Dnes poprvé za celý týden od rána svítí slunce a tahá mne z postele v půl šesté. Ale ani ten krásný den nemění nic na hořkosti, že je zde v Alpách poslední, že už zítra odjíždíme.
Budím se opět před šestou hodinou, pohled z okna je dnes o dost veselejší. Nebe při svítání hraje všemi barvami, dnes konečně pršet nebude. Teda, snad 🙂
Ráno nečekaně zase prší, sice drobně, ale furt. Až kolem desáté se nebe chvílemi protrhává a sem tam pršet přestane. Bereme tedy softshelky a vyrážíme na lanovku, kterou máme kousek od baráčku – na kopeček nad námi na Hauser Kaibling (2015asl). Jak to tam vypadá známe již z televize, z kabelovky z místního programu. Nic zajímavějšího na telce nejde a mají tady aktuální předpověď počasí, tak když jsme na pokoji běží to furt. http://www.hauser-kaibling.at/en/news/weather-webcams/webcams
Ráno se budíme opět do pošmourného dne, což je o to horší, že se dneska chceme vydat na Dachstein, který se svými téměř třemi tisíci metry, už je na počasí dost háklivý. Budeme věřit předpovědi, že se to kolem poledního vytáhne – však ono tomu tak bylo doposavad každý den, kdy jsme zdáli pozorovali, jak se nám v mracích ukazuje v celé své kráse, aby se do pár minut zase zahalil.
Probouzím se chvíli před šestou a venku leje jako z konve, nemá cenu ostatní ani budit. Navíc po včerejší hřebenovce, kdy jsme byli 13 hodin na nohou toho budou mít všichni dost. Musím vymyslet trochu odpočinkový den, abych příště nejel na dovču sám 🙂
Konečně nastal dlouho očekávaný den „D“. Začátek mé dovolené a hned další den ráno odjezd do Alp, mezi pohoří Nízkých Alp a Dachsteinu, poblíž známých lyžařských středisek Ramsau am Dachstein a Schladming, konkrétně do vesničky Haus asi 6km od Schladmingu. Zde již od října 2014 máme zamluvený apartmán. Hledal jsem hlavně ubytko, aby v ceně byla tzv. Sommercard, se kterou je hromada lanovek, placených silnic a i různých atrakcí zdarma či alespoň se slevou.
Přehled navšívených míst Alpy 2015 – Nízké Taury okolí Ramsau a Schladming, Dachstein – na začátek musím podotkout, že jsme v Alpách byli poprvé a navíc s malými dětmi, takže v plánu nebylo nalítat desítky kilometrů po hřebenech, což bych sice velmi rád, ale spíše se zde rozkoukat, nabrat zkušenosti pro příště a navštívit takové ty hlavní body v našem nejbližším okolí, takže žádná VHTuristika, ale spíš jen obyčejná „turistika“
Ráno, jako každý den, začíná snídání, ale dnes navíc již přichází smutnější záležitost, balení věcí a odjezd domů. Abychom si den přeci jenom trochu vylepšili, máme v plánu ještě zajet asi 27km do nedalekého Rejvízu a vydat se k Mechovému jezírku. Před osmou už máme předaný pokoj a v osm již plně naložení vyrážíme.ještě poslední ohlédnutí za naší dočasnou domácí destinací a před devátou jsme již v Rejvízu /*7*/ možností kam jít je opravdu mnoho 🙂 my v tom máme ale jasno – k Mechovému jezírku cesta by měla být komplet lesem, takže na hřebenech ať se dnes smaží někdo jiný cesta lesní pěšinou krásně utekla a po valbovém chodníku docházíme k „mítní bráně“ (dospělí á20,-, děti á10), z čehož se platí asi jen obnova chodníku – přes 800m se jde jen po dřevě! docházíme k Mechovému jezírku, zajímavější mi přijde víc cesta rašeliništěm, než samotné jezírko
ještě jedna na památku a odcházíme, začíná to tu nějak houstnout zpátky to bereme zkratkou přes vršek U Pomníku (814asl)
památník 1. světové válce – monument pěti kamenných čtvercových sloupů, 6 m vysokých, je vztyčen na pětiúhelníkové základně a u vrcholu spojen obvodovým věncem, na vrcholech pilířů jsou kříže s válečnými letopočty (1914-1918), uprostřed pomníku stojí Kalich hořkosti v poledne se ještě posilňujeme v místním bufetu a už nadobro odjíždíme domů, před sebou máme nějakých 220km po okrskách v Polsku nás zastihuje prudký déšť, že skoro musím zastavit, jak nic nevidím, ujedeme tři kilometry a sucho…
Výlet do Jeseníků byl krásný, podařilo se nám navštívit všechna plánovaná místa a i objevit spoustu nových – na příště. Jen počasí bylo skutečně horké až moc. A to prý oblast Jeseníků byla v těch vedrech nejchladnější v ČR. Kvůli dětem jsme proto museli omezit pěší výlety, protože přesto, že jsou na dlouhé štace zvyklí, tak v tom vedru prostě trpěly a to nejen oni. Hlavně, že nám však dovolená nepropršela. Paráda!! Kam na předdovolenou za rok?
Přestože tady v Jeseníkách nepanují taková vedra jako v ostatních částech ČR, museli jsme dnešní plán upravit. Původně jsme chtěli jít z Ramzové přes Šerák a Keprník zpět na Červenohorské sedlo, čímž bychom měli se včerejším výletem projitý celý hřeben Šerák – Ovčárna. Nemělo to být daleko, asi 10km, ale Filípkoj se do toho moc po včerejšku nechtělo a tak jsme se rozhodli, že ho nebudeme trápit. Navíc pro uzavírku zrušené turistbusy bychom se do Ramzové dostaly až po jedenácté, takže bychom šli hřebenovku přes pravé poledne a to se nechtělo ani nám. Takže plán-neplán nakonec je, že vyjedeme lanovkou na Šerák, uvidíme kam dojdeme a stejnou cestou zase zpět.Před půl devátou parkujeme přímo u lanovky v Ramzové (zdarma) /*9*/ a chvíli rozmýšlíme, zda koupit zpáteční nebo ne. Jelikož je to však podél lanovky skoro 6km nezáživnou cestou a my zavrhli 10km hřebenovku, kupujeme zpáteční (2x á270 + 1x á160,- – děti od 5let včetně) dráha je rozdělena na dva úseky, první o délce 1459m je z Ramzové (765asl) na Čerňavu (1065asl) jedeme společně 4-sedačkovou lanovkou druhý úsek o délce 1810m z Čerňavy na Šerák (1351asl) jedeme po dvou SZ pohled směrem na Smrk (1127asl) už takhle po ránu je opravdu úmorné vedro, tak se na pivko schováváme do místní chaty „Šerák“ /*4*/