středa, 6.9.2017
Někdy koncem července, jsem dostal od kamarádky Leony zprávu, že TJ Sokol Líšný pořádá na 4 dny zájezd do Vysokých Tater a že se tam už přihlásila. Doprava, ubytování a polopenze že je za cca 3000,- a jestli teda nechceme jet taky. V práci se mi daří získat volno i přesto, že jsem skoro celý srpen byl v Alpách, babička slíbila, že děti pohlídá a tak po týdenním váhání přislibujeme účast – ještě jsem byl trochu na vážkách, že asi po dvaceti letech nepřetržité účasti propásnu hasičskou soutěž ve Škodějově, ale co, za rok bude taky, ale v Tatrách a vůbec na Slovensku jsem ještě nebyl. Je to asi ostuda, ale je to tak.
Odjezd je naplánován na třiadvacátou večerní ze Semil od Drobků, jede se dvěma autobusy, první s notorickými pijany a druhý s prý těmi slušnějšími. Nás napsaly do druhého, ale nakonec to taková bída není. V půl jedenácté večer vyzvedávám Leonu s Ríšou a odjíždíme do Semil, ještě malá otočka od Čtrnácti pomocníků zpět domů pro kšiltovku a nakonec jsme na náměstí ještě s desetiminutovou rezervou. Autobus přijíždí na čas, nakládáme bágly a usazujeme se. Následuje ještě nabírací zastávka v Železném Brodě, na Malé Skále a v Hradci Králové. Jízda až na hranice trvá díky „bezpečnostním“ přestávkám řidiče poměrně dlouho. Nevím na kolik jsou ty předpisy opravdu bezpečnostní, když jen natahují délku jízdy a o nějakém odpočinku řidiče nemůže být řeč. Další čekání je pak na přechodu Makovec-Trojačka, než nám vyřídí „krabičku“ na elektronické dálniční mýto. A jelikož výlet taky jednou konečně nepořádám já, nějak jsem moc nestudoval kam to vlastně jedeme a říkal jsem si tedy pro sebe, že každou chvíli už tam musíme přeci být, ale ono to od přechodu bylo ještě 175km.
čtvrtek, 7.9.2017
Kolem deváté naštěstí projíždíme Tatranskou Štrbou a projíždíme kolem koliby Žerucha, kterou z fotek poznávám (tu jsem si doma nad mapou vytipoval, jako objekt vhodný k navštívení – až tak jsem přípravu výletu zase nepodceňoval) a zrovna pokračujeme nahoru na Štrbské Pleso. Přespávat máme v penzionu Medvědica ve Štrbě, ale jelikož ji projíždíme bez povšimnutí, bude asi ubytování až večer po túře, holt se převléknu na parkovišti u autobusu, říkám si. Jestli ale bude nějaké příště, tak pojedu zrovna v hadrech na túru. Nejsme však sami, na parkovišti na Plese nastává velké přebalování zavazadel, převlékání a potažmo hledání WC (tam nastává největší problém, kde sehnat 50centů) i u mnoha ostatních. Je tu asi 10°C, ale krásně svítí slunce a vypadá to na docela pěkný den. Takže triko a bunda do baťohu musí stačit, ještě pohorky, foťák, koupit u řidiče vrcholové pleškové pivo, našlapat svlečené věci do ještě před chvílí úhledně sbalené tašky a vyráží se.
Na dnešní den nám byly pro inspiraci nabídnuty 3 trasy, vybrali jsme si samozřejmě tu nejdelší:
Trasa1 (15km): Ze Štrbského plesa Mlynickou dolinou po žluté lesem k vodopádu Skok a dále až do Bystrého sedla (Bystrá lávka). Po žluté sestup do Furkotské doliny až na rozcestí s modrou. po modré lze dojít k lanovce na Solisku a sjet dolů do Štrbského plesa nebo sejít po modré pod lanovkou.,Nebo pokračovat po žluté až k rozcestí s červenou a po ní dojít do Štrbského plesa.
Trasa2 (8km): Jako trasa 1 pouze k vodopádu Skok ( případně po řetězech vylézt k plesu nad vodopád a návrat stejnou trasou do Štrbského plesa.
Trasa3 (6km): Ze Štrbského plesa lanovkou na Solisko. Odtud výstup po červené na Predné Solisko a návrat zpět k chatě pod Soliskom, odtud po modré do Furkotské doliny a sestup dolinou po žluté a pak po červené ke Štrbskému plesu.
Tak nějak v té prvotní euforii příliš nepátráme kam a kudy jít, jdeme prostě s davem, však ono někam dojdeme, Leoně je hnedle sympatická první restaurace s polívčičkou, ale nemilosrdně pokračujeme dál
po vyjití z areálu hotelů a parkovišť Štrbského plesa se před námi otevírá údolí Mlýnické doliny, je to nádhera mít hory zase nadosah
ještě míjíme lyžařský areál, kde se vyhýbáme prodejcům s kýčovitými suvenýry, zde se od nás odpojují Leoniny přátelé a dál pokračujeme sami, jestli se to tak dá nazvat
asi dva kilometry stoupáme lesem, terénem kámen-kořen
po vylezení z lesa již chvílemi vidíme rozlehlost samotné Mlýnské doliny, kde nás vlevo odděluje od Furkotské doliny masiv hřebene se známou lyžařskou sjezdovkou s vrcholy Predné, Velké (2412asl) a Štrbské Solisko a po pravé straně nás zase odděluje od Mengusovské doliny hřeben s nejvyšším vrcholem Satan (2432asl)
počasí nám vcelku přeje, jde se krásně
stále ještě jsme schovaní v kosodřevině, ale každý pohled , který se nám otevře je nádherný (Predné Solisko)
protější hřeben, za kterým se skrývá Popradské Pleso
kosodřevina tu tvoří nádherné zelené koberce a s bublajícím potokem Mlynica je to pastva pro oči
ohlédnutí zpět Mlýnickou dolinou, naproti, kdesi v dáli jsou vidět vrcholy Nízkých Tater
pomalu se blížíme k vodopádu Skok
vodopád Skok je jeden z nejznámějších a nejkrásnějších vodopádů Vysokých Tater a celého Slovenska, nachází se tedy ve střední části Mlynické doliny, na říčce Mlynica na výrazném skalním prahu, je asi 25 m vysoký a tím se řadí na třetí místo mezi nejvyšší vodopády Vysokých Tater, vody má dostatek po celý rok
na deset minut se tu pozastavujeme, trochu tu profukuje – holky se přioblékají a Lea dává svačinku, pro většinu turistů je to zde dnešní cíl, my však s nemalým počtem dalších jdeme dál, šplháme na skálu, kde přechod hladké vlhké police zakončené strmým srázem je tu právem zajištěn řetězem, jak jsem se sám přesvědčil, pěkně se to klouže
…pak že má strach z výšek 🙂
počátek vodopádu
pohled zpět dolinou, dole je vidět Štrbské pleso i s vodní hladinou, Tatranská Štrba, kde máme bydlet je schována hned pod ním
Pleso Nad Skokom, zásobujíc vodopád v zimě i v létě
nějak moc jsme neštudovali trasu, tak za každým rohem hledáme sedlo, kterým se má přelézt do Furgotské doliny pro návrat zpět, ale to se nějak neobjevuje
pokračujeme stále dál dolinou, vodopád skok byl vysoký jen nějakých 25m, ale příroda se změnila taky „skokem“ – pod vodopádem zeleno, nízký les, kosodřevina, nad ním již jen suť a holá tráva, já si libuji, že jsme zase trochu výš, Ríša zase, že je to jen kamenitá nuda….
Pomník tragické události – před téměř 40 lety postihla tehdejší Tatranskou horskou službu největší tragédie v její historii, 25. června 1979 při letecké nehodě vrtulníku Mi-8, během záchranné akce, zahynulo pět jejich členů spolu s pilotem a mechanikem vrtulníku, 2 záchranáři jako zázrakem přežili – dnes se zde nachází kříž s památnou deskou a pár součástí vrtulníku…
od památníku k Capiemu plesu je to zase pěkný stoupáček, doufáme že poslední; Jitku navíc nějak začínají bolet nohy, má je oteklé, špatně se jí jde, já to zkouším vyběhnout, ale nějak jsem přecenil síly 🙂
Capie pleso s kamenným ostrůvkem uprostřed – na velký kámen připomínající žábu někdo položil dva kameny, dotvářejíc oči – dokonalá žabka
po chvíli se daří dolézt i Jitce, to ještě neví, že do sedla nám zbývá takřka vyšplhat na padesátimetrovou skalku
výstup od Capieho plesa (vpravo) na Bystrou lávku (2300asl); vlevo Okrúhle Pleso
Bystrá „lávka“ je zajištěna řetězy
po přelezení sedla se nám otvírá pohled do Furkotské doliny na Vyšné a Nižné Wahlenbergovo Pleso
na sestupu ze sedla se na řetězu tvoří trochu fronta, přitom to jde slézt asi dvoumetrovým komínkem
jsme pěkně vyfoukaní a tak hledáme nějaké závětří, kde bychom si mohli dát svačinku a hlavně vrcholové pivko
Bystrá Lávka (na fotce je to sedlo v nejnižším bodě) z Furkotské doliny
je půl třetí, po hřebenech začínají poletovat mraky, ještě že už míříme dolů
no kousek to ale ještě bude (pohled Furkotskou dolinou)
po chvilce již vcházíme do pásma kleče a začíná nám být znatelně tepleji
rozcestník Škutnastá polana – nabízí se dvě možnosti cesty, buď vystoupat kousek po modré na Chatu pod Soliskom a pak po sjezdovce dolů nebo pokračovat stále dolů po žluté, pro krátký výšlap do kopce se mi však už nedaří nikoho přesvědčit ani vidinou pivka na chatě a tak scházíme dál po žluté
až k rozcestí Pod Furkotou, kde se napojujeme na červenou vedoucí ze Tří Studniček do Štrbského Plesa (budeme se po ní vracet ještě pozítří z výšlapu na Kriváň)
dál pokračujeme již po šotolinové cestě mezi mýtinami
na chvilku vysvitne i slence a krásně ozáří okolní vrcholky (v popředí Ostrava, Tupá, Klín a za nimi vrchol Končistá (2538asl)
rašeliniště nad Štrbským Plesem
pohled do údolí, v pozadí Nízké Tatry
vpravo Predné a Štrbské Solisko, vlevo v pozadí vykukuje Kriváň
Štrbské Pleso
cestu si ještě trošku protahujeme procházkou vlevo podél jezera a jelikož je teprve půl páté, máme ještě dvě hodinky někde si posedět, nakonec vcházíme do Staré pošty, kde si dáváme polévku a nějaké místní pivo ( piva 🙂 )
před půl sedmou jsme již na parkovišti, ale moc nás tu ještě není
nakonec se scházíme jen s pár minutovým zpožděním a jedeme se ubytovat zpět dolů do Tatranské Štrby do penzionu Medvědica, po celonoční jízdě busem a následně po celodenní túře se těšíme na pokoj na teplou sprchu a večeři, navíc máme informaci, že v suterénu má být vybavený bar s pivkem za jedno éčko…(1Euro)
spěcháme s večeří, abychom si zajistili v baru místo, protože jeho návštěvu plánuje jistě téměř každý a dva autobusy se tam jistě nevejdou, přestože je již po otevírací době, tedy po osmé, nacházíme ho však zavřený, naštěstí obsluha má jen zpoždění a před devátou se dostáváme dovnitř, holky jsou kapánek unavenější než my a jdou na pokoj dříve, s Ríšou však nepolevujeme a vydržíme do půlnoční zavíračky…
