28.7.2014
– 40km autem – Špindlerův Mlýn /*15*/ , parkoviště u autobusáku – cyklobus 16km (22,-) – Vrchlabí – cyklobus 42km (přes Rudník, zajížďka do J.Lázní) (96,-) – Pec pod Sněžkou – aut. st. /*16*/ -1,7km žlutá – d.stn. lanovky na Hnědý vrch – lanovka 1168m, 8,5min, převýšení 316m (120,-) – Hnědý vrch (1210asl) /*1706*/ – 1km pěšina lesem – Lyžařská bouda – červ. 3,1km přes Lyščí horu (1363asl) – r.Chalupa na Rozcestí /*13*/ – červ.1,3km – r.Chata Výrovka /*12*/ – 4,1 zel. – Svatý Petr (Špindl) – 3km, podél potoka, ski areálu sv.Petr, náměstí – Špindlerův Mlýn /*15*/ , parkoviště u autobusáku – 40km autem
Ráno po sedmé odjíždíme dvěma auty do Špindlu /*15*/. V osm jsme na parkovišti u autobusáku, máme dost času, cyklobus do Pece nám jede v 8:34 s přestupem ve Vrchlabí.
V 10:30 jsme v Peci pod Sněžkou /*16*/, je teplo a v autobuse to byl děs, po cestě byla uzavírka, jelo se přes Rudník a ještě navíc zajíždělo do Janských Lázní.
K lanovce je to asi půl hodiny, ale stavujeme se po cestě na startovní pivko a kupujeme TZ.
K lanovce to bylo celkem 1,7km s převýšením cca 120m. Přicházím před půl dvanáctou, ostatní se zdrželi v hospodské zahrádce, takže nakonec odjíždíme v pravé poledne. Je teplo, ale na vršku je chvílemi černo, snad nás nezastihne.
A už Frčíme, já s Jitkou a Neli, za námi děda s babičkou a Fífa
Jízda je to parádní a už se otevírají první panoramata
Po 8 minutách jsme nahoře
Před námi je rozhledna Hnědý vrch /*1706*/ (1210asl), je to nová ocelová rozhledna vysoká skoro 31m a je nejvyšší stavbou tohoto druhu v Krkonoších
Je volně přístupná
Návštěvu si tentokrát nenechala ujít ani Jitka
i když tento pohled nemá ráda 
od rozhledny jsem vymyslel bezva zkratku až k Lyžařské boudě, ovšem byla jen na mapě, v lese se víceméně ztratila a museli jsme přejít podmáčenou půdou, kde se děda dost zmáchal (nesl to dosti nelibě)
nakonec jsme k Lyžařské boudě došli úspěšně, zastávku neděláme, je potřeba někam taky dojít
při stoupání na Liščí horu (1363asl) za sebou vidíme horu Medvědín
přes Liščí horu až k Chalupě na Rozcestí se výhledy moc nekonali, jde se v horském porostu, na který byl i děda krátký
stále mi trochu obavy dělají honící se mraky,
které nám schovávají a zase odkrývají Sněžku
a už jsme v Chalupě na Rozcestí /*13*/, ceny rozumné, obsluha ochotná, dáváme si zatím jen párek, babička kyselo a všichni pivo samozřejmě
Jitka se ptá v chalupě na zkušenosti na dnešní počasí a sdělují jí, že to stihneme na Výrovku a pak bude peklo, tak raději přidáváme do kroku
není to tam zase tak daleko
přesto malinko sprchne (ale opravdu jen pár kapek)
jdu se podívat do údolí vedoucímu do Špindlu a vypadá to, že se tam čerti žení
tak raději volíme přečkání v chatě Výrovka /*12*/, na první pohled docela pěkná, na druhý už horší, na záchodech rozbité baterie, dveře bez klik, nevím jak by stíhala obsluha při více jak dnešních deseti hostech, již takhle to bylo tristní, měli jsme si dát oběd raději jinde, holt příště víme, kam nechodit, vzpoměli jsme na slova muže, s kterým jsme se srazili ve dveřích, jak povídal své ženě „ta Výrovka mne teda silně zklamala“ – mělo nás to varovat!
naštěstí se slova hospodského z Boudy na Rozcestí nesplnila, nic sem nepřišlo a při pohledu ke Špindlu to na déšť taky už nevypadalo, hurá
za stálého klesání se vracíme do Špindlu
ještě se kocháme posledními rozhledy
sem tam nějaká serpentýna a začíná les
Svatopetrský potok, pramenící pod Výrovkou se s námi potáhne až do Špindlu, kde se vlévá do Labe, po cestě vytváří krásná zákoutí a ústí v něm mnoho horských potůčků s nepřebernými vodopády
i houbičky by se tu našli
třeba potůček z Luční hory
třeba potůček z Luční hory
za celou cestu z Výrovky jsme potkali jen dvě dvojice, takže zurčení potůčku jsme si užívali vcelku v klidu (vyjma projevy našich dětí, takže vlastně vůbec 🙂 )
vrcholek Stohu (1324asl) nad Svatým Petrem
při pohledu na majestátný vrchol Krakonoše (1421asl) a Kozí hřbety za ním se nám všem tají dech, tam musíme jít a již se mi rodí plán na příští výlet (Sněžka)
ještě jedno ohlédnutí ze Sv. Petra
až sem byl výlet parádní a bylo se stále na co dívat, nyní začíná docela otravná cesta po asfaltě k autu a zbývající 3km s malými dětmi, nejsou až zase tak krátké, jdeme to snad věčnost (hodinu)
konečně jsme ve Špindlu, tak alespoň malé ohlédnutí, čekám na Jitku než přijde z Íčka, kam šla pro pohledy a TZ,
Jitka kupuje i TZ Labské přehrady – tak to se tam holt musíme zastavit 🙂
auto konečně na dohled, je 19:30
mapka cesty (klikni)
Labská přehrada /*1750*/
Povídám našim plán – stavět se ještě na přehradě. Jsou nadšeni:) Snad tam bude kde zaparkovat. Odjíždíme, šetříme za placené parkoviště, závora je nahoře a bez obsluhy – vyplácí se přijít pozdě.
U přehrady je plac pro mnoho vozů a prázdný, takže to tam v pohodě zapíchneme. Přehrada je opravdu krásná, vybudovaná v letech 1910-1916 jako ochrana před povodněmi.
pohled na hráz od Špindlu
dům hrázného
přepadové kanály byly suché
pohled zpět ke Špindlu
Po osmé hodině nasedáme do auta a máme toho tak akorát dost. Bylo to perfektní, jen tu poslední úmornou hodinku přes Svatého Petra bych klidně vynechal. Tak co příště, Sněžku?
DJFN + babička a děda z „bílého“
6xTZ (12,13,15,16,1706,1750)
80km autem, 60 autobusem a 15km po svých