6.4.2014
Projíždím mapku Českého Ráje, kam pojedeme v sobotu. Na hory je ještě zima. Nacházím dvě zříceniny, které nám chybí do „sbírky“ – Kumburk, Bradlec. A jsou nedaleko, jako stvořené na jarní výlet.
Ráno se budíme opět do nádherného počasí, čekáme až venku trochu stoupne teplota a po půl desáte autem vyrážíme na Lomnici/Pop. a u hospody na Ploužnici pokračujeme rovně do Syřenova. Jsme tu přesně v 11hodin, auto parkujeme vedle známé hospody „Na Klepandě“. Vedle v autě je zavřený malý pejsek, děti se od něj nemůžou odtrhnout, přichází majitel, ale pejskovi se ven mezi dva raubíře vůbec nechce. Nedivím se, no nic. Beru Nelinku do krosny a pomalu vyrážíme.
Rozcestník Klepanda (Syřenov) nám ukazuje 2km po červené pod Kumburk. Filípek cestou plní minibaťůžek úlovky různých listů a květin, které jako vždy nutně potřebuje. Jdeme ve stínu lesa podél silničky vedoucí až do Nové Paky. Je to trochu do kopce a Filípka to moc nebaví. „Benzín“ ve formě bonbonků skitlles, vlévají oběma novou krev a Fífa jde o poznání radostněji. Po půl hodince jsme u rozcestníku Pod Kumburkem, od něj již jen závěrečné stoupání 0,5km po žluté ke hradu.
Ve třičtvrtě na dvanáct jsme nahoře – zřícenina hradu Kumburk /*1062*/. Hrad založili okolo roku 1300 příslušníci mocného rodu Hronoviců (zvaného též Načeratici), kteří přišli do této oblasti snad již v polovině 13. století. Byl to především Pakoslav, s nímž zřejmě bezprostředně souvisí založení Staré Paky. Více. V současné době, dává hrad do kupy parta místních nadšenců, kteří tam pracovali i v době naší návštěvy.
Vlezeme i do sklepení, ale je tu dost tma a nic moc k vidění. Vystoupáme až na samotný vrcholek, kde je nově vybudováno pěkné posezení a nově i dřevěné schodiště na nejvyšší bod zříceniny.
Po zdolání 26 schodů nás okouzluje výhled na Český ráj a Krkonoše.
Vítr tadý fučí o stošest, je to vcelku i nepříjemné. Hledáme cestu odkud jsme přišli a následně zříceninu Bradlece, to určitě musí být kopec támhle naproti, říkám si a aspoň máme představu, kam se to vlastně ještě potáhneme. Na lavičkách rozbalujeme dětem malou svačinku, ale musíme dávat pozor, aby někam neslítly. Ale je to tu vážně nádhera, stojí za to sem zajít!
Balíme, ještě obcházíme hradby, kupujeme TZ a pohlednice, necháváme spropitné, budování dá jistě mnoho práce a dnes málokdo by to ve svém krátkém volném čase dělal. Bude půl jedné odcházíme stejnou cestou. Nelinka usíná, dává si svých dopoledních „dvacet“. Asi 800 metrů před Šlapandou zabočujeme do lesa na lesní cestu, je to blíž a navíc to není po asfaltu. Dle pohledu z Kumburka by to mělo vést do Újezdce, což je vesnička pod zříceninou Bradlec. Po pár metrech jsou v cestě velké koleje s vodou a Jitka by se nejraději vrátila. Po chvíli se však cesta mění v úchvatnou lesní scenerii, cesta je lehce zarostlá kapradím a korunami stromu sem svítí jasné sluníčko. Vůkol voní mech, pryskyřice, sálá zde teplo a absolutně nefouká – prostě taková ta lesní „vyhřátá“ vůně. Že je to zkratka vem čert, ale je to nádherný úsek výletu. Musíme to „sjití“ ze značené cesty někdy zopakovat. Po chvilce vylézáme z lesa ven a pokračujeme polňačkou mezi loukami do Újezdce.
Projdeme mezi domy a po louce stoupáme přímo navršek, kde tušíme hrad, není však z něj vidět nic, vrchol je komplet zarostlý. V půl druhé ho dobýváme, stojíme u rozcestníku jižně pod hradem, počítám, že to sem bylo, co jsme slezli ze silnice jen asi 1300 metrů.
Samotný hrad je jěště nad námi, vede tam prudká pěšina po kamení, místy musíme skoro po čtyřech. Podaří se, jsme na zřícenině hradu Bradlec /*1749*/, mezi větvemi matně tušíme Kumburk, ale vidět není opravdu nikam.
Dáváme malou sváču a procházíme zbytky hradeb, po půlhodině usuzujeme, že bychom se mohli vrátit. Vymýšlím, později zjišťuji, ne zrovna bezpečnou, sestupovou trasu, z hradby směrem na východ. Začínáme slézat jenže pod vysokou vrstvou klouzavého listí je ještě klouzavější kamení. Jitka se snaží s Fífou bezpečně sejít, ten má z této trasy však velkou radost a dělá vše proto, aby se sklouzli až dolů po prdeli. Domlouvání nepomáhá, ale nakonec to dali ve stoje, stejně tak i já s Nelčou na zádech. Dále jdeme po pěšince napojujeme se na modrou a po pár metrech jsme u rozcestníku ze severní strany hradu Bradlec – rozc. Ten nám říká, že budeme-li se držet modré, budeme po jednom kilometru na Šlapandě. První polovina cesty vede lesní cestou, druhá pak po asfaltu, takže s tou naší zkratkou to nemá srovnání, ještě že jsme po ní šli. V půl třetí jsme před hospodou a je to tak akorát – na třetí jsme pozvání k babičce „do bílého“ na oběd, takže paráda – všecko.
DJFN(v krosně)
P.S. příští týden se v hospodě Pod Lípou dozvídám, že ve stejný den odpoledne byl na Kumburku i Vítek s vnoučaty