2015 Medvědín, H.Mísečky, Špindlerův Mlýn

sobota, 16.5.2015

Ještě v sobotu dopoledne se rozmýšlím, kam bychom mohli jet, pár plánů by bylo, ale jsou to většinou spíše celodenní výlety, což se nám dnes moc nehodí. Vytahuji z rukávu výlet, který jsem tak nějak plánoval již vloni, ale nedostalo se na něj. Autem do Špindlu, lanovkou na Medvědín a zpátky pěšky přes Horní Mísečky. Ujednáno, kolem desáté vyjíždíme, tentokrát dvěma vozy.

za necelou hodinku jsme ve Špindlu, auto necháváme na parkovišti hned u lanovky z důvodu, že jinde to není umožněno, musím říct hovada, za parkování na šotolině solíme 150,-

na dolní stanici máme čas, jede to každou půlhodinu, je čtvrtka;

lanovka je dlouhá 1910m takže jízda bude stát za to, překonává výškový rozdíl 490m ze Špindlu (743asl) na Medvědín (1235asl),děti zdarma, my á180Kč

po 15 minutkách vyrážíme
stoupáme, údolí se otvírá a nám se jako vždy tají tou nádherou dech

čím jsme výš, tím víc

Filípek se zase raduje, při představě, jak se vyblbne na nainstalovaných atrakcích,

trochu tu pofukuje a nějaký ten Celsiův stupínek dolů klesl taky, no, pohyb nás zahřeje

končíme – začínáme v létajícím talíři

jsme na vršku – Medvědín 1235asl /*2027*/

před vstupem do restaurace je místo „fotopoint“, kde po zmáčknutí tlačítka, se můžete nechal zdarma na vrcholu vyfotit a doma si fotku stáhnout z netu http://www.skiareal.cz/fotopointy , nic zázračného, ale pěkné zpestření, my jsme na to pak tak nějak zapomněli 🙂

Fífa se dočkal, Nela tomu nezůstala také dlužna – dětí tu ještě moc nebylo, takže na atrakcích je volno

„otočte se přeci na mne“

když Medvědín, tak všude samý medvěd, tedy spíše medvídek – po trase zpět do Špindlu je takovýchto roztomilých méďat ještě několik

tak ještě jeden pohled do údolí (úplně vzadu vpravo je Sněžka, naproti sjezdovka Svatý Petr a Pláně)

jedno panoráma – klikni

pár přitažených záběrů – úplně vzadu Sněžka

a když jsme u těch medvědů – vpravo Medvědí boudy nad protějším Medvědím dolem

Zlaté návrší (1411asl)

na již polské straně Vysílač Sněžné jámy, polsky též Wawel, z mnoha míst nepřehlédnutelný orientační bod
kousek pod ním Labská bouda

další huňáč, tenktokrát s námi

po svačince a společném fotu razíme zpět, přesněji – vydáváme se na cestu do Míseček, po modrém Krakonošově příběhu

cesta začíná prudkým klesáním po asfaltce stále však s krásným výhledem

až kousek před napojením se na asfaltku, vlnící se na Zlaté návrší, jdeme lesem

v Mísečkách se stále něco bourá a zase staví…

i zde (viz. minulý výlet na Tanvaldský Špičák) se dá najít pohozená kupa sněhu

tak nějak nic neříkající fotka, šutrák mně však něčím zaujal…

dál už se vlníme „polní dálnicí“

ještě pár krásných pohledů na Luční horu

a zase klesáme

a klesáme, nyní po sjezdovce vedoucí v lanovce, našemu dnešnímu startu