úterý, 26.7.2016
Dnešní odchod z bytu se nějak protáhl, ale není kam pospíchat. Chceme se dostat lanovkou jen na nedaleký Schlossalm (2050m), kde je takový sportovně-zábavný areál pro celou rodinu. Dětské hřiště, pár ferátek včetně cvičných i pro děti a několik malých vršků v dosahu okolo stanice lanovky. Nemám žádné větší plány, rád bych na jednu ferátku vzal Fífu a s Jíťou, že bychom si také jednu střihli a ostatní se uvidí dle situace na místě.
Přesouváme se autem do osm kilometrů vzdáleného Bad Hofgastein, auta necháváme na velkém parkoviště přímo u lanovky. Parkoviště jsou tu mimochodem všude bezplatná, nepamatuji, že bych někde něco platil. Je 9:20, takže za 10 minut nám to jede
z 850m/m do střední stanice Kitzstein (1302m) se dostáváme obdobnou lanovkou jako v Praze na Petřín – jezdí tu po kolejích proti sobě 2 vozy, jako protizávaží, spojená lany
ze střední stanice jezdí velkokapacitní zavěšená lanovka, taktéž ale zase jen dvě kabiny proti sobě; doufáme, že ty lana vedou dál a my na jejich konci nespadneme
v deset jsme na vršku – Schlossalm (2050m/m) a jak jinak, je tu zase mlha a poměrně chladno asi 10°, kdežto dole jsme se na slunci mohli upéct… no snad se to vytáhne
zase na druhou stranu, děti tu mají otevřené pole, nikde nikdo
takže nejdřív je potřeba otestovat lanovku, dokud tu nikdo není
ani nevadí, že není vidět, kam to vlastně jedou
po pár svezeních Fífu přemlouvám, ať jde se mnou na cvičnou ferátku, která je asi sto metrů přímo naproti stanici lanovky, samozřejmě nechce a bojí se, vím, že stejně jako vloni ho to bude bavit a tak po delším přemlouvání se nechá ukecat, od loňska si vše pamatuje, ani mu to nemusím vysvětlovat, vyběhne nahoru jako kamzík
jak jsem předpokládal, po prvních pár krocích tu už slézá všechny skály a vymýšlí kam by ještě šel a nakonec nechce sedák ani sundat
pohled z vršku dětské feráty na horní stanici lanovky s dětským hřištěm
když Fífa sleze všechny skalky, tak ještě následuje svezení se na kladce, která tu slouží jako jištění pro Slackline
Nelča samozřejmě musí taky, ještě že ten úvazek je dost univerzální
no a je čas někam popojít, rozhodujeme se pro nejbližší vršek Hirskarspitze (2119m) vzdálený asi dvacet minut
pohled do Gasteinského údolí za hřebínkem Hirkarspitze, napravo zde začíná ferata Hirschinger, vypadá krásně, ale už na ní asi stejně nezbude čas
při výšlapu na vršek se nám opět zatahuje
kousek trasy je zajištěn lanem, ale není snad potřeba 😀
ikdyž sráz do údolí, ač se to nezdá, je občas pěkný, Nelču to však nechává naprosto chladnou, zato nám to dává dost zabrat – uhlídat ji, aby někam nezaletěla
na fotce to nevypadá, ale hřebínek je poměrně strmý
a za pár minut jsme nahoře – Hirskarspitze (2119m)
výhledy se moc nekonají, ale občas se to trochu protrhne a vidíme dolů do Gasteinského údolí
nahoře se dlouho nezdržujeme, protože s narůstajícím časem je Nelča neuhlídatelná, tak se raději přesouváme nedaleko dolů k malému jezírku, dáváme svačinku a připravuji na vařiči kafčo a čaj – takové zpestření pro děti
je jedna hodina, lanovka jede do čtyř, tak je nejvyšší čas se přesunout na ferátu, ať to stihneme; v areálu je několik skalek připomínajících zvířata, zde nějaký …orel?
nějak nemůžu najít kudy nejblíž k feratě Mauskarspitze vedoucí na Mauskarkopf (2373m), navíc se začíná pěkně zatahovat, pršet bude určitě, tak aspoň aby nebouřilo; ostaní posílám pěší trasou na Mauskarkopf jdu ke stanici lanovky zjistit nástup na ferátu, podle těch obrázků se tak nějak orientuju a snad bude nějaký ukazatel po cestě, ostatní jdou po vrstevnici nade mnou, tak stahuji Jíťu přes louku ke mně, že my jdeme jinam a nahoře se sejdeme
projdeme kolem vodní nádrže a rozcestník se objevuje
malé ohlédnutí k vodní nádrži, za ní vzadu lanovka
cesta vede nahoru po sjezdovce
narážíme na první dráty a již se chci drápat nahoru, když na mne Jitka křičí od nějaké směrovky, že je to jiná feráta, asi „Weitmoser“, tak jdu zpátky a pokračujeme po sjezdovce dál
je to krpál, svahem skoro běžíme, protože nevíme, jak daleko to k nástupu ještě je a času moc nezbývá, navíc začíná pršet, Jitka toho má docela dost tak beru i její bágl, ať jí zbudou síly do stěny
déšť přidává na intenzitě, ale když se sem ženem, přeci to nevzdáme; ze hřebenu z levé strany slyšíme stále nějaké padající kamení, že by tam někde běhali nějací kamzíci? nebo tam někdo chodí? v mlze však není nic vidět
největší slejvák se spustí pod nástupem, zjišťuji, že naše membránové bundy jsou v báglu u mamky, já mám pro změnu v báglu svačinu pro děti, nějak jsme se narychlo rozttrhli a nepředali si věci, tak navlékáme alespoň RainCuty z Decatlonu (slejvák přečkaji úspěšně); volám našim a že oni na vrchol nepolezou, že pěšinou tečou potoky, děti mají boty naskrz a že se pomalu vrací k lanovce a tam že se sejdeme;
Jíťa jde nahoru první, už jen tak drobně mží, je 13:30, takže 2,5 hoďky do poslední lanovky, to by mělo být v pohodě
po mokré skále se leze o něco hůž, ale Jíťa to má v paži, o něco horší je lanový most, lano se pod nohama pekelně klouže a tak je to převážně se udržet na rukách
než to Jitka přeleze bloumám očima po krajině a již vidím kříž Mauskarkopf nad námi „tam jsme za chvíli“
most se Jitce podařil, vyrážím také
mlha se na chvíli zvedla, tak žádní kamzíci, oni tam naproti nějací dříči zakopávají kabely či co, to byly ty rány
vysutý most z výšky
kdy jindy je nejlepší chvíle, aby se mi zaplnila karta ve foťáku – zrovna když jsem na stěně a v jediném kolmějším úseku, no nic zapírám se nohou za lano a hlavně aby mi ta stará karta nevypadla dolů, to bych ji jistě nenašel a fotky za čtyři dny by byly v … postupuju co nejpomaleji a daří se, Jíťa mi mezi tím dost utekla
doháním ji u vrcholové knížky, která je kousek před vrcholovým hřebínkem; je v krásné nerezové schránce
provádíme krátký zápis a pokračujeme
za pár minut jsme na vrcholovém hřebínku, na začátku je malý roxorový kříž předvrcholu
celý hřeben je taktéž ještě zajištěn lanem
a je půl třetí, tak nám to sem dalo hodinu, no nespěchali jsme, kochali se, dost jsem fotil, tak to tak nějak vychází
nový kříž je opravdu nádherný, ta kombinace dřeva a nerezu
nástup na naši ferátu byl kousek od té budovy vleku (JZ pohled)
naopak druhou stranu máme odsud jako na dlani, ta budova dole je stanice lanovky, kam musíme seběhnout
zase leje
telefonuji našim, jak to s nimi vypadá a že vše dobré a že jsou dole u nádrže u lavičky – „už vás vidíme“ řvu do telefonu
začátek dolů je pěkně strmý a kamenitý, ještě že to vzdali, to by s těma našima dvouma raubířema v rozumném čase nedali
dolů skoro sbíháme, ale Jitce to nestačí a ještě po cestě dělá strečink, což se moc nevidí, takhle urputně se maximálně hlásí v hospodě o pivo
Mauskarkopf se opět halí do mlhy a krápe
a za necelých 25 minutek jsme zpět, jsme dost zablácení a mokří, tak se trochu polidšťujeme a jedeme lanovkou zpět
Mauskarkopf od lanovky – ten nejvyšší špičatý vrcholek v pozadí, vpravo
a s trochou zoomu
takhle vypadala mapa, podle které jsem ferátu hledal, jako pro představivot dobrý, ale jináč… 🙂
prostoru na vyblbnutí je tu v dosahu několika minut opravdu hodně
ale to už pokračujeme na lanovku a dáváme se dolů
…ze střední stanice po kolejích
a ve třičtvrtě na čtyři jsme dole, stavební ruch nás přivádí zpět do reality, tak rychle pryč!
Dneska, ostatně jako vždy, jsme stihli vše, co jsem měl vymyšlené, jen nástup na Mauskarspitze byl z časových důvodů a z obavy z bouře trochu napjatější, ale i to nakonec dopadlo. Jen to počasí nám tedy moc nepřeje, dneska to nebyla přeprška, ale docela pěknej slejvák. Děti zase ale byly o to spokojenější a to je hlavní, když už se s námi musí handrkovat po kopcích. Naštěstí každým dnem je to baví víc a víc, což se někdy i dost divím.
DJFN + VF
autem 20km
pěšky cca 7km
mapka našeho putování po okolí Schlossalm: 1-stanice Schlossalmbahn, 2-vrcholek Hirskarspitze, 3-siesta u jezírka, 4-feráta Mauskarspitze
