26.4.2014
Vymýšlím jenom nějaký krátký výlet, tak v úvahu by mohly přijít Suché skály, tam není nikam moc jít, je to spíš pro horolezce, nevede zde žádná trasa. A když zbyde čas, můžeme zajet na zříceninu hradu Zbiroh.
Auto necháváme v zatáčce přímo pod Suchými skalami /*1960*/, již tu asi 3 auta jsou.
Na stěnách vidíme pár horolezců, jak dobývají vršek. Nalevo od stěn vidíme žebřík z dřevěné kulatiny, jdeme k němu a s Fílípkem vylézáme nahoru na průzkum. Leze tu po něm i nějaká parta Holanďanek. Je to nějaká la ferrata, nahoru po žebříku a dolu slaňují. Po zadním úbočí, kousek pod vrcholem se nechá jakž takž jít, je tu vyšlapáno pár pěšin. Nevím jestli od lesní zvěře či lidí, ale jsou tu. Volám tel. Jitce, že by to mohly zleva ještě více obejít a mezí vylézt k nám, jdu jí naproti a koukám kudy se to dere, Nelču na jedné ruce a leze po třech kamenitou strání, skoro horolezecký výkon, párkrát jí to ujede. Domníval jsem se tak nějak, že půjde celý masiv obejít a dostane se k nám zezadu, to ale nešlo. Nedívala se na mne zrovna dvakrát hezky. 
To, že trocha adrenalinu ve větším terénu je parádní změna, jsem říkat raději ani neměl. Ikdyž Fífa souhlasil.
No nic pokračujeme. Vybíhám si sám na samotný vršek skal a zrovna sem přilézají horolezci.
Počítal jsem, že skály obejdeme pěšinou kousek pod hřebenem a vyjdeme na silnici vpravo od skal a vrátíme se zpět k autu. Hnalo nás to však pořád hloub a hloub do lesa a nevěděl jsem, kde to končí. Navíc, protože cesta byla opravdu náročná, rozhodl jsem, že sejdeme dolů lesem a vyjdeme na asfaltce ve vesnici Prosíčka.
Tam jsme během čtvrt hodinky a je odtud krásný výhled dolů na Líšný, Železný Brod. Za další čtvrthodinku jsme došli po silnici zpět k autu. Nasedáme a jedeme dolů do Boučkova statku /*574*/ na pivo, abych si to u Jitky trochu vyžehlil. Probíhá tu nějaký pohádkový les pro děti, tak auto dáváme až k nádraží. Začíná se zatahovat, trochu to urychlíme, abychom zříceninu Zbiroh stihli za sucha. Dáváme jen pivo a Fífa chce jít k vodě, tak jdu s dětmi hodit do Jizery pár „žabiček“.
V íčku u statku ještě kupujeme TZ. Dojíždíme do Rakous, ke Zbirohu je však zákaz vjezdu. Chvíli přemýšlíme co s tím, ale pěšky je to daleko, za chvíli bude pršet. Jedeme tam, cesta je to opravdu uzounká, auto naštěstí nepotkáváme. Parkujeme hned pod hradem u cesty a jdeme k hradu. Je to jen 200 metrů po zelené kolem pěkné chaloupky. Je to půvabné místo. Všude po zemi je 10cm vrstva spadaného listí, což je pro děti úplný ráj, lítají sem-tam, skáčou do toho.
Přicházíme pod hrad – r. Zbiroh-zříc. /*1961*/. Samotná zřícenina je taky dost rozlehlá, dalo by se tu a v blízkém okolí ztrávit pěkné odpoledne. Vystoupáme na samotný vrchol, výhled se moc nekoná, je to dost zrostlé.
V dáli začíná hřmít, tak urychlujeme zpáteční cestu. U auta jsme hned a jedeme, vesnice Zbiroh je pěkná, samé pěkně udržované baráčky, výhled do údolí Jizery. V Besedicích Jitce přibržďuji, aby mohla skočit pro TZ do místního kiosku, který známe z minulé návštěvy Kalichu. Dále přes Koberovy, Špici, Kozákov (zde začíná pršet) domů.
P.S. Po příjezdu domů, dostáváme info, že zde byl veliký slejvák a bouřka, stejně tak i na Malé Skále, asi jsme tomu ujeli.
DJFN(po svých)