6.9.2018
V den mých narozenin jedeme s turisty z Líšného podruhé do Vysokých Tater…
Ráno po půl desáté vysedáme z autobusu v Tatranské Lomnici, převlékáme se do turistického a vyrážíme na lanovku. Dostali jsme itinerář se třemi možnými trasami, vybíráme tu nejdelší. Ze Skalnatého plesa přes Velkou Svišťovku k Chatě pri Zelenom plese a Dolinou Kežmarskej Bielej vody zpeť.
Kupujeme lístek na lanovku (19Eur) a necháme se vyvézt na Skalnaté pleso
Zde nás fascinuje Lomnický štít
Po jedenácté hodině se vydáváme na další cestu, podcházíme lanovku na Lomničák a od nyní to bude dlouho jen přírodou, po kamení a do kopce
Kolem nás se stále převalují mraky, chvíli jsme obklopeni mlhou, chvíli svítí sluníčko, no, pršet snad nebude
Blíží se poledne, je čas na malou svačinku. Do sedla zbývá už asi jen půl hodina, tak není kam spěchat. Skutečně po půl jedné jsme v Sedle pod Svišťovkou (2023m) a otevírá se nám úchvatný pohled do Doliny Zeleného plesa, je to neskutečná hloubka. Ještě to umocňuje stín, který nyní na údolí vrhá naše hora.
K vrcholovému kříži Velká Svišťovka se nikomu nechce, tak si tam musím vyběhnout sám
Vracím se ke skupině a dáváme se na cestu do doliny, říkám si, že si až plesu zaběhnu, serpentýny nejprve v kamenném poli, pak mezi nekonečnou kosodřevinou, které se asi v polovině mění na krátký sestup v průrvě skalou, protéká tudy potok, naštěstí sestup po kluské skále je jištěn řetězy
Dobíhám k plesu a sedám si na břeh, než dojdou ostatní, v batohu mám slivovičku, říkám si, tak trochu oslavím narozeniny, než dojde zbytek posádky
sdf
Ozývá se hluk a přilétá helikoptéra, asi se někomu nechce odsud pěšky
Chata je narvaná a na vše se stojí nekonečné fronty, tak dáváme jen pivo a ve tři se vydáváme na zpáteční cestu.
Cesta údolím je prý nekonečná, mne to po slivce ani nepřijde, na ostatní nezbyla, no nechali mne tam moc dlouho samotného čekat. Přesto za necelou hodku a půl jsme u silnice na Tatranskou Lomnici, je tu zastávka busu, ale zrovna nic nejede, po asfaltu se nám pěšky totiž nijak moc nechce. Navíc nám došly tekutiny, ale spoléháme se , že snad podél silnice bude otevřená nějaká osvěžovna, ale ne, za celou hodinu co dupeme po asfaltu jsme nic otevřeného nepotkali.
Po šesté hodině jsme zpět u stanice lanovky a nečekáme, než se sejdeme všichni a autobus nás odveze na ubytování do hotelu Maruga.
Pár videí z celého dne a mapička na závěr.
