1.5.2014
Na první květnový den jsme si naplánovali vyjet na Bezděz, chtěli jsme tu udělat zastávku již při návratu ze Zahrady Čech z Litoměřic, ale už bylo dost pozdě. Takhle bude času dost i na průzkum zřícenin Zvířetice a Michalovice – vždy při cestě do Litoměřic mne tam lákají info cedule u silnice.
Vyjíždíme před 11.hodinou, tankujeme na Malé Skále a jedeme do Mladé Boleslavi před Obi, tam máme spich s babičkou a Frantem, kteří nemají dálniční známku. Za 20 minut se tu scházíme, posvačíme hambáč z místního rychlého občerstvení (naše pravidelná zastávka při cestě do Litoměřic apod.) a už si to frčíme do Bělé pod Bezdězem. Máme trochu obavy z dohlednosti z Bezdězu, v Boleslavi je opar, že je vidět snad jen na kilometr. Dolní parkoviště pod Bezdězem je téměř plné, jedeme tedy na horní, zde je zatím jen jedno auto. Parkovné 80,- , na hlíně.
Počasí zatím vychází parádní, dohlednost oproti Boleslavi lepší, ale stejnak nic moc. V pravé poledne mi již Nelinka sedí v krosně na zádech a vyrážíme. Nahoru je to jen necelý kilometr po kamenité cestě. Okolí cesty je zarostlé, výhled se ještě nekoná, Fífa skotačí, Nelinka by nejraději taky. Místy se kameny na cestě pěkně kloužou, přestože je sucho, musíme dát pozor.
Jdeme nahoru velice zvolna, za necelou půlhodinku jsme však na vrcholu kopce Velký Bezděz (603,5asl) – před zříceninou hradu Bezděz /*204*/. V kiosku tu mají i 2 druhy točeného piva za 25,- a 28,-, vede sem nákladní lanovka. Kupujeme vstupenky (á70), TZ a pohled. Čteme zde, že na letošek vychází právě výročí 750 let od založení hradu. Přesné datum založení hradu však není známo, snad to bylo někdy mezi lety 1265 – 1278. Jisté však je, že jej nechal postavit Přemysl Otakar II., který také založil stejnojmenné město v podhradí. Bezděz byl postaven jako pevnost a reprezentativní sídlo krále, tudíž zde nenajdeme žádné hospodářské budovy. Jelikož se povedlo hrad dokončit v relativně krátkém čase, představuje jednotný sloh, a to vyspělou ranou gotiku. Více o jeho historii.
Sedáme s pivem k venkovnímu posezedí, já s Filípkem vylézáme na malou skalní plošinu nad stoly a kocháme se výhledem na severovýchod – Turnov, Jablonecko.
Upozorňuji Filípka, jaké jsou pod hradem krásné svítívě žluté pole, ale jsem poučen, že pole jsou hnědé jako všude jinde, ale tady na nich roste řepka olejka a ta má žluté kvítky. Říká to s takovou zarputilostí, až se nevydržím nesmát. Na to mne ještě říká, že má pravdu a nemám se tomu smát. Udělá mi ještě pózu a chce vyfotit, model jeden.
Slézáme dolů a jdeme na průzkum za vstupní bránu, Filípek jde pro ostatní, ať nezdržují s pivem a jdeme komplet.
Vstupujeme Čtvtou hradní bránou na První hradní nádvoří.
Po levé straně nad zídkou je hradní kaple, na ní se napojuje Královský palác, naproti nám je Velká věž a po pravé straně Purkrabský palác. Mezi Velkou věží a Purkrabským palácem je průchod na druhé nádvoří. Dokud není moc lidí, rozhodujeme se, jít nejdříve do Velké věže. Po točitém schodišti se dostáváme do 34 metrové výšky. Kuželovitý kopec ještě umocňuje výšku věže.
Je odtud náhderný rozhled na všechny strany, škoda toho oparu. Z východu jsme přijeli, Boleslav však lze jen tušit. Pří pohledu převážně na západ, jako krtičiny vystupují okolní kopečky z jinak rovné „desky“. Mezi nimi Máchovo jezero nalevo s Poselským a napravo Břehyňským rybníkem. Na severu vidíme Ralsko, na SV by někde měl být Ještěd. Babička tu má trochu závrať. Slyšíme blížící se bouřku a zesiluje vítr. Po chvíli jdeme raději dolů před věž, sejdeme ještě dalších pár schodů na druhé nádvoří.
Zde je plocha nádvoří zatravněná, nad námi se tyčí Velá věž, kolem hradby se zbytky štukové výzdoby. Nelinčina plínka nějak nevydržela velký nápor tekutin, tak využíváme zde umístěného sezení jako nouzový přebalovací pult. A když už se rozdělává baťůžek, hlásí se i Filípek, že by si z něj dal něco dobrého. Obě děti běhají po nádvoří, jen dáváme bacha, aby někam nezahučeli. Hlavně průzkumník Nelinka, Fífa už přeci jen je trochu rozumnější. Pobalíme věci a jdeme prozkoumat ostatní části hradu. Vracíme se na první nádvoří, po levé straně míjíme studnu a jdeme do Purkrabského paláce, v přízemí je malá expozice a v rohu stojí zachovalý krb s velikým komínek. Babička s Fífou jdou i do patra, po úzkém točitém schodišti. Já s krosnou se tam nevejdu, sundávat ji nechci, tak jim jdeme s Jitkou alespoň zamávat do okénka. Jdeme naproti do zbytků Královského paláce, po trámovém stropě tvořícím první patro není již ani stopy. Po chvíli se setkáváme na nádvoří a máme se k odchodu. Paní u vstupu nás upozorňuje, zda jsme navštívili kapli, nejkrásnější místo hradu. Nenavštívili, mysleli jsme si, že je to jen další „stejná“ místnost Královského paláce. Vracíme se. Je to opravdu nádhera, zrekonstruovaná, vypadá jako za starých časů. Je to jednolodní prostora zaklenutá dvěma poli křížových kleneb a klenbou závěru. V jihozápadní části je vložena tribuna, z níž panovník přihlížel bohoslužbě. Točitým schodištěm jehož dnešní podoba náleží obnově na počátku tohoto století se vstupuje na tribunu – ochoz kolem kaple v druhém patře. Král či další obyvatelé paláce sem měli kromě tohoto šneku ještě dvě další možnosti vstupu přímo v úrovni prvého patra. Babička si všímá, že květinový motiv na každěm sloupu je jiný, ačkoliv z dálky vypadají stejně. Přístup do patra není umožněn.
Po prohlídce již opravdu odcházíme, u auta jsme asi za dvacet minut. Filípek potřebuje nutně cukrovou vatu, kterou prodávají hned u auta, při jejím jezení v autě to komentuje, že je na výletě to nejlepší. Takže ještě, že jsme mu jí teda koupili 🙂 Obloha začíná čím dál víč „černat“ a trochu se bojím jak to dopadne s dalšmí zříceninami. Za chvilku opravdu začíná pršet, chvíli víc, chvíli míň.
Za chvilku jsme před Boleslaví a odbočuji ke zřícenině hradu Zvířetice. Nypoprvé nepochopím ukazatel a odbočím o křižovatku později, takže chvíli bloudíme Debři. Po pár minutách to otáčíme a již odbočujeme dobře, po pár dalších minutách již vidíme vlevo nad námi zbytky zdí hradu. Auto necháváme v obci Podhradí na parkovišti naproti chráněné lípě. Prší čím dál víc, vystupujeme se domluvit s druhou osádkou, jsem odhodlán tam jít mrknout případně sám. Ostatní se však přidávají, jen Franta se mračí a brblá něco o bláznech, ale jde taky.
Je to jen asi 400m po modré, klikatíme se pěšinkou, mezí nahoru a jsme před dřevěným mostkem a informační tabulí o zřícenině hradu Zvířetice /*1441*/ (250asl). Přecházíme příkop a jsme uvnitř, po pravé straně se nachází věž. Momentálně s cedulí „nevstupovat“, což při pohledu na stav schodiště by nás snad ani nenapadlo, škoda. Dle webu je z ní krásný přehled -viz.foto z webu turistika.cz.
Hrad založil na začátku 14. století Zdislav z rodu Markvarticů, v roce 1720 po úderu blesku po druhé vyhořel a zůstal již, kdysi významný hrad, ve zříceninách.Z nádvoří lze poznat místo, kde kdysi stála kaple, uprostřed je široká a hluboká studna, vidíme dveře od sklepení?, vzadu naproti 2 klenuté místnosti, kam se jdeme schovat před sílícím se deštěm.
Hrad si prohlížíme alespoň odsud. Podle Jitky je to nejkrásnější romantické místo, vydržel by tu bloumat hodiny. Déšť neustává, tak bereme obě děti do náruče a běžíme s nimi k autu. Za chvíli jsme u auta a plánujeme jet i na Michalovice, u nich pak rozhodnout dle deště, zda vylezeme ven či pojedeme domů.
V Michalovicích jsme opět za pár minut, zastavujeme hned na začátku a přemýšlíme kudy k hradu nejblíže autem, v tom počasí se nám nechce táhnout buhvíkam pěšky. Naši jedou směrem do středu obce, vrací se však po chvíli, že tamtudy se nikam nedostaneme. Pak objevujeme úzkou silničku hned za mostem, která by mohla vést až k hradu, původně jsme si mysleli dle minivzhledu a značení, že je to pěší zóna. Zaparkuji a běžím se tam podívat, je to zóna, ale jen s 30kou. Jedeme opatrně tam. 600m podél vody, přejedeme železniční koleje a jsme přímo pod hradem.
Parkujeme podél silnice. Přestalo pršet, sem tam pár kapek, jdeme nahoru. Potkáváme lidi s balónky a slyšíme vřískat hudbu, copak se tam asi děje? Po 300metrech to zjišťujeme, kousek nad hradem má ČSSD předvolební meeting.
Kiosek před hradem je bohužel zavřený, takže TZ ani pivo ani nic dobrého k zakousnutí se nekoná. Jdeme tedy přímo na věž hradu Michalovice /*442*/ (250asl). Michalovická putna nad romantickým údolím řeky Jizery byla oblíbeným hradem Karla Hynka Máchy, což dosvědčuje i pamětní bronzová deska. Podle pověstí byl pod hradem zakopán poklad a jeho hledači byli tak horliví, že při svém hledání věž podkopali a stalo se to, čím je nyní zřícenina zajímavá – kus věže se šikmo utrhl a sesunul, dnes je to slepené betonem dohromady, aby to drželo.
Vchod do věže je pár metrů nad zemí, přístupný po ocelovém schodišti. Jdeme, chodbička na samotný vršek vnitřek věže je dosti úzká, naštěstí jen krátká.
Jsme na vrcholu, podlaha je zde šikmá s věží. Budí to docela divný pocit. Pár pohledů směrem k Boleslavi, Nelinka se nedá udržet, ráda by to tu zkoumala sama. Zase poprchává, jdeme raději dolů.
Projdeme zbytky hradeb a jdeme se podívat na meeting, zda tam neprodávají něco k snědku, když na hradě selhali. Akce však již končí a vše je napůl zbalené. Jen děti dostávají nějaké reklamní cetky. Je skoro pět, jdeme k autu, další sraz v Mladé Boleslavi před OBI na hambáče. Zde děda navrhuje zajet na závěrečnou večeři do restaurace pivovaru Malý Rohozec /*1465*/ a že by zrovna zamluvil lokál na večeři při návratu z výletu SDH Příkrý na konci měsíce. Domluveno, v půl sedmé jsme před hospodou, zrovnali jim vypli el. proud. Naštěstí ho hned zapínají, jdeme dovnitř. Sedáme a vybíráme ze 6 druhů piv, já s Frantem samozřejmě jen pito. K tomu si Franta se mnou dává nějakou pálivou masovou směs s kroketami, babička kuřecí v těstíčku a Jitka, že nemá hlad, tak jen omeletku. Filípkovi nalézáme kuřecí řízeček s brambůrky a máslem.
Jídlo i pivo výborné, ceny průměrné. Jitce nakonec přinesou omeletku přes celý talíř – kopec šlehačky, ovoce, zmrzlina, tak stejně nakonec zápasí. Filípek i přes své přání bramborám moc neholduje. Nelinku to moc nebaví, když nemůže jíst sama a dělat binec všude dokola. Nezachraňuje to ani minikoutek s hračkami hned u stolu. Za hodinku platíme a jedeme domů.
Výlet jako vždy parádní, malinko ho pokazil déšť, ale nic velkého, při přejezdu na další štaci jsme v autě hned uschli…
DJFN
babička, Franta