úterý, 2.9.2014
V sobotu jsme byli v Jablonci v Hudáči dokoupit pár věcí, co potřebujeme na ferátky a již nám nic, kromě počasí, nebrání nějakou okusit. Samozřejmě nejdříve tu Semilskou – Vodní bránu, když ji máme za humny.
Nemůžu se dočkat, bohužel však stále pršelo až do včerejška, sice bylo také celý den zataženo, ale nepršelo. V půl páté tedy jedeme, snad to nebude moc namáchané a snad se nebudeme moc napoprvé bát a dáme to – no uvidíme.
Parkujeme, bereme výbavu a jde se
za 3-4minutky jsme pod stěnou, ferátka je dlouhá 110m nahoru obtížnost C, dolů 90m a B, převýšení 70m
cesta začíná opravdu od hladiny Jizery, mezička se pěkně klouže, dávám pozor, abych tam nezahučel a zkouším, zda půjde lézt – skála je totiž dost mokrá
ale jo, jde to – takže harampádí na sebe
a lezem
první naše lezení v životě vůbec a hned po mokré stěně a hned přes převis, trochu nás to vystrašilo
turisté na druhé straně nám cestu vymlouvají a prý ať si jdeme raději „opéct buřtíka“, no, upřímně řečeno, chvílemi si to myslíme také
ale po chvíli už to jde, výška je jen o zvyku…
tady si Jitka už bezděky sedá na okraj skály a za ní pár desítek metrů dolů 🙂
vyhlídka solidní
na vršek už zbývá jen pár metrů bez lezení
pohled k Semilům
jsme nahoře, první ferráta úspěšně za námi, popravdě jsme ji čekali malinko lehčí, ale bylo to spíš tím, že to bylo něco úplně jiného než známe, možná i ta vlhkost hrála proti nám, tak jsme se chvílemi drželi raději i lana
nezbytný zápis do vrcholové knížky
a jdeme dolů
to už je taková pohodička
tady je dobře vidět, že místy by se dala skála „ždímat“ 🙂
a oko na laně – konec modré ferráty. Vercajk sundáváme nyní až v autě, celý okruh jsme dali s dlouhými „kochacími“ přestávkami za 1,5hoďky.
Nějaké materiály o ferrátě z netu (pro zvětšení klikni):
