sobota, 6.2015
Po tříleté pauze vyrazili škodějovští hasiči na výlet, my u toho samozřejmě nemohli chybět. V plánu je prozkoumat Pevnost Josefov v Jaroměři, hospital (zámek) Kuks a když zbude čas a bude trochu přát počasí, zajet si ještě do Babiččina údolí.
V sobotu od rána lehce prší a vypadá to, že to tak i bude celý den, podzimní teploty tomu moc nepřidávají. Autobus na nás čeká na parkovišti v 7:15, z Příkrého jedeme sami, ve Škoděově je nástup v půl osmé, ale moc lidí tu na čas ještě není, nakonec se autobus zaplňuje bez dvou, třech míst celý a vyjíždí se tradičně s asi dvaceti minutovým zpožděním. Cesta v pošmourném počasí probíhá tak ještě nějak rozespale. Za okny chvílemi i prosvítá sluníčko, chvílemi zase stěrače autobusu nestíhají „brát“.
1.ZASTÁVKA
čtvrt hodiny před devátou jsme na místě, venku drobně mží, přesouváme se ke vstupu do pevnosti, na poslední chvíli ještě kupujeme od řidiče plešky Gambáče, budou se hodit
stavby jsou dost oprýskané, vypadá to tady spíš jako někde v ghetu, asi se peněz nedostává
po asi dvěstě metrech vstupujeme dobarokní Pevnosti Josefov /*322 */, vybudované na vyvýšeném místě nad soutokem Labe a Metuje. Byla obdivuhodně rychle postavena v letech 1780 – 1787 jako ochrana Habsburské říše před Pruskem. Pevnosti Josefov a Hradec Králové byly vybudovány jako náhrada pevností ve Slezsku, o které Rakousko přišlo na své severní hranici ve válce o Slezsko a které připadli Prusku. S měnící se taktiokou bojů nebylo o pevnost nakonec nikdy bojováno a ani nikdy nebyla obléhána. Naposledy v Prusko – Rakouské válce roku 1866 Pruská vojska obešla pevnost a nechala ji za sebou, což předznamenalo konec pevnosti. V roce 1888 byla pevnost oficiálně zrušena.
vedoucí zájezdu platí vstup, my pár drobností na památku vč. TZ
hromadně se hromadíme venku a čekáme na průvodkyni nebo ona na nás?
nejdříve míříme prohlédnout originály soch M.B.Brauna v místním Lapidáriu
a tady se již srocujeme k hlavní prohlídce kasemat a části podzemního labyrintu (celková délka chodeb je cca 42km!)
jsou to vesměs jen holé místnosti, není tu nic moc k vidění
sestup do podzemí však vypadá již zajímavěji
fasujeme „dobové“ svítilny – plechová truhlička s madlem a svíčkou
osvětlení úplně mění a umocňuje atmosféru
po asi hodinovém bloudění chodbičkami, zpestřeným průchodem v úplné tmě nás slečna průvodkyně vypouští kdesi v areálu ven
běžím do autobusu pro tur. deník a při té příležitosti beru další „plechové“
pár cihliček tu tedy „padlo“
po krátké prohlídce to bereme pěšinou kolem pevností do města najít nějakou osvěžovnu
což se nám moc nedaří, přestože jsme minuli dost již otevřených podníků byla vevnitř dosti tma, po čemž zrovna netoužíme, náhodou zabloudíme i do Prvního vojenskohistorické muzeum M. Frosta /*572*/, ale prohlížíme jen nádvoří, navíc nezbývá čas
nakonec nacházíme i příjemnou restauraci Beseda, hned kousek od vstupu do Pevnosti i autobusu, bohužel čas odjezdu se blížil, tak jsme dali jen jedno rychlé a spěchali k autobusu, aby se nečekalo zase jen na nás jako při posledním výletě – sice jen na nás se opět čekalo, přišli jsme poslední, ale na čas, uff 
šli jsme nějako tudy (klikni)
2.ZASTÁVKA
při přesunu z Jaroměře ke Kuksu jsme řádně zmokli – resp. jen náš autobus, při vystupování již jen drobně mží a po chvíli ustává i to
po pár set metrech se nám již Kuks ukazuje
ještě musíme sejít pár schodů
přejít Labe a vystoupat pár metrů
a jsme zde
Hospital Kuks /*251*/ jeho areál je považován za jeden z nejkrásnějších barokních v Čechách.
V letech 1694-1724 nechal hrabě František Antonín Špork vybudovat rozsáhlý komplex světských a církevních budov, z podnětu objevu minerálních pramenů. Součástí byl zámek, domov pro vojenské vysloužilce se špitálem a konventem Milosrdných bratří u Nejsvětější Trojice a několik lázeňských domů. Původní zámek byl počátkem 20. století zbourán a dochovalo se pouze přístupové schodiště. Na stavbě se podíleli architekt G. B. Alliprandi, stavitel P. Netolla, kameník G. B. della Torre a slavný český barokní sochař M. B. Braun, který je autorem 24 soch, znázorňující lidské ctnosti a neřesti.
V areálu se dále nachází farmaceutické muzeum, včetně barokní lékárny z 18. století.
hned za zámkem je nádherná zahrada s mnoha vodními prvky
„průčelí“ zámku, nebo jak to nazvat – když je to ale odzadu 🙂
do prohlídky interiéru není moc času, sedět se nebude
sluneční hodiny se ve stínu četli dost mizerně, tak jsme na začátek prohlídky přišli na poslední chvíli
ale to již prohlídka začala v chodbě s děsivými obrazy představujícími kladné i záporné vlastnosti lidí;
v tuto dobu venku leje zase jako z konve, avšak opět ne na nás, máme to dnes ale štěstí
lapidárium soch barokního sochaře M. B. Brauna – 24 soch znázorňujících lidské ctnosti a neřesti
kazatelna Kostela Nejsvětější trojice
lékárna U granátového jablka (1743), 2. nejstarší zachovalá barokní lékárna ve střední Evropě
prohlídka zde končí a spěcháme rychle zpět do autobusu – rychle proto, abychom stihli po cestě nějaké to rezavé občerstvení, proč by taky ne, v tomto parném suchém dni
nakonec jsme stihli kousky dva, ale docházíme opět mezi posledními, zato s kelímky v ruce, tak nás zpráva, že došlo pleškové u řidiče nijak nerozrušuje (běží fáma, že vzal malé zásoby, abychom na večeři u nich v Lomnici nechali větší tržbu, ale spíš jen podcenil situaci);
stopy Páně nás po Kuksu vedli někudy tudy
3.ZASTÁVKA
další v plánu jsou Ratibořice – Babiččino údolí /*199*/, jsem na něj dost zvědavý, spíš tedy tak nějak z nostalgie, naposledy jsem tu byl někdy se základkou, počítám tak v 9 letech a pamatuji si jen pozitivní útržky v té době dané školní četbou idylické Babičky;
přijíždíme na místo, přibylo tu pár nových zákazových značek pro autobusy, tak vystupujeme na parkovišti nad zámkem, štěstí se na chvilku schovalo a tentokrát lejavec s výstupem z autobusu nepřestal, nezbylo nám nic jiného než se uchýlit do přístřeší parkovištního bufetu, pivko po chvíli rozjasnilo naše tváře, ale i venkovní nebe a tak pokračujeme v putování za kulturními zážitky – hned vedle se nachází zdejší zámek
Zámek Ratibořice /*1728*/ – původní barokní letohrádek z let 1702-1708 byl vévodkyní Zaháňskou v letech 1800-1812 zásadně empírově přestavěn a rozšířen na zámek
zámky mne však tak nějak neberou, navíc když už máme jeden za sebou, spíš ten park by stál za procházku, ale pokračujeme dál, chceme dojít až ke splavu
v parném dni by to byla krásná cesta, dnes by však neškodilo, kdyby se v blátě nacházelo alespoň trochu toho štěrku, takové zprofanované místo a hlavní „tah“ NS Babiččino údolí“ za národním pokladem v takovém stavu? nebo už to sem dnes krom dětí povinně na školním výletě nikoho netáhne? takže příště pohorky…
Ludrův mlýn – do dnes se zachovala podoba z roku 1825, kdy byl celý mlýn přestavěn, mlýnská kola jsou poháněna vodou z Úpy a ze tří jsou ještě dvě funkční
hned za mlýnem však probíhá jiná kultura, nacházíme zde téměř celou osádku autobusu
nezůstáváme tomu sice nic dlužni, ale nijak se to nezvrhává a pokračujeme ke stanovenému cíli
lepší by byla vzduchovka nebo prak?
tady se směrovníky na jeden sloupek nevešly
trochu kýče s Babičkou a jejími vnoučaty
dvě, tři zatáčky a jsme snad tam
jeden podivný UFO ukazatel
a jsme u Babiččiny chaloupky neboli Staré Bělidlo, tak prohlédnout, razítko do sešitku a jde se koupat
tyhle úly jsem si vždycky vybavil, když se řeklo Babiččino údolí, pamatoval jsem si je ze školního výletu před více jak 25 lety, nevím z jakého důvodu mi tak uvízly v hlavě, potěšilo mne však, že tu stále jsou, snad to jsou i ty původní
interiér chaloupky
a známý Viktorčin splav
Jitce se ke kraji moc nechtělo…
po krátkém počumění do vody spěcháme zpátky, ostatní osazenstvo nacházíme v zpočátku zmiňovaném bufetu u parkoviště
dáváme si taky zaslouženou odměnu a spouští se liják a zase jsme pod střechou – ač počasí dneska nic moc, nám přálo jak jen mohlo, na nás ani nitka mokrá a to jsme se nijak neulejvali…
po chvilce už jen nasednout do autobusu a domů – kdepak kdepak, vlastně ještě na obligátní večeřičku;
Babiččiným údolím jsme putovali takto (možno klikni)
na cestu nám svítí slunko a tak spokojeně si cestu zkracuji malým schrupnutím, k tomu se taky na rodinných výletech jako řidič nikdy nedostanu
4.ZASTÁVKA
tak ještě ta večeře, kdesi ve „Stínadlech“ v Lomnici/Pop.
všichni, po celém dni unavení, čekají na večeři a pak už jen opravdu pár kilometrů a….doma
výlet parádní, ač počasí ráno – no, i přes den – vůbec pěkně nevypadalo, tak pršelo jen když jsme zrovna byli někde schovaní, takže jako by nic a i kultura vyšla na jedničku, všechny naplánované zastávky se povedly, v klidu stihly a i přes odpočinkově pojatý pivní maraton jsme nacourali nějakých devět, deset kilometrů
pěšky 9km
5xTZ (199, 251,322,572,1728)