úterý, 27.července 2015
Dachstein, Rittisberg
Ráno se budíme opět do pošmourného dne, což je o to horší, že se dneska chceme vydat na Dachstein, který se svými téměř třemi tisíci metry, už je na počasí dost háklivý. Budeme věřit předpovědi, že se to kolem poledního vytáhne – však ono tomu tak bylo doposavad každý den, kdy jsme zdáli pozorovali, jak se nám v mracích ukazuje v celé své kráse, aby se do pár minut zase zahalil.
Před půl devátou jsme u dolní stanice Hunerkogel (1692asl)
v pokladně dostáváme info, že Sommercard funguje jako lístek v turniketu (jinak stojí jízdné – dospělý á36Eur!) a před devátou nás již gondola veze nahoru 
nahoře fučí a skoro mrzne, tak na sebe bereme z báglu další hadry ještě u východu z lanovky Hunerkogel (2687asl)
dole jsem maličko doufal, jestli třeba nevyjedeme nad mraky, ale to bych chtěl moc, není vidět vůbec nic;
počítal jsem jen s krátkou procházkou po Dachsteinwarte k Seethallerhütte (nazývané také Dachsteinwartehütte) a odtud, že bychom si odskočili sami s Jíťou ferrátou na Hoher Dachstein (2995asl), no teď hlavně najít kudy k Seethallerhütte
nemám tušení kudy se tam jde, resp. směr ano, ale jak se vymotat ze stanice lanovky, á tady nějaký rozcestník
tak jdeme snad správně, po cestě ještě nikdo nešel, je čerstvě protažená rolbou, v mlze občas nějaká odbočka, ale netušíme kam
jdeme po dálnici, nemělo by jít kam zabloudit, sem tam nějaký potok, je to tu teda pěknej humus, oproti idylickému slunečnímu počasí je tu teď jen h.no vidět, všude jen špína a mraky vody, na druhou stranu zase trochu jiný zážitek, který bych bral v povděk být tu sám, ale ne už tak s dětmi
přesto jdeme dál a nevzdáváme to, narážíme na nějaký balvan s rozcestníkem, jelikož to není přes mlhu čitelné, lezu nahoru
se mnou sem leze ještě jeden němec, který hodlá s rodinou lézt také na Hoher Dachstein, ani jeden však moc nevíme kam podle šipek jít, což mne dost udivuje, Dachsteinwarte je určitě nejzprofanovanější mastňácká cesta; že tu bude tato cesta bídně značená a všichni jen vyjedou lanovkou nahoru a ihned zase dolů jsem moc nepočítal, navíc jsem si dole zapoměl telefon s GPS; čekáme jestli náhodou nepůjde někde někdo znalejší ke komu bychom se přidali nebo se ho optali, ale nikde nikdo, tak vyrážíme intuitivně sami
po asi dvaceti minutách zjišťujeme, že jdeme správně, všechny jsem upozorňoval, ať se pro případné trhliny drží na vyrolbované cestě, i když se po ní jde hůř než mimo po slehlém sněhu, Franta se stejně jednou nohou po kolena propadl do úzké, ale když jdeme do ní posvítili, hodně hluboké trhliny přímo na vyrolbované dálnici
za hodinu a čtvrt dorážíme do tepla Seethalerhutte, potřebuje to hlavně Nelča, tím jak se nesla, je z venčí úplně zmrzlá až fialová, podezřívám jí jestli nemá i problém s výškou, po chvilce v teple, ale začíná hned blbnout, takže dobrý
z jídelníčku vybíráme čtyřikrát proslulou XL Gulaschsuppe mit Brot a pivo
z tepla se nám moc nechce, ale celý den tu prosedět nehodláme
ještě se zastavuji u rozcestníku na Hoher Dachstein, protože si na něj vylézt, byl jeden z důvodů proč jsme jeli do Alp právě sem, vykašlat se na něj se mi sakra nechce, ale jelikož není na krok vidět, nemám GPSku a cesta není prošláplá, tudíž nevím kudy kam, tak to balím;
jinak cesta zpátky již odsýpá podstatně rychleji a zpátky jsme za něco málo přes půl hodiny
na Hängebrück nemá cenu ani chodit a na Icepalace není taky chuť, za celý den se obloha neotevřela ani na minutku, škoda
přibližovací pás z ledovce na Hunerkogel
lákají mne i další varianty ferráty dolů, ale jelikož netuším, co od nich můžu čekat a navíc v tomhle počasí, kašlu na to taky, jsem dost naštvanej, že hlavní bod dovči mi vůbec nevyšel, dnešek stojí za prd
Skywalk
kdyby byla navrcholu nějaká mapa, mohla mne pro uklidnění inspirovat kouknout, alespoň na Hoher Gjaidstein
jojo, počasí je sviňa, už abychom byli dole!
Dachstein Südwandhütte (1871asl) – přes ní se jde od dolní stanice lanovky k Anna Kletersteigu
po převlečení tu už nechci být ani minutu a mizíme dolů, ještě ukazujeme Sommecards dole na konci Mautstrasse
kousek pod silnicí na Dachstein, za Ramsau, je kopec s vyžitím pro děti – Rittisberg, před tím leží i známý kemp Ramsau Beach – jelikož jedeme kolem, proč se tu nestavit, parkujeme (jako všude v Alpách zdarma)
děti se dočkali kopečkové zmrzky
a jdeme s nimi projít kousek pohádkové cesty
cesta není nijak moc zajímavá, jediným zpestřením je kartička s otázkami z různých rakouských pohádek, na kterou lze najít odpovědi po cestě, to děti ale moc nebere, spíš tedy vůbec, takže na to hraje jen Jitka a Fífa zaleze s babičkou na chvíli do lesa pro pár hub – najdou samé lišky
nechtíc se nám povede vyplašit jednu srnku, asi trochu nahluchlou
výstavka s vycpanými opelichanými zvířátky mi přijde taková morbidní, výztižněji „hnusná“
jediný trochu zajímavější byl megafon
asi z půlky se vracíme zpět, musíme stihnout ještě otevřený nějaký obchoďák, děti mají slíbené nějaké dobroty a velký nanukáč
Ramsau Beach
Dnešek byl pro mě velikým zklamáním. Nechtěl jsem Dachstein odkládat a čekat na nějaké azuro počasí, protože předpověď na to nevypadala a bál jsem se, aby to nebylo ještě horší. Navíc předpověď byla lepší jak v předešlých dnech. Byl to pro mne na dovolené bod č.1. Ostatní dny jsem plánoval čistě turisticky s rodinou, dnešek měl být, že se taky podívám na nějaký ten větší kopeček. Holt mám rest a budu se muset do oblasti kouknout znovu.
mapka Dachstein (pro zvětšení klikni)
