čtvrtek, 28.7.2016
Po včerejším trmácení se, se z domu dostáváme až po půl desáté, ostatně není kam pospíchat, počasí nijak moc krásné není a v plánu máme jen zajet autem po placené silnicí do vedlejšího údolí Sportgastein a tam odtud jít jen na krátkou procházku k horskému jezeru Unterer Bockhartsee. No a dál se uvidí..
Před desátou, po pěti kilometrech z Bad Gasteinu, platíme na mýtnici 5 Eur za osobu (děti do 10 let zdarma) a pokračujeme horskou silnicí asi o 450m výš do údolí Sportgastein (1590m).
všude píšou, že už samotná jízda po silnici je zážitek, ale nevím, možná je to tím nevábným počasím, ale jede se takovou roklinkou a je to taková „šedivka“ silnice s betonovými terasami, jediné nezvyklé snad, že se projíždí třemi tunely, které nejsou osvětlené, ale to je tak vše; za pár minut už vjíždíme do údolí
vypadá to, že každou chvíli sprchne a tak si již u auta oblékáme nepromokavé bundy a taky že jo, ani se nedooblékneme a spustí pěkný horský liják, schováváme se do aut, naštěstí trvá jen 20 minut
přehledná mapka údolí – pro zvětšení klikni
pohled údolím (směr JJV)
dle plánu vyrážíme k horskému jezírku Unterer Bockhartsee, měla by to být necelá hodinka cesty
ze začátku jdeme klasicky po turistické stezce (č.110), pak ale odbočujeme na šotolinovou cestu vedoucí serpentinami až skoro nahoru – turistická je sice kratší, ale vede přímo kopcem, kdežto po šotolince se můžou děti proběhnout a nemusím Nelču tahat na zádech
postupně máme přehled o celém údolí, škoda že ty mraky aspoň trochu nestoupnou a trocha modré by se na fotce taky lépe vyjímala (pohled údolím na JJV)
dolní stanice lanovky Goldbergbahn na Kreuzkogel (2688m), kopec, který jsme každý den obdivovali při cestě po Bad Gasteinu, lanovka jede bohužel jen dvakrát za léto a pěší výlet na něj se nám již do plánů nevešel
pohodová cesta
mraky se honily sem tam
á tak tady naše cesta končí, tunel je pro pěší uzavřen a navíc i uzamčen
vracíme se 50 metrů zpět a přecházíme na turistickou
moc se nám tedy tudy nechce
je to dost krpál blátem a po mokrých kamenech
ale pak už to jde
cesta nahoru nám trvala asi hodinu dvacet ( je poledne), velice volným tempem a oklikou; Bockhartseehütte
vysoko nad námi slyšíme kamzíky a né, jsou to jen kozy
Unterer Bockhartsee (1880m), podél jezera se dá pokračovat k výše položenému Oberer Bockhartsee (2080m), ale kvůli počasí tam již nejdeme
Komkarspitz (2529m) nad námi
ještě se jdeme podívat k chatě Bockhartseehütte (1950m),
vedle které stojí dřevěný kříž, kde děláme, už zase za deště, foto a rychle se vracíme zpět do údolí
za necelou hodinu jsme dole, je jedna, sice počasí není nic moc, ale škoda se vracet domů, tak přicházím s návrhem, že bychom si mohli alespoň projít část údolí, dokud nezačne nějak významněji pršet – a že je to po rovině, tak to mám schválené;
na fotce nahoře na hřebínku je chata Niedersachsenhaus (2460m), na kterou bychom se právě dostali pokračováním cesty od jezer Bockhartsee, je to základna pro výstup na vrchol Schareck (3123m) a další okolní „kopečky“; dále za tímto hřebenem je údolí Rauris, kterým chceme jet zítra k výstupu na třítisícovku Hoher Sonnblick, takže zítra budeme mít Niedersachsenhaus na očích z druhé strany
Niedersachsenhaus (2460m) nahoře na hřebeni
přecházíme mostek přes Naßfelder Ache
a plánujeme, že bychom se mohli stavět někde na něco dobrého
vidíme různé hospody s „Coca-cola“ slunečníky, ale nás zaujme jedna malá, domácí hospůdka Schareckalm, ještě zjistit kudy se tam leze 
venku nikdo nesedí, tak zkusíme vzít za kliku – otevírám dveře a chvíli trochu překvapen zůstávám stát s rozpaky, kam jsem to vlezl – za dveřmi je totiž domácí kuchyň a tam jen tři školačky u stolu hrají člověče nezlob se, přemýšlím jestli se mám omluvit či co, ale nakonec ze sebe něco vydrmolím, načež mi ukážou místnost pro hosty, jedná se o malinkatou světničku horské chalupy, kde mimo kredence a několika krucifixů jsou nacpané dva stoly, sedáme si a čekáme co bude
děvčata tu svou němčinu dost drmolí, ale nakonec se nějak domlouváme
objednáváme sýrové a slaninové „prkénko“, pivo, limču a kafe
mezitím se objevuje i jejich máma a jelikož Filípkovi moc chutnalo domácí máslíčko, tak ještě objednávám kostku másla domů, počítal jsem s cenou kolem 50Eur, ale paní po mně chtěla necelých 30…
jelikož to na déšť už nevypadá, pokračujeme údolím dále
ze všech stran se na nás valí voda, tak jen přemýšlíme, kam se všechna poděla, přeci ten potok co tu protéká nemůže být výsledkem všech těch vodopádů
v údolí docházíme k místu, kde se dá přejít potok (Naßfelder Ache), podél něhož celou cestu jdeme, na druhou stranu a vracíme se zpět k autu (doma zjišťuji, že jsme šli po modré Kleinerundeweg), dochází mi baterka ve foťáku a náhradní co mám jsem vzal nenabitou, tak aspoň pár fotek na mobil
a vracíme se zpět, pohled na údolí z druhé strany, dole stanice lanovky a parkoviště (1580m), nad ním kopec Kolmkarspitz (2529m), na který jsme se škrábali, tedy cca do jedné poloviny, chata Bockhartseehütte (1950m) je vidět napravo, na úbočí, kousek nad úrovní lesa; je na mne apelováno, že napříští rok bychom se nemuseli tahat jen po hřebenec, ale také si v klidu a pohodě projít takováto malebná údolí – no, uvidíme 🙂
jezírko je tu plné minipřesličky a do domácího jezírka jsem musel kupovat takový malý trsek
á, tak tudy se jde pěšky na Kreuzkogel (2688m), když Golbergbahn nejezdí
a ještě jeden pohled k Bockhartseehütte (1950m) od lanovky ( je v tom zubu v úbočí a spodní jezero je kousek za ní, za hřebenem
ještě okouknem místní záchodky 🙂
a je čas frčet domů, nějak se to protáhlo a už je zase 17 hodin
předvrchol Kreuzkogel (2688m) – foceno z mobilu
Nakonec i přes nepřízeň počasí jsme Sportgastein trochu prozkoumali, největší slejvák po ránu jsme naštěstí přečkali v autě. Kopec nám promlholil, ale procházka údolím už byla v pohodě. Škoda, že nevyzbyde čas na Kreuzkogel, který máme furt na očích. Snad příště. A pro příště již vím i kudy na Schareck a ostatní třítisícovky tady, tak možná jednou…
Pozn. Po cestě se ještě stavujeme v obchoďáku Billa a je opravdu k zamyšlení, rozdíl v kvalitě výrobků prodávaných u nás a tady, mimo jiné jsme koupili např. vánočku za necelé Euro, ale v kvalitě vánočky u nás tak za 100,-, žádná suchá cihla, ale dobrá tuková vánočka nebo dvojité balení pizzy Dr.Oetker asi za 5,50, u nás pizzy zásadně nekupuji, protože je to jen suché těsto a nic na tom, ale tohle byla pizza lepší jak v hospodě, slabounké těstíčko a na tom přísad, že již nebylo třeba vylepšovat, ach jo…
autem 22km
pěšky cca 13km
mapka s vyznačenou trasou
