pátek, 8.9.2017
Dnes vstáváme po sedmé hodině, v půl osmé se podává snídaně a mezi 8:15-8:30 je plánován odjezd. Teploměr na fasádě ubytovny ukazuje 9°C Jelikož nechávám výletu naprosto volný průběh, tak až v autobuse se dozvídám, že je v plánu dojet autobusem do nedalekého Starého Smokovce (990asl) odtud lanovkou či pěšky na Hrebienok (1280asl) a pak túra, co si kdo zvolí. Pro inspiraci jsou 3 trasy:
Trasa1 (16km): Od horní stanice lanovky Na Hrebienok po červené k Zamkovského chatě. Odtud po zelené Malou studenou dolinou k Téryho chatě.odtud po žluté do Dolinky pod Sedielkom a přes Priečne sedlo do Velké studené doliny ke Zbojnické chatě. Dále po modré k Vodopádům Studeného potoka a po zelené zpět do Starého Smokovce.
Trasa2 (12km): Od horní stanice lanovky stejně jako trasa č.1 až na Téryho chatu. Odtud návrat stejnou cestou k Zamkovského chatě. Dále po červené k rozcestí Pod Húpačkami a dále po zelené okolo vodopádů studeného potoka k horní stanici lanovky Na Hrebienok nebo pokračovat po zelené až do Starého Smokovce.
Trasa3 (6km,8km): Od horní stanice lanovky po červené k Obrovskému vodopádu a dále k Zamkovského chatě v ústí Malé studené doliny. Odtud návrat stejnou cestou k rozcestí Pod Húpačkami a dále po zelené okolo vodopádů studeného potoka k horní stanici lanovky Na Hrebienok nebo pokračovat po zelené až do Starého Smokovce.
Lehce po deváté ve Starém Smokovci kupujeme ještě v autobuse pro každého dvě vrcholová piva a fasujeme mapku a popis trasy
jdeme s davem, zvědavi kam asi? cestou potkáváme „meterologickou budku“, vypadající jako malá kaplička, je v ní umístěn teploměr, barometr a vypsána předpověď počasí
s davem docházíme ke spodní stanici lanovky na Hrebienok, nikdo tak nějak nespekuluje, že by se dalo jít i pěšky a tak se stavíme do fronty na lanovku – kolejovou, jsou to vlastně dva vagonky jedoucí proti sobě, spojené lanem, jako na pražský Petřín, cena 8Eur, zpáteční 9Eur
po koupi lístků procházíme místní prodejnu sportovních potřeb a suvenýrů hned ve stanici lanovky, Lea shání sluneční brýle, ale než si vybere ze všech dvou druhů co tam mají, tak už ji s Jíťou táhneme ven , protože lanovka je tady a nehodláme čekat půlhodinu na další
lanovka se plní k prasknutí, naštěstí jízda trvá jen pět minut
na Hrebienku čekáme vyjímečně na Leu než se se spolupracovnicemi vyfotí, aby to těm méně šťastným, co jsou dnes v práci mohli škodolibě poslat, pak už jen koupit brýle, což se naštěstí daří, razítko do deníčku (v Tatrách bohužel první a poslední) a můžeme vyrazit
říkám si jaké to máme štěstí, že je krásně vidět Lomnický Štít, to se jen tak nepoštěstí
za chvíli už je taky v mracích…
dnešek prý mám naplánovat nějak volněji a tak vybíráme střední trasu, odtud na Térinu a zpět, uvidíme jak tam dojdeme a vždycky si to odtamtud můžeme protáhnout zpátky přes Příčné sedlo a Zbojnického chatu, jdeme tedy nejbližší cestou po červené, dle rozcestníku je Téryho chata 2:50min
nejprve se jde takřka po dálnici, jdou s námi i nějaké polky v šatech s flitry a na podpatcích, tak si říkáme kam až asi dojdou, „dálnice“ nakonec vede k Rainerově chatě, sloužící jako malé muzeum nosičů a bufet, je k ní asi 200 metrová odbočka, tu však míjíme a scházíme ke Studenému potoku, na poznámku o vhodnosti se vykoupat, že je to Studený pramen jen názvem, ale ve skutečnosti je to teplé vřídlo, holky jen něco zahuhňaly
stezka od Studeného potoka k Obrovskému vodopádu na Malém Studeném Potoku
no Obrovský…snad jen názvem
z frekventované stezky odskakujeme do boku na malou skalku s bezva výhledem – Ríša si s Leou jdou měnit navzájem boty (jo, taky jsem se divil)
alespoň mám čas na pár fotek a hlavně z baťohu Ríša vytahuje zlatou slivku, když ji řádně odlehčíme, bere si ji Lea raději k sobě, aby ji prý náhodou neuložil moc hluboko
na fotce Hrebienok, naše dnešní výchozí místo a v dáli Nízké Tatry
Hrebienok po přiblížení, se svým komplexem budov
před chvílí zmiňovaná Rainerova chata pod námi
pohled Velkou studenou dolinou ke Zbojnického chatě, tudy se budou někteří vracet z dnešního výletu
odbočujeme na zelenou k Zámkovského chatě, po červené bychom pokračovali na Skalnaté
Zámkovského chata (fotka je až z návratu odpoledne, teď jsem spěchal na točené a focení nějak vynechal)
jelikož není moc co na výběr, dáváme s Jitkou a Ríšem Plzeň za 4 éčka, Lea samozřejmě polévku
velice mne zaujal kompletní obsah Leonina batohu – slivka a čokolády 🙂 (pivo jí nese Ríša)- pasujeme ji na hlavní zásobovatelku
nikam nespěcháme, po pivku pokračujeme dál, vcházíme do lesa, kde se nám otevře krásný výhled na kaskády, které tu vytváří Malý Studený Potok, než se dáme do další chůze, děláme si tu pár selfíček
ještě asi 200 metrů lehce stoupáme stínem lesa
než les skončí a začne pásmo kleče, kde pomalu začínáme vidět údolím
v dálce zahlédnu i maličkou Tériho chatu nahoře na stěně
po přiblížení větší
a ještě větší…., no kousek to k ní ještě bude
jde se však krásnou malebnou pěšinkou, i Ríša si libuje, jak je to tu úžasné, včerejší výlet na Bystrou Lávku se mu totiž moc nelíbil, že nemá rád jednotvárné suťové pláně atd. atd., ale myslím si, že tomu spíš nepřidalo včerejší protivné větrné počasí
holky v záplavě hořců
v létě by jistě přišlo osvěžení v potoce vhod, teď však v nějakých dvanácti-patnácti stupních je na sluníčku ideálně, je to idylka
trasa začíná pomalu stoupat a měnit se v prostup sutí, představu o velikosti nám dávají barevné tečky před námi, pomalu se klikatící strání kamsi výš a výš
proplétajíc se pěšinkou mezi kosodřevinou, člověk nevidí nijak do dáli a tak nám ani nepřišlo, jaké že to s námi proudí davy lidí, uff
ráno jsme ve vidině krásného dne pro jistotu každý zakoupili dvě „vrcholová piva“ (dvě protože Jitka), ale jelikož po cestě i v cíli se nalézá chata s točeným, nabízí se možnost odlehčit zádům již nyní a pokochat se nádherným výhledem již z půli kopce, v jedné ze serpentýn nalézáme příhodné místo, kde se uvelebujeme…
než se odhodláme pokračovat, nahříváme se na sluníčku skoro hodinu
abych si trochu protáhl nohy, závěr cesty jdu svým rychlejším tempem (holky jsou na fotce taky…)
Malá studená dolina v plné kráse (cestičkou v levém úbočí jsme sem došli)
je lehce před půl třetí a….. Tériho chata, pokud bychom měli pokračovat, museli bychom přelét malý hřebínek za chatou a pak se vyšplhat do Priečneho sedla – na fotce vlevo vzadu
no může být něco krásnějšího, než si po výstupu sednout, pomalu si vychutnávat třeba pivko a kochat se tou nádherou?
v chatě si dopřáváme zaslouženou kapustňačku za 4 éčka a pivo, to je zde levnější jak dole – za 3 éčka a to to sem tahají na zádech…
po jídle se jdeme s Ríšou kochat ven, holky že v klidu dopijí v teplíčku a závětří chaty, nacházíme krásné malebné místečko bez lidí schované přímo za chalupou, jdu pro Jitkou s Leo, že musí jít ven taky, že bez toho by nemohli dále žít 🙂
po pravé straně máme Prostredné Spišské pleso, za skalním masivem je Velké Spišské Pleso a na horním konci je sedlo příznačně nazývané Sedielko – je to nejvýše položené turisticky přístupné sedlo ve Vysokých Tatrách, leží v hlavním hřebeni Vysokých Tater mezi Širokou vežou a Malým Ľadovým štítem a spojuje Zadnou Javorovou dolinu na západě s Malou Studenou dolinou tady u nás na východě
dnes těm, co se vypravili na Lomničák počasí opravdu přeje
krouží nad námi záchranářská helikoptéra,
někde kolem Priecneho sedla navazuje horolezce s přistává s nimi na převaz na protějším břehu plesa, schází se mnoho zvědavců
kamzík však raději mizí pryč…
u čokolády z Leoniných nevyčerpatelných zásob a u piva vydržíme až do půl čtvrté, ještě se necháme společně blejskout před chatou a odcházíme stejnou cestou zpět
od chatky si sbíhám 300 výškovým metrů dolů pod stěnu, že udělám pár fotek jak ostatní sestupují, ale je to tak daleko, že je vůbec nemůžu najít 🙂
jestli zde lišky dávají dobrou noc, tak to máme na Hrebienok co dělat,
plachá taky zrovna dvakrát není, motá se tak dva metry před námi…(foceno bez zoomu)
vracíme se sice stejnou cestou, ale odpolední slunko nám se svými stíny rozehrává úplně nová představení
na Térku ještě svítí, my už putujeme ve stínu
jak se říká, že na Lomničáku málokdy chytnete dobré počasí, dnes je supr celý den
a ještě jedno ohlédnutí za Lomničákem (ta nejmenší skalka nad smrky)
pohled na jih na Nízké Tatry kousek od Hrebienku
odjezd ze Starého Smokovce je ohlášen na půl sedmou, moc sice nevěříme, že to všichni stihnou, ale už na Hrebienku nikde raději neotálíme a jdeme na lanovku, právě čeká ve stanici, tak ji rychle dobíháme, abychom tu nestrávili zbytečně další půlhodinku, dveře se za námi hned zaklapnou a jedeme dolů, u autobusu jsme skoro všichni, čeká se asi jen půl hodiny na poslední opozdilce, což je při zdejší pivní morálce obdivuhodný výkon..
po krátké revitalizaci na pokoji obsahující sprchu vyrážíme kvapně na večeři, kterou dnes musím zmínit – kuchyň se chtěla zavděčit a vytvořila svíčkovou sekanou, slovo vytvořila je na místě, protože to byl spíše moukou zahuštěný mrkvový vývar bez vůně a chuti, ale snaha se cení a tentokrát se prokázalo, že hlad je nejlepší kuchař, příště bychom, ale raději ocenili nějaké dobře zvládnuté slovenské klasiky 🙂
večer jdeme opět do baru, se slovy, že každý den není posvícení, dnes odpadá první Ríša, ale po jedenácté jdeme všichni
Dnešní den, byl opravdu nádherný, jeden z nej zážitků, co mám – výborná společnost, úžasné počasí, nádherné prostředí, kvalitní zásobování – na Terku určitě ještě někdy ano…
