sobota 25.4.2015
Tip na zpestření tohoto výletu nám dal Leoš. Již nějakou dobu plánuji se zastavit u kamaráda ze střední – Tomáše, který z oken svého bytu má parádní výhled na hrad Pecka, s tím, že to vezmeme přes Lázně Bělohrad. Leoš nám dal navíc dobrý tip kouknout se na návrší Byšičky a nedalekou „provrtanou“ hůrku Hřídelec.
Vyjíždíme po desáté hodině přes Lomnici, Radim a dál na Bělohrad, v Chotči je však uzavírka a žene nás to někam na jih, zkoušíme se dostat někde mezi baráky, ale neúspěšně. Nakonec nás to vede přes nějaké Mlázovice a dostáváme se do Lázní Bělohrad odspoda. Máme v plánu projít krátký asi 6km okruh NS Po stopách K.V.Raise vedoucího z náměstí na Byšičky a zpět.
Auto parkujeme přímo v Lázních Bělohrad /*406*/ na Náměstí K.V.Raise, nejdříve jdeme do Íčka pro TZ, zde však oproti info na internetu mají zavřeno, prý až někdy v květnu… co se dá dělat, jdeme zpátky s dětmi na předstartovní zmrzku – tentokrát ne pivo – a sedáme u blízké kašny.
projdeme Lázeňskou ul. a vcházíme do lesoparku Bažantnice, zde dnešní „horký letní“ den je daleko příjemnější než rozpálený beton
první zastávku děláme u minerálního pramenu Bažantnice, je to kyselka s železitou příchutí, ale nijak chuťově výrazná nám nepřipadá – pije to i Fífa 🙂
Pokračujeme lázeňskou cestou k dalšímu prameni
je to tu celé jeden velký mokřad – samá stružka a jezírko
a to již jsme u druhého pramenu – Annamariánského, jeho chuť je již o něco „výživnější“, Filípek to komentuje slovy“ to smrdí jako v tom městě co jsme byli na dovolené“ – myslel tím prameny ve Františkových l., které mu opravdu moc nejely
hned nato lesopark končí a vycházíme na prašnou cestu vedoucí na nedaleký vršek Byšičky
je to vážně nádhera, všechno to tam kvete a zdáli láká k návštěvě (v popředí Erbenův dub)
děti nejdříve chtějí krátkou zastávku na svačinku
a to jsme již na vršku s výhledem zpět – Byšičský rybník z druhé strany
již zkraje lesa cítíme sladkou vůní nádherně zářivě bíle kvetoucích keřů (hloh), je to záhon snad třicet na třicet
a jako dominanta nad opět zářivě rozkvetlým sadem vystupuje poutní kostelík sv.Petra a sv.Pavla
velký počet turistů na kopci připisujeme krásnému počasí a asi atraktivnímu místu v okolí, a on zde probíhá Pochod o Žižkův štít, alespoň je tu osvěžovna pro poutníky, tak Jíťa kupuje pivo a dětem oblíbenou malinovku, na kterou se Fífa doptává každý výlet
některé hroby kolem kostelíka jsou krásně zdobené
po půl hodině, nakocháni pohledy, se vydáváme zpět
poutní cestou
ještě jedna fotka za záda
a už si to rázujeme, tentokráte však nezáživnou asfaltkou, zpět do Bělohradu
děti dávají povinně ještě zmrzku a pokračujeme
do nedaleké vesničky Hřídelec, kde u vršku Malá horka (398asl) se nachází pozůstatky třetihorní sopky Hřídelecká hůrka, která vlivem bývalé těžby (ukončeny 1926) a eroze je skrz naskrkz protkána tunely a otvory, mj. je to i známé naleziště různých minerálů
samotná hůrka je opravdu „prďák“, děti na ní musejí lézt téměř po čtyřech
výhled zpět k lázeňskému městečku
více poví pár záběrů
prolézáme co se dá, i když v tekoucí šotolině a nebezpečí někam s dětmi spadnout to nejde úplně hladce a už je nejvyšší čas přesunout se na Pecku
je už asi za dvacet čtyři a to v celou hrad zavírají
tak přidáváme do kroku, mezitím trochu historie – zřícenina hradu Pecka /*221*/ je postavena na skalním výběžku, pod kterým leží stejnojmenné městečko. Do hradu nás přivede most ze 17. století, který navazuje na cestu vedoucí od východu. Historie samotného hradu sahá až do 13. století. Minulost hradu je spojená se slavným šlechticem, básníkem a cestovatelem Kryštofem Harantem z Polžic a Bezdružic.Z hradu se dochovaly jen jedna budova a obvodové zdi obklopující čtvercové nádvoří
za chvíli jsme na hradbách, prohlídkový okruh jsme stejně tak nějak nechtěli absolvovat, jen škoda, že s prodejem vstupenek není nikdo ani v kase a není dostupná TZ a další zbytečnosti, co vždycky kupujeme 🙂
tak alespoň pár záběrů z venku
městečko Pecka pod námi
Chvíli po čtvté to balíme, volám kamarádovi, kdeže to vlastně v té Pecce bydlí. Domů se vracíme kolem půl osmé. Počasí na konec dubna bylo dost horké, hlavně na slunci to bylo jak za parného léta. Nejlepší byla asi cesta z Lázní na vrch Byšičky a ony samotné – dělalo to hlavně to „rozkvetlé“ jaro. Poměrně málo známý Hřídelec byl zajímavým zpestřením – hlavně pro děti.
DJFN
autem 105km
pěšky 10km
2xTZ (406 ,221)