neděle, 26.července 2015
Rundwanderung Ursprungalm – Giglachseen – Brettersee – Hochfeld – Neudeckalm – Ursprungalm
V šest hodin dělám z balkonu pár fotek vycházejícího slunce, je to nádhera, jak se mraky válí přes hřebeny hor. Scéna se mění každou minutu.
V osm hodin jsme po snídani a na cestě, ráno je takové pošmourné, nechce se mi pouštět nikam daleko, tak mne napadá zajet si nejdříve do Untertallu a projít si cestu kolem vodopádu Wilde Wasser. Z Hausu jedeme po B320 na západ a čekám, že někde bude nějaká cedule Untertall nebo Wilde wasser nebo tak něco, do mapy jsem ani nekoukl, navigátorka vedle mne také selhává, ale když už jsme pár km za Pichlem, který jsem kdesi kdysi v mapě viděl, vím, že asi dobře nejedeme. No, když už jsme dojeli až sem, nepojedeme zase zpátky do Untertallu, ale koukneme na Ursprungalm, na který mi dal tip Tonda, který sem jezdí zájezdy s busem. Vede tam prý jen šotolinová cesta, samá serpentýna a hlavně – jezdí tam i autobusy. Tož se jedeme kouknout, po čem se šplhají v Alpách autobusy. Otáčíme, v Pichlu odbočujeme malou odbočkou a už se šplháme někam nahoru. V půl deváté projíždíme mítnou bránou (vede tam placený úsek cesty – Mautstrasse), nikde nikdo. Paní výběrčí potkáváme až po cestě, asi byla po ráno zkouknou stav cesty, ukazujeme naše kouzelné Sommercards a jedeme dál.
dva-tři kilometry se jede po rovince, sem tam pouštíme všudypřítomné kravky
na konci se však cesta počne v serpentýnách vlnit docela prudce nahoru a koukáme – před námi se nahoru zrovna sápe autobus
vlníme se již delší dobu, tak si říkám, jak asi funguje u Citrouše chlazení – ukázalo se, že asi dobře, teď ještě nikde moc nezastavovat, nevím jak bych se tím kopcem s předkem rozjel
zastavit ale musím, traktor s pluhem rovná cestu, asi po nočním dešti, kupodivu se po tom šotolinovém blátíčku jakž – takž rozjet daří a po chvilce jsme na parkovišti, chvíli přemýšlíme jestli se dá jet ještě někam dál, protože autobusu nevidět, ale ne, tady to končí – autobus si zvednul závoru a jel ještě o pár set metrů dál, kde se otáčí – to my však měli za horizontem
severní čelo Steirische Kalkspitze (2459asl) nad parkovištěm mne ohromilo, musel jsem udělat ještě jedno foto
pohled zpět údolím kudy jsme přijeli
všichni jdou doprava, tak my taky
a po sto metrech od auta se vyloupnuly domečky Ursprungalm (1604asl)
je už půl desáté, při pohledu na mapku mne láká fialová trasa přes Stairische Kalkspitze, ale napoprvé a s dětmi – já 20kg krosnou s Nelčou na zádech, mi to nepřijde moc schůdné, hlavně kdo ví, co se vyloupne za počasí, tak nakonec navrhuji jít k Giglachsee a tam uvidíme
(pro zvětšení klikni)
tak rozhodnuto jdeme – za námi kopeček Jauchspitze (1845asl)
cesta vede po široké cestě kolem potůčku roklí mezi Sterische Kalkspitze vlevo a Kampspitze (2390asl) vpravo
nad námi je slyšet bečení a zvonky ovcí, ale jsou schované někde v lesíku, jen občas nějaké neposlušné jehně zvědavě vyhlédne
každých pár desítek metrů kolem nás ze svahu protéká nějaký potůček, kde se tam nahoře ta voda bere?
vyšlápli jsme k Giglachseehutte (1955asl), dost jsme se táhli (přes 2 hodiny) a kochali, je už po půl dvanácté – cestou po „dálnici“ se Fífa asi nudil a moc ho to nebavilo, tudíž ho „bolely“ nohy, doufáme, že se něčeho chytne, ostatní jsme okouzleni nádhernou krajinou, a proto prodlužujeme procházku k Ignaz-Mattis-Hutte, po spatření jezera a již jen úzké pěšinky, skýtající nejedno překvapení a „terén“ i Fífa ožívá a nohy přestávají najednou bolet
jdeme vrchní cestou, jezero obcházet nebudeme (Obere Giglachsee)
po překonání pár skalek a kaluží se nám chata po chvilce ukázala
Untere Giglachsee
Ignaz-Mattis-Hutte (1986asl), venku je dost narváno, tak čekáme, kdy se někde něco uvolní pro naší větší skupinku, ale místa se mění stylem jeden odejde, jeden přijde, nakonec se ale jedna skupina zvedá a místa rychle zabíráme, dáváme si pivko a vínko, děti limču, polévku, páreček (platíme asi 38Eur)
(jídelní lístek, třeba se bude někomu pro přehled hodit)
rozmýšlíme kam dál, jestli stejnou cestou zpět nebo to vzít vrchem kolem Kalmspitze, nějak si vybavuju tu mapku z Ursprungalm, kde tato trasa byla zakreslená, haním možnost, jít stejnou cestou zpět, ale o možnost jít okruh nechávám navrhnout někoho jiného, aby to pak nebylo na mně :), myšlenku vyslovil první Franta, já ho podpořil a šlo se;
zde jsem udělal velkou chybu, na rozcestníku směrem přes vrchol nebyl vůbec uveden náš startovní bod Ursprungalm, tak jsem ten název nějak popletl s tím, že jsme vyšli z Hochwurzen (5hod) (neměl jsem sem dnes v plánu jet, tak jsem si to tu moc neprostudoval, což bylo poprvé a doufám, že naposled), ale věděl jsem že ten okruh k autu je a že tam byl čas kolem 7hodin, tak jsem dál o tom ani nepřemýšlel
Giglachsee a salaše u něj
stoupání nad Ignaz-Mattis-Hutte bylo dost náročné, nechce se mi každých deset metrů čekat, až mne dojdou, jdu s krosnou svým tempem napřed, nahoře počkám, místy jsem si musel pomáhat i rukama, snad to Fífa zvládá; když jsem nahoře čekal skoro 15 minut než došli, navrhuji se vrátit, že jsou dvě hodiny odpoledne a tímto tempem je to o hubu – ale nikdo se mnou nesouhlasí, tak aspoň udávám svižnější tempo, samozřejmě s ohledem na Filípka, ale ten nemá problém a ještě si prozpěvuje a zkoumá vše okolo
chvilku jdeme úzkou pěšinkou po vrstevnici nad Giglachsee
a to se stáčíme lehce doleva, obcházíme nyní vrchol Kamspitze z druhé strany nežli ráno, je to ten špičatý vrcholek, pod ním směrem k nám je další velké jezero Brettersee, to musíme obejít po pravém břehu (na fotce je jen malá kalužka 🙂
ohlédnutí na Brettersee
dole u něj jsou ještě zbytky sněhu
na vrcholek Kamspitze (2390) se kvůli času drápat raději nebudeme
pěšina pokračuje po pravé straně, těsně pod hřebenem mezi Kamspitze, přes bezejmennou kotu 2215m až k Schiedeck (2339asl)
ještě překonat sněhovou „plotnu“, zvládli jsme to i bez maček 🙂
hřeben nás západ od nás, vpravo se špičí vrcholky Rippetegg (2126) a Schober (2133), mezi nimi vzadu Gasselhohe (2201) nad Reiteralm, kam půjdeme některý příští den
vzadu Dachsteinský masiv
Fífa letí napřed (není na fotce moc vidět, ale je z toho vidět alespoň velokost hřebenu)
opět malé ohlédnutí, vlevo Kamspitze (2390), vpravo ranní známý Steirische Kalkspitze (2459)
Dachstein mi nedává pokoj, jaké tam asi chytneme počasí my?
louka dole – Ursprungalm, tam někde máme auto, už bychom se tam mohli pomalu začít někde stáčet…
ještě jedna společná
to jsme ještě nevěděli, že projdeme celý tento hřeben a pak ještě další, tam jak se na louce pohybují žampiony
a né jsou to ovce, to ještě doufáme, že je nepotkáme 🙂
v malém sedýlku před vrcholkem Schiedeck dáváme sváču
a díváme se jak ptáci krouží, tentokrát, pod námi
terén byl místy dost náročný, úzké římsy a strž pod námi, ne nijaká velká hrůza, ale báli jsme se o Filípka, který nebezpečí zrovna moc nedbal a lotřil
tak takhle se musí na pravou alpskou skalku, máme doma co dohánět
mám velké nutkání složit krosnu a sám si nahoru vyběhnou, ale je už půl šesté a zatím se od auta ještě vzdalujeme, místo přibližujeme
není to zrovna coby kamenem dohodil, tady se to musí snad už stáčet zpět?!
ještě přelézt hřeben, kde se slabším povahám i trochu zamotá hlava
ne tak však Fífovi
skoro horolezecký úsek za námi (doma pak koukám, že jsme šli část černou) což to vysvětluje, ale pořád nevidíme, že by se cesta měla vracet
už jsme dokonce u ovcí a stále se cíli ještě vzdalujeme
ohlédnutí zpět na hřeben okolo Schiedecku, který jsme přelézali
á, tady to snad vypadá že budeme klesat
a tady si uvědomuji chybu v názvech, Hochwurzen na který dle rozcestníku jdeme a ptám se na jeho vzdálenost všech dvou skupinek, co jsme v protisměru potkali vůbec nechceme! Auto máme na Ursprungalm! jelikož víme jaký máme držet směr, je to poměrně jasné, nikde jsme nezabloudili a ani si nezašli, ale kdybychom se někde zamotali mohlo to dopadnout hůř, hlavně, že jsem si koupit za šest stovek tři podrobné mapy od Kompasu a leží mi v pokoji na stole, pomyslím si;
tak hajdy dolů
jestli je něco horšího než cesta nahoru, tak je to snad cesta dolů, netuším, kde jsme ty metry dnes nabrali
kolem koníků se blížíme konci sešupu
na Obere Neudeckalm (1772), za chvíli bude půl osmé
odbíhám kouknout na salaš, kolik nám to ukazuje zpátky, aj hoďku a půl, ostatním to raději ani nechci říct, takže pro nás asi 2 hodiny, no po devíti je ještě světlo a mám pro všechny případy i čelovku naštěstí již nejdeme po nebezpečném hřebenu, takže nějak dojít musíme
„nesmeky“ na kořenech
tak hurá na malou lesní procházku
tyhle schody si mohli snad už i odpustit, naštěstí skončily dřív, jak začly
taky nějaké foto Nelinky, když se mi stále schovává za zády
no…, tak ještě kousek a budeme tam
při pohledu na malé hospodářské stavení se nám vybavila myšlenka a chuť na čerstvý chléb a ovčí sýr
další kličkování lesem a přes potoky
a začíná se pomalu stmívat, mám potěšující podezření, že tato lesní cesta je cesta, která vedla z lesa ven u parkoviště, byl na ní zákaz vjezdu, takže po ní už tam dojdeme v pohodě…snad
stmívá se ale nějak rychleji, to si ještě trochu zajdem, když za svitu měsíce a prudce se zvedajícího větru, který je v tuto dobu trochu strašidelný, navíc když přes měsíc létají černé cáry mraků, opouštíme tuto širokou cestu a podle šipek jdeme na Ursprungalm, po chvíli však zabředáme do louky – bažiny, tak tudy ne, sbíháme rychle zpět na zpevněnou cestu
po ní skoro běžíme až narazím na ceduli známou z rána, hluboce si všichni oddychneme
takhle rádi jsme naše auto ještě nikdy neviděli
tak rychle nacpat děti do auta, přezout a dolů, do Hausu
Při pohledu zpátky, byl tenhle výlet nejlepší část za celou naší dovolenou. Dovedla nás sem jen náhoda, že jsme si zajeli. Původně jsme měli namířeno jinam a ani trasu jsem mimořádně oproti jindy neměl přesně naplánovanou, takže po dlouhé době bylo překvapení, co bude za dalším rohem, i pro mne. A ještěže jsem si nevyběhl ten Schiedeck či Kamspitze, kam mě to tak táhlo, ten čas by nám chyběl. No a s velkou dávkou štěstí to nakonec dopadl dobře. Holt chybama se člověk učí a příště aspoň víme, na co si dát pozor.
najeto asi 70km
pěšky asi 15km
