čtvrtek, 18.8.2016
Po rodinné dovolené v Alpách v okolí Bad Gastein jsem měl letos v plánu navštívit Alpy ještě jednou, tentokrát s kamarádem Petrem. Původně jsme tedy měli jet ještě s manželkami někam do apartmánu a dělat výpravy do okolí a mít ji takovou odpočinkovější. Protože se však té Patrově nakonec nechtělo, jeli jsme sami, zato se zajímavější alternativou – vícedenním přechodem hřebene a spaním po chatách. Jelikož s těmi chatami a případnými rezervacemi nemám moc zkušeností a ani se mi nechtělo to nějak moc řešit, zvolil jsem cestovku, nakonec mne nejvíce zaujala nabídka CK Alpina se zájezdem Vysoké Taury. Je to s cestou popisováno jako 6-denní zájezd, ale jedná se o 4 dny strávené na místě, zbylé dva jsou vlastně noci strávené přejezdem v autobusu. Výšlap začíná u známého Franz-Josef-Haus (2370m) ležícího nad ledovcem Pasterzenkees (2130 m), který je vlastně profláknutá vyhlídka na Grossglockner a je k němu přístup po ještě známější Grossglockner Hochalpenstrasse a po přespání na chatách Glorrerhütte, Elberfelderhütte a Hochschoberhütte končí na jihu v Sankt Johann im Walde (poblíž Lienze, neplést s Linzem). Celou dobu se tedy budeme pohybovat poblíž hřebene v nadmořské výšce většinou více než 2500m/m, takže vyhlídky parádní. Ještě aby dopadlo počasí.
středa, 17.srpna 2016
Do Prahy, ke stanici metra Opatov se necháváme dovézt autem a jsme tu pro jistotu s velkým předstihem již v 20 hodin – autobus má přijet až v třiadvacet. Trochu se rozkoukáváme po nepříliš vlídném okolí a jdeme k budově metra najít, odkud že nám to vlastně jede. Po cestě míjíme místní bar s předzahrádkou – dilema, co se zbývajícím časem vyřešeno. Na zahrádce u piva čas příjemně ubíhá a když se trochu ochladí, nevadí, přesouváme se do baru. V euforii z očekávání budoucího zážitku kousky nešetříme i když oba podvědomě víme, že před dlouhou jízdou autobusem to není zrovna nejlepší. Omlouváme si to tím, že snad na tom ostatní budou obdobně a budou časté zastávky či to zaspíme. Nebyli, nestavěli, nezaspali.
Před tři čtvrtě na jedenáct přicházíme na zastávku, moc lidí již na stanici není, počítáme, že dvojice s bágly v rohu patří k nám, asi jsme dobře. Je tu i pár lidí s horáky – doprava je totiž smíšená pro dva zájezdy, pro nás pěšáky a pro ně. Po chvilce přichází další baťůžkářka – Lenka, ptá se nás, zda jedeme také do Alp, dáváme se do hovoru a zjišťujeme, že jde sama s námi na pěší přechod. Chvilku po jedenácté přijíždí téměř již zaplněný autobus z Brna, nastupujeme a odrážíme. Cesta se celkem vleče, Petr si dává ještě jedno plechové, já už neriskuji a snažím se do příští zastávky usnout. Nějak se to nedaří, autobus má děsně nepohodlná opěradla. Ve čtvrt na dvě se však konečně dočkáváme toužebné zastávky na benzině v Č.Budějovicích
čtvrtek, 18.srpna 2016
K ránu se mi daří asi na hodinku usnout, budí mne až po půl sedmé kvílení autobusu stoupajícího po slavné Grossglockner Hochalpenstrasse, silnice sama o sobě je velkolepým dílem a turistickou atrakcí s nádhernými výhledy. (Je to placená vysokohorská silnice (35Eur/auto) spojující Fusch (813m) na severní straně hlavního alpského hřebene s Heiligenblutem (1288m) na straně jižní. V nejvyšším bodě prochází krátkým tunelem v místě zvaném Hochtor (2504m). V oblasti Guttal (1860m) vede z hlavní silnice odbočka k vyhlídce Kaiser Franz Josefs Höhe (2369m), kam my míříme. Zde jsou velká parkoviště a jsou odsud krásné výhledy na nejvyšší horu Rakouska Grossglockner (3798m) a ledovec Pasterzenkees. Další odbočka vede na parkoviště u Edelweißspitze (2571m). Bez placení se dá nejdále dojet od severu do Ferleitenu a od jihu kousek za Heiligenblut. )
Venku je však ohavně, mlha, déšť, většina v autobuse spí a nějaká silnice je vůbec nezajímá, resp. ani nevědí, že by je zajímat mohla.
Po půl osmé jsme na místě Kaiser Franz Josefs Höhe (2369m)
silnice po které jsme přijeli a dole jezero Margaritzenstausee
plánek zdejšího areálu (my jsme na parkovišti pro autobusy na mapce úplně vpravo) a mapa dnešní trasy (pro zvětšení klikni)
vytahujeme bágly, převlékáme se, jíme z domácích zásob, podává se káva, pivo… venku stále ještě mrholí, ale pomalu a jistě se začíná vyjasňovat, obléct se proti dešti nebo ne? bereme nakonec nepromokavé bundy, pláštěnky na baťohy a v 9:45 vyrážíme!
kolem výběhu svišťů k vyhlídce na ledovec Pasterzenkees a nejvyšší horu rakouské části Alp Grossglockner
Panorama restaurant hned nad naším parkovištěm
pohled zpátky do údolí směrem k městečku Heiligenblut, kde se leskne naše příjezdová silnice Grossglockner Hochalpenstrasse, na kterou se lze napojit i z výše uvedeného městečka a dole se smaragdově třpytí přehrada Margaritzenstausee
návštěvnické středisko Kaiser-Franz-Josefs-Höhe(2360m) s obrovským parkovištěm, obchůdky se suvenýry, muzeem, sociálním zařízení a restaurací, je zde spoustai informačních tabulí pojednávajících o ledovci, jeho vzniku a historii, jakož i o okolních horách, součástí centra je i rozhledna „Wilhelm Swarovski“; teploměr zde ukazuje 8,5°C
mapa údolí (pro zvětšení klikni)
pohled údolím na druhou stranu, na SZ, na nejdelší a nejznámější ledovec Pasterze, táhnoucí se od hory Johannisberg(3798m) (hora tvaru pyramidy nad středem údolí) v délce 8,3km a o rozloze 19km2, každým rokem v důsledku zvyšujících se teplot ubývá o více jak 10 metrů délky; po levé straně pohoří s dominantní nejvyšší horou Rakouska Grossglockner(3798m)
fascinující dominanta údolí Johannisberg (3798m)
mraky se začínají protrhávat a ukazuje se nám i samotný vrchol Grossglockneru(3798m) 
nalevo od něj pozorujeme chatu Erzherzog-Johann-Hütte(3454m), hlavní to útočiště pro dobyvatele vrcholu, dalekohledem pozorujeme několik postav vydávajících se směrem k vrcholu
přístupové cesty na vrchol Grossglockner (pro zvětšení klikni)
10:30 konečně se vydáváme na cestu dolů k ledovci, cestou vidíme kam dosahovala výška ledovce ještě poněkud nedávno, v roce 1980
o 5 let později klesla výška o několik metrů, ta rychlost je hrozná
tající ledovec se vlévá do jezera Sandersee, které dále odtéká do již dříve viděné přehrady Margaritzenstausee
ze střediska Kaiser-Franz-Josefs-Höhe vede dolů 212m dlouhá lanovka, v době její stavby vedla k počátku ledovce, kde jsou ty doby….
zastavujeme se v údolí a sundáváme bundy začíná být krásné teplo, pokračujeme dolů na JV k přehradě
ohlédnutí za zdejším areálem, úplně vlevo středisko Kaiser-Franz-Josefs-Höhe, vpravo Panorama restaurant a pod ním autobusové parkoviště
přecházíme lanový most přes odtok z jezera, dravost vody je neklamný důkaz jak rychle ledovec taje, no, ale máme taky léto, že
ohlédnutí ledovcovým údolím
a po chvíli znovu klesáme, tentokrát k přehradě Margaritzenstausee(2070m)
jezero od jihu s pohledem na Freiwandkopf(2854m) tyčícím se nad Kaiser-Franz-Josefs-Höhe
ještě jednou z jiného úhlu (přišli jsme úžlabinou od naproti)
11:45 – první osvěžovací pauza, na hranici parku Nationalpark Hohe Tauern, já hlad ještě nemám, tak stoupám kousek napřed, natěšen na pěkné výhledy
pohled přes přehradu zpět k ledovci Pasterze
ještě kousek výš a opět vidím můj oblíbený Johannisberg (3798m); ostatní nějak nejdou, snad nešli jinudy? kousek scházím, ne, nešli
stoupá se klasickou řádně vyšlapanou pěšinou po malebné louce, je to paráda, nádhera a ještě čtyři krásné dny tady přede mnou, mám z toho ukrutnou radost, miluju hory! Alpy!
výškové metry pěkně přibývají a to ještě nevíme jaký krpál nás za chvilku čeká
zpětný pohled na ledovec Pasterze a Johannisberg(3798m) a středisko
a na druhou stranu údolí, příjezdová silnice a pár domků výše zmiňovaného městečka Heiligenblut
a konečně nějaký kopeček, svah je řádně příkrý, chvílemi je to skoro na chůzi po čtyřech 
„ufff“
od přehrady se naše skupinka řádně roztáhla, před námi je jen náš guide Pavel
a poslední šplh
13:00 a jsme nahoře, na hřebínku Obere Stockerscharte (2501m), poslední pohled na ledovec, dále již budeme pokračovat za hřebenem
dáváme půlhodinovou pauzu, resp. čekáme než se všichni sejdeme, alespoň je čas se kochat, fotit i na něco ostřejšího, jsem úplně v euforii
pohled na východ, na vrcholek Erster Leiterkopf (2483m), za mnou je jeho větší bráška Dritter Leiterkopf(2891m), pod kterým budeme za chvíli traverzovat dál na západ; zoomem na fotoaparátu si přitahuji zasněžené pole na protějším hřebeni a přemýšlím, jestli to nevidím Hoher Sonnblick(3106m), na kterém jsem byl s Jitkou o dovče před 3týdny, směr by odpovídal
no, určitě je to on, ta observatoř na vršku..
jelikož nás již se svým svítivě zeleným batohem došel i nejdrobnější člen sestavy – Lenka, můžeme pomalu pokračovat dál , traverzujeme jižní stěnou, po pravé ruce, kus nad námi ční vrcholy Dritter Leiterkopf(2891m), Schwertkopf(3099m) a Schwerteck(3247m), vlevo, hluboko v údolí, pod námi zase zurčí Leiterbach
obdivujeme jak krásné tu rostou skalničky, doma s tím je tolik práce a tady si to jen tak roste, nejúžasnější byla nějaká malá kapradinka, rostla jen zde, zbylé dny jsem po ní ještě marně pátral, ale již jsem ji nikde neviděl
pohled na JZ, příroda jak z Pána prstenů – naproti potok Glatzbach se dole pod námi vlévá do potoka Leiterbach přitékající zprava, je to pohled vlastně směrem k chatě Glorerhütte(2642m), kde bychom měli dnes nocovat, trasa 741 „Wiener Hohenwweg“ nás to však vede zacházkou ještě přes jednu chatu (Salmhütte), těšíme se na pivko, už bychom tam měli každou chvíli být, vyhlížíme ji za každým rohem
„áá, támhle je!“
pohled do údolíčka, kde se slévají horské potoky je úchvatný i z této strany, jedno z nejkrásnějších panoramat vůbec, pasou se tu krávy (Petr, obdivovatel místního skotu, by mi jistě připomněl, jaká to byla plemena, ostatně jako po cestě ještě mnohokrát), ovce, kozy
i svišti
no je to prostě nádhera
umocněná navíc tím, že jsme konečně u chaty a bude pivko, kocháním jsme se trochu opozdili za ostatními, ale je to dobře, aspoň nám pivo vydrží déle než jim, i když to taky nemusí být vlastně pravda
Salmhütte(2644m)
15:06 – je to křižovatka pro výstup na Großglockneer např. po černé přes chatu Erzherzog-Johann-Hütte (chata podle ukazatele 3 1/2hod) nebo dále po červené na Stüdlhütte (3h)
jak je v jídeláku vidět, je zde možno zapůjčit i cepín a mačky pro výstup na Großglockner;
dáváme s Petrem jen pivko (5Eur), někdo dává polévku, my si však šetříme hlad, abychom večer mohli ulehčit našim batohům, Lenka dává dvojkombinaci – kafe a k tomu čaj, tak ještě najít razítko do notýsku a můžeme pomalu jít, k noclehu by to snad již nemělo být nějak extra daleko
poseděli jsme přesně hodinku, je 16:05, k cíli vedou dvě cesty přímá kratší, ale s drobným klesáním, které pak musíme nabrat zpátky nebo delší, kde budeme pokračovat ještě dál za chatu směrem na Großglockner, ale bez takového převýšení, je nám to vcelku jedno, u Lenky vyhrává delší, ale lehčí varianta, ono nakonec vyjde najevo, že by to bylo asi jedno, tak a podle ukazatele by to měla být dneska ještě hodina a půl
zacházíme si necelý kilometr za chatu a po malém můstku přecházíme Leiterbach, jsme kousek od jeho prameniště, takže zde je ještě jako malý potůček, de facto po celou dobu až od přehrady jsme šli po jeho resp. nad jeho levým břehem, od teď se budeme vracet chvilku po jeho pravém břehu a následně ho opustíme 
následuje další rozcestí, dáváme se tedy zpět podél potoka (doprava se dá jít na výše vzpomínanou Stüdlhütte a dál na vrchol Großglockneer, to ale snad někdy příště)
pohled na nádherně zbarvený Schwerteck(3247m) a za ním Schwertkopf(3099m) nad nyní již malinkou chatou Salmhütte(2644m); pod celým tímto masivem jsme dnes procházeli (na foto to bylo po pravé straně) a vůbec jsem si nevšiml jeho zvláštního zbarvení
od teď budeme obcházet ještě vrcholek Glatzschneid(2910m), na jeho druhé straně je totiž náš dnešní cíl chata Glorerhütte; ještě trocha stoupání „tekutým“ suťoviskem…
pohled dozadu, v mracích se schovává vrcholek Großglockneru
chvilku před tím než zacházíme za kopec se nám vrcholek Velkého zvoníka na chvilku přeci jen ukázal
Glorerhütte (2642m), v 17:15 jsme u chaty, než se jdeme ubytovat ještě následuje domlouvání ohledně polopenzí a podobné propriety, syn majitelky je trochu arogantní, hned zakazuje klukům, aby si vařili blízko chaty a vůbec – prostě do oka mi moc nepadl, dnes to bude pro mne první noc v lágru, Petr taky nikdy ještě na takový chatě nespal, tak jsme dost zvědaví, jak to tu chodí
Matratzenlager (20Eur) je pěkný, čistý, ale na tolik lidí dost malý, snad se tu do rána neudusíme, leháme do postele, vytahujeme domácí zásoby a s Petrem dáváme každej 3 plešky, měli jsme sice každý jen po dvou, ale Petr prozíravě ještě dokoupil dva kousky u autobusáka, takže nás by něčí chrápání budit nemuselo
Petr si objednal večeři – nějaké noky, jelikož hlad nemám, tak tohle mne moc neláká a tak zústávám na pokoji s dvouma klukama, co si vařili venku, před spaním, než ostatní přijdou, se jdu ještě podívat ven, volám domů, že jsme v pohodě na chatě a tak, venku už počasí nic moc, poměrně fouká, tak po chvíli zalézám zpátky, snad se nám počasí na zítra moc nepokazí
podle Štefanových hodinek jsme dnes ušli 19,5km, počasí nám vydrželo po celý den výborné, nepršelo, nebylo ani horko ani zima, prostě tak akorát – takže první den na jedničku!
