jednou docházíme na Švýcárnu (1310asl), /*8*/
děti samozřejmě hned míří k vodě…
pod chatou se pasou krávy, skoro jako v Alpách 🙂
stále na nás dělají nálety různí maxibrouci, samozřejmě pořád lepší než mouchy a komáři 🙂
tak poslední ohlédnutí za Švýcárnou a Pradědem a jde se
na „Slatích“ to bereme doprava po vrcholové červené přes Malý Jezerník (1208asl)
stovky metrů se jde po povalových chodnících
všudepřítomný Suchopýr
povaly se mění ve strmý kamenitý terén
pohled na elektrárnu Dlouhé Stráně z boku, celou jsme ji obešli v dálce a o 90°
černé jezírko
a další nekonečný chodník
slunce dost pálí, tak na malou sváču bereme zavděk alespoň kouskem stínu, snad se tam všichni narovnáme
skalka u Malého Jezerníku
a zase klesání z M.Jezerníku pod Výrovku
na Výrovku (1167asl) jsme funěli dosti zprudka, výhledy však stojí za to,
výhled směrem Kouty nad Desnou
opět el. Dlouhé Stráně
a ohlédnutí zpět, v dáli Praděd, ze kterého putujeme
z Výrovky ještě notný kus sestupujeme, kolem přístřešku Klínovec, než konečně spatříme „domov“, ale i odtud to ještě byl kus cesty…
cesta po silnici na Praděd byla dost nudná, děti při ní dost trpěly, zato úsek od Švýcárny, kopec-nekopec, povalové chodníky, terén, kamení je bavil, běhaly, ani nepíply, přestože bylo dost horko a pražilo po celou cestu, že i my velcí jsme toho měli dost – takže přes trochu úmorný start, to byla nakonec krásná procházka
pěšky 17km
busem 27km
5xTZ (1536, 2, 907, 1, 8)
