pátek, 8.5.2015
Do naší sbírky rozhleden nám z blízkého okolí chybí již jen Tanvaldský Špičák a k tomu se v blízkém okolí nabízí projít si nedalekou naučnou stezku poblíž Josefova Dolu – Vodopády Jedlové.
Vypadá to na krásný sluneční den, nad Josefův důl dorážíme něco málo před jedenáctou hodinou
auta necháváme na hliněném plácku v zatáčce, hned vedle rozcestníku
vyrážíme, celá cesta by měla vést lesem podél říčky Jedlová
měl by to být jeden z nejatraktivnějších turistických cílů Jizerských hor. Voda s průtokem 200 l/s přepadává přes balvany a kamenné plotny a vytváří zde kaskádu vodopádů a peřejí. K vodopádům vede také naučná stezka a velká část Jedlového dolu je prohlášena přírodní rezervací. /*725*/
NS Jedlový důl začíná cestou – necestou, lesní pěšina je poseta valouny rozličných velikostí a bizarní spletí kořenů
pod pěšinou jsme již u prvního vodopádu, po cestě nás jich čekají ještě desítky
nad cestou zase, nejspíše čerti, z valounů postavil roztodivné „Pekelné skály“
blátivá místa jsou přemostěna chodníčky z fošen, ale pro zpestření a přiblížení se přírodě jsou některé úseky vynechány
za necelou hodinku (neběžíme, kocháme se) jsme u největšího vodopádu Jedlové, odtud se již stezka stáčí od říčky doprava na panelovou cestu vedoucí z Josefova Dolu na Čihadla potažmo Smědavu
stezka vypadá, že zde končí, ale kdepak, dál se jde přímo potůčkem, který se zde vlévá do Jedlové, resp. po balvanech mezi kterými kličkuje a syčí
za ním následuje opět dřevěný chodníček, který nás chrání před blátem v případě jarního tání
a jako na začátku, vcházíme do přítmí lesa plných obludných kořenů
z nějž se vyloupneme na mezičku a stezka zde končí, dáváme siestu; po panelce můžeme dále stoupak k Čihadlům, což však dnes v plánu není a nebo se vrátit do Josefova dolu – k autu
cesta – cyklostezka 3022 sice vedoucí lesem, ale po takovém zážitku je již vcelku nudná, a tak monotónně klapeme po asfatu zpět
křižovatka cyklostezky 3022 a 3020; kousek pod ní se žlutá stáčí pod mez, bylo by to přehlédnutelné místo, ale na stromě je „nepřehlédnutelná“ turistická značka – trochu větší než obvakly
ještě asi 200m starou vozovou cestou a jsme v cíli, vlastně na začátku, přejíždíme na další etapu
do Albrechtic a odtud pěšmo na rozhlednu Tanvaldský Špičák
jelikož Nelča není ještě takový vytrvalý turista jako Fífa, vybral jsem doma nejkratší trasu, měla by to být tato (klikni)
kolem posledních obydlí se jde po zásobovací asfaltce
z ní však modrá záhy odbočuje do prudšího terénu
konečný výstup je však pouze po cestě, ale auta tudy vyjma zásobování nesmí, takže vládne klídek
výhled zpoza stromů na Desnou
a poslední prudší stoupáček
jsme na vršku – Kamenná rozhledna je součástí turistické chaty, veřejnosti byla zpřístupněna v roce 1908, do současného vzhledu stavebně uprava v roce 1930. Osmnáctimetrová věž nabízí kruhový výhled na Jizerské hory a Krkonoše. Vstupné 25/15Kč
Kupujeme obligátní pivo, malinovku, páreček a další TZ do sbírky /*33*/, razítko není – někdo jim ho ukradl
pár fotek z věže směrem na Krkonoše
dolů na Albrechtice, Jiřetín a do dáli se údolím táhne Josefův Důl, nad nímž se na konci údolí třpytí hladina vodní nádrže Josefův Důl
na vršku, nyní tedy pod námi, je skalnatý výběžek, na nějž vede železný žebřík, po kterém se dostanete na jeho vrchol. Je zde zábradlí poskytující bezpečný výhled na Albrechtice, Jiřetín a na široké okolí – v případě, že je třeba rozhledna pro nepřízeň počasí zavřená. My jsme si tedy pohled z ní taky nenechali ujít i přesto, že „rozhledna to není“
nakonec se nám podařilo odtud najít i domácí rozhlednu „U Borovice“ (nedaleko Vysokého nad Jizerou)
nabyti krásnými výhledy do dalekého okolí slézáme s dětmi ještě vyhlídkové skalky na vrcholu kolem rozhledny
na stinných místech se nachází ještě zbytky umělého sněhu
no a jelikož na vršku trávíme téměř dvě hodiny obracíme se k návratu, u auta jsme co by dup a výlet zakončujeme pozdním obědem Pod Lípou ve Škodějově.
Výlet se povedl jako vždy, počasí bez výtky.
DJFN + FV
autem cca 70km
pěšky cca 7-8km
2x TZ (33, 725)