it:
Příkrý -autem- Rokytnice/Jiz.,parkoviště P4 -pěšky 500m- Rokytnice/Jiz.-bus.nádr. – busem 17km- Harrachov,centrum -lanovka- Čertova hora – modrá 1,2km – r. U Janovy Skály – modrá 100m – Janova skála – modrá 100m – r. U Janovy Skály – modrá 1km – r. Studenov – modrá 3km – r. Ručičky – zelená 1,2km – r. Pod Lysou horou,háj – zelená 1km – chata Dvoračky(1125m) – modrá 600m – r. Sedlo pod Dvoračkami – modrá 700m – r. Huťský potok – modrá 3km – r. Rokytnice/Jiz.-bus.nádr. – 500m – parkoviště P4 -autem Příkrý
7.6.2014
Vyrážíme autem po půl osmé ráno. Mají být dnes tropy, tak doufáme, že na horách to tak hrozné nebude. Pokud ano, lepší, než kdyby sněžilo. Dnes jede s námi ještě babička.
Chvilku po osmé hodině jsme v Rokytnici nad Jizerou /*21*/, projíždíme až do Horní Rokytnice na odstavné parkoviště P4, které by mělo být zdarma. Trochu mne udivuje, že tu není jediné auto, resp. je tu jeden holandský karavan. Bereme věci, děti a spěcháme na bus na zastávku Rokytnice/Jizerou -Horní Rokytnice (autobusové nádraží), je to tam asi jen 500m, ale chceme si nechat rezervu, kdyby bylo v reálu něco jinak než na internetu. Autobus do Harrachova jede v 8:30, jsme tu tedy asi o čtvrt hodiny dřív.
o nás přichází ještě asi 10 dalších turistů. Autobus jede na čas, pěkný, klimatizovaný, zájezdový. Naše stanice – Harrachov-centrum (17km, 24,-Kč),cesta by měla trvat přesně půl hodiny, ale se 4 semafory na stále ještě opravované pojizerce, se to protahuje asi o 10 minut.
Vystupujeme tedy v centru Harrachova, přímo před námi skokanské můstky a vedle nich lanovka, kterou máme v plánu se nechat vyvézt na Čertovu horu. Chvilku se rozkoukáváme kudy kam a kde dáme startovní pivo, nakonec se rozhodujeme vráti pár metrů zpět a sejít přímo k lanovce. Jdeme kolem penzionu Rotunda čp.609, kde mají TZ Harrachov /*23*/ a TZ Čertova hora (1021m) /*1952*/, což však zjišťuji pozdě – až na Čertově hoře v kiosku, kde nic takového nevedou, což mne vůbec nenapadlo. Ale zpátky, k lanovce to je asi 5 minut, hodiny hlásí, že další jízda je v 9:30, máme tedy asi čtvrt hodiny čas. Kupujeme lístky, dospělý á120, 4-16let za 70,-, paní za okénkem mne informuje, že děti do 4let včetně to mají zadarmo, tak jenom dobře. Filípek se nemůže dočkat. Lanovka se rozjíždí, je to otevřená 4sedačková, ale jezdí se po dvou, plně se obsazuje asi jen v zimě. Nejdřív usedá Jitka s Nelinkou a babička, za nimi hned já s Filípkem.
Ten se řehní na celé kolo, zato Nelince před námi se křečovitý stisk vyděšené Jitky moc nelíbí a řevem ohlašuje, že by raději vystoupila. O což se i pokouší. Babička je na tom možná i hůře než Jitka, ani nedutá. Jen občas ji chytá babičkovský instinkt a utěšuje Nelinku, to asi babičku zachránilo před smrtí z vyděšení. No zas taková výška to ale nebyla. Filípek si jízdu užívá, komentuje, které druhy kytek to rostou pod lanovkou a vyptává se na všechno možné vč. maximálního zatížení jednotlivých kladek na podpůrných sloupech 🙂 Vidíme první horizont a myslíme si, že jízda končí, ale byli jsme tak ve dvou třetinách. Přesto jízda trvá jen asi 10 minut. Při výstupu z lanovky trochu zazmatkujeme, protože Filip mne táhne na druhou stranu a málem mne sejme sedačka, ale pohotově uskakuji. 🙂 Babička už větří kiosek, jdeme za ní a usedáme k dřevěnému posezení před ním. Kupuje pivo, 0,3 Staropramen z 35,- , žádná láce to teda není. Ještě, že po včerejšku nemám moc chuť. Na řadu přijde Filípkův nanuk, bonbony.
Je odtud výhled na západ, kde je les vykácený kvůli sjezdovce. Vidím tímto směrem asi 5km vzdálenou rozhlednu Štěpánka, sice mne babička s Jitkou přesvědčili, že to není možný, ale teď pohledem do mapy zjišťuji, že jsem měl pravdu, ostatně jako vždy. 🙂
Je asi půlhodinka od přistání, Jitka přebaluje Nelču a vyrážíme po modré směr Rokytnice. Asi po 200m si uvědomuji, že jsme nikde nekoupili TZ, Jitka se vrací ke kiosku. Vrací se však se zprávou, že ta k*áva tam nic nemá a posílá jí pod lanovku, tak si koupila aspoň plešku Staropramena 🙂 , aby se uklidnila. Nevadí, koupíme je při příští návštěvě Harrachova. Pokračujeme dál krátkým klesáním, lesík nám dělá příjemný stín. Vypadá to na horký den, „dole“ hlásí tropy, tady v 1000m asl to snad až tak hrozné nebude. . Jde se pěkně, téměr po rovině, lesem ve chládku. Po 1,2km jsme u odbočky k Janově skále (1002m), je to asi jen 100m, takže se tam jdu podívat napřed, ostaní mně následují. Je to malá skalka (asi 5-6metrů), lezu s Nelinkou nahoru, ale ve 3/4 vidím, že nic nevidím. Okolí je zarostlé a přes vršky stromů se žádný výhled nekoná. Tak to otáčím zpět a sděluji to i babičce, kterou Fífa táhne nahoru, ať šetří nohy.
Pod skálou je vybudované dřevěné posezení (bez kiosku), my jsme však ještě čerství, takže otáčíme a pokračujeme dál. Do Studenova to je jen další km, asi 500m před ním je docela dlouhé klesání.
Čekáme, kdy si zase budeme moct těch ztracených 80m vyšlápnout zpět nahoru. 200m před rozcestníkem je kiosek, Filípek tu konečně objevil svého nejoblíbenějšího nanuka, babička dává Fernýtka, já jsem od včera nějak vyhládnul, dávám si párek v rohlíku. Holky poukazujou na rozcestník Syřenov (925m), kde je to 3,5km po zelené dolů do Rokytnice. Oznamuji, že náš plán je pokračovat po modré na Ručičky – nějaké 3km. Cesta vede stále ve chládku lesem po asfaltové stezce, je tu klid jen občas musíme uhýbat nějakému splašenému cyklistovi. Fífa má nanuk po celém obličeji, i na nose, vypadá jak klaun z cirkusu.
Chládek lesa je perfektní, ale nekonají se žádné výhledy, takže je to jak doma na houbách. Holt něco za něco. Vyplahočíme se na Čertovu pláň (974m), tady vracíme ty sejité metry před Studenovem. A vidíme Ručičky, před prvním rozcestníkem je kiosek, Jitka s babičkou hned kupují pivo, pro Fífu tu mají malinovku. Sedáme u druhého rozcestníku (o 50m dál) do útulny, lavičky ve stínu jsou obsazené a tady je kupodivu docela chládek. Vyndávám Nelinku z krosny, aby se trochu proběhla.
Navrhuji, že bychom nemuseli už hned do Rokytnice, ale ještě si to protáhnout po zelené 2km na Dvoračky. Babička s Jitkou, sice se slovy „už to přišlo“, ale kupodivu souhlasí. Jitka se dává do řeči s nějkou maminkou s věětšími dětmi, které tu pobíhají s notýskem a zapisují si časy průchodu jednotlivými stanovišti, počítám rozcestníky. Po chvíli jdeme. Je to do kopce a skoro až k r. Pod lysou horou po asfaltu. Nelinka jde chvíli po svých, ale chce blbnout a jít tvrdohlavě sama, což s věčně zvrchu jezdícími cyklisty nelze dost dobře uhlídat. Tak jde do krosny, naštěstí se jí to líbí víc, než dupat. Jde se lesem, ve chládku, místy jsou průřezy sloužící v zimě jako sjezdovka příp. pro vlek s nádherným výhledem do rokytnického ďolíky a daleko k obzoru. Je nádherné počasí a dobrá viditelnost. Daleké obzory mám na horách nejraději, vyměnil bych je za pohodlí ve chládku lesa. Cesta nám trvá trochu déle, kocháme se.
Přes zoom foťáku vidím i kousek našeho auta dole na parkovišti. Než dojdeme k r. Pod Lysou zaujme nás hájovna po levé straně, ještě dobrý kus nad cestou, tady tak mít chalupu, říkáme si. To by byl relax. Přicházíme Pod Lysou horu a dáváme pauzu na lavičce u Černého potoka.
Neděláme pauzy, že bychom byli nějak unaveni, ale Fífa se potřebuje v potůčku trošku namočit a musíme ho udržovat v dobré náladě , aby ho výlet taky bavil a nebyla to jen nudná tůra s honem za kilometry. Což, si myslím, se nám vždy daří. Pokračujeme, je to již jen kousek, co by kamenem hodil a zbytek došel.
V půl druhé jsme na Dvoračkách /*22*/. Před Dvoračkami je nově postavený horský hotel Štumpovka, tedy stavěl se mezi lety 2002-2008, ale byl jsem tu naposledy někdy před 25lety jako dítě na výletě s mamkou. Mezi oběma boudami je vybudována terasa s hezkým posezením a s výhledem do údolí. Sedáme pod slunečník a dáváme pivo (12° za 35,-), pro Filípka tu mají i točenou zmrzku. Je tu docela frmol, obsluha velice příjemná.
Nikdo nečeká ve stoje, místa je stále dost. Jitka kupuje v chatě TZ. Nelinka usnula. S Filípkem jdeme chvíli na houpačky – mají tu pěkné dětské hřiště. Ale už je na čase pokračovat zpět k autu.
Scházíme po modré do Sedla pod Dvoračkami, Fífa má malou nehodu, nadarmo mu neříkáme, ať nelítá z takhle prudkého kopce. Naštěstí to spraví jen pofoukání, pohlazení a může se blbnout dál.
Jdeme kolem Technometrácké chaty, kam jezdili babička na lyže. V sedle se dáváme doprava po modré, ta by nás měla dovést až k autobusovému nádraží do Rokytnice, kde jsme ráno startovali.
Začíná prudký sešup lesní pěšinou, dáváme za pochodu domácí svačinku, od rána v tom teple na ní ještě nedošlo.
Babička vzpomíná, jak tudy šli nekonečně dlouhou cestou s báglama do Technometrácké chaty na lyžáku. Já zase koukám na Huťskou boudu, kde jsme byli v osmičce na výletě.
Mnohokrát jsem přemýšlel, kde to vlastně bylo, věděl jsem, že někde pod Dvoračkama, ale už ne kde. Za chvíli jsme u Huťského potoka, Filípek pouští pár lodiček v podobě šišek.
Přes cestu nám přebíhá velká kuna. Ještě zastavujeme u Huťskéhé vodopádu a děláme pár fotek, převlékáme Nelinku.
Projdeme lesem a již vidíme první baráčky Rokytnice, přes potok suší seno, támhle se opalují, támhle se buduje… Procházíme kolem hotelu Starý Mlýn a za chvilku jsme na silnici, po ní je to už jen 300m k rokytnickému autobusáku.
Nechávám tam krosnu a všechny ostatní a běžím na parkoviště pro auto. Je to dobrý, ještě tu stojí. Vedle něj jen další 2 auta, jinak nikde nic. Koukám směrem ke Dvoračkám na ten mohutný hřeben kudy jsme to dneska šli. Uff, pro dnešek stačilo. Vyzvedávám zbytek osazenstva a frčíme domů, kde jsme asi po sedmnácté hodině.
DJFN(v krosničce)+babička