pátek, 29.5.2015
Do Příbrami /*494*/ se vydáváme hlavně navštívit místní autoservis zaměřený na repase zadních náprav Citroenů. Specializují se zde na to, recenze jsou vesměs kladné a cena i s benzínem na cestu nás vyjde na méně než to nechat udělat u nás v okolí. K tomu pěkný výlet jako bonus.
Ve skutečnosti vyrážíme už ve čtvrtek odpoledne, navštívit po dlouhé době příbuzné v Praze. Odtud vyjíždíme hned druhý den v půl deváté. Ráno je průjezd Prahou bez problémů a tak jsme v Příbrami před půl desátou. Auto, které je objednáno až na jedenáctou přistavujeme do servisu a vydáváme se do města.
v plánu máme navštívit některé expozice Hornického muzea Příbram
z Obecnické ul. projdeme kruháč na druhou stranu k rybníku Dolejší Obora, zde musím kouknout do mapky, kam že to vlastně jdeme, á, takže o odbočku zpět a jít podél hlavního tahu, cesta tudy je příšerná, měli jsme si raději zajít a jít někudy městem
nakonec však docházíme k první šachtě bývalých Příbramských dolů – dolu Anna
některé budovy v areálu jsou již pronajaty jiným firmám
jelikož máme malé děti, výběr možností je omezený, většina „atrakcí“ je přístupná až od 6let, kupujeme rodinné vstupné za 100,- + focení za 20,-, prohlídka začíná cáchovnou dolu Anna s expozicí o hutnictví a úpravnictví (zde je i i pokladna)
v domluvenou dobu (každou půlhodinu) si nás vyzvedává průvodce a sestupujeme po schodech níže do cáchovny (zde se „cáchovali“ – zapisovali horníci jdoucí na šichtu)
a odtud chodbou, máme si všimnout „je ve tvaru vajíčka“, do Prokopské štoly
jenž směřuje k ústí jámy Prokop z roku 1832, je to nejhlubší šachta březohorského revíru (1600 m) a patří k jedné z nejhlubších šachet ve střední Evropě (fotka se bohužel vůbec nepovedla)
260m dlouhou trasu nám zpestřila projížďka důlním vláčkem, jízda byla za téměř naprosté tmy a s obrovským rachotem, děti se však kupodivu nebály
kupodivu se tu ještě furt maká a „po staru“
překvapili jsme zde i permoníky na lupu, ale že tu to prý jen hlídají, nevím, nevím, asi jsou s průvodcem smluveni
ale skutečná perla nás čekala ve strojovně výtahu – parní těžní stroj Breitfeld & Daněk z roku 1914
do Wasserlaufu – vodního patra s unikátními komorami vodních kol, kam se musí sfárat jsme bohužel nemohli a jelikož jeden vláček dětem nestačil, tak pokračujeme kolem dolu Vojtěch (zde je funkční hornická kovárna, ale návštěva se musí domluvit)
procházíme tratí dalšího důlního vláčku, zde konečná (normálně se dá dojet až do dolu Vojtěch, ale nyní se to přestavuje)
a už přicházíme k hlavní budově Hornického muzea, vedle Ševčinský důl
Filípek už se nemůže mašinky dočkat, tak kupujeme lístky za 30Kč 🙂 (2×10,-+2×5,-)
mašinka je originál důlní, pamatuje ještě fárání, žádná napodobenina
za budovou prohlížíme důlní mašiny, zde vepředu vrtací souprava
prohlídka to byla parádní, škoda že jsme si nemohli prohlédnout i další důlní technické díla v podzemí, tak třeba až budou děti větší…, je půl dvanácté a právě mi volají, že si můžeme auto vyzvednout, to byl fofr (pro další inspiraci http://www.muzeum-pribram.cz/cz/hornicky-skanzen-brezove-hory/prohlidkove-arealy/(ale to už musíme spěchat na slíbenou zmrzlinu, bereme to kolem kostela sv.Vojtěcha na nám. J.A.Alise)
slunce pálí o stošest a zmrzka zatím nikde není, tak to zachraňujeme nanučkem z malé pekárny na vršku, pokračujeme březovou aleji v Mariánské ulici, zde už tolik nepraží, navíc na konci čeká na děti okénko se zmrzkou, dneska budou mít sladký den, když je ta dovča (během dne stihly ještě další dvě)
rybníky Hořejší a Dolejší obora nám potvrzují, že už za chvilku budeme u auta
cálujeme opravu a přejíždíme dál, chceme se zastavit ve zdejším Íčku pro turistické známky a nějaký ten pohled a potom si vyjít na Svatou Horu,
všechny uličky jsou plné, tak se vracíme ke kostelu sv.Jakuba na nám. T.G.Masaryka, máme štěstí zrovna jedno auto odjíždí, platíme na max. povolené 2 hodiny, á20,-
je čas oběda, ještě doma na netu jsem si našel sympatickou hospodu poblíž Íčka, tak uvidíme
sedáme do zapadlého podloubí, aby děti případně moc nerušily vedle probíhající oslavu a taky ona nás, obsluha je tu přesto v cukuletu
hospody většinou nekomentuji, ale byla by to dnes škoda – dávám si po vzoru Jitky její dovolenkovou svíčkovou (krásných 85,-) a dětem objednávám z minutek kuřecí řízek a hranolky (130,-) a talíř navíc, že jim tu porci nějak rozdělíme, číšník však přináší dva plné talíře s hranolkami a na každém dva řízky, tak ho upozorňuji, že dvě porce jsem nechtěl, že to děti nesnědí, slečna z kuchyně mne však s úsměvem dodává, že je to jen jedna porce, ale že mne jí rozdělili již v kuchyni – to mně docela dostali 🙂 děti to samozřejmě nesnědli, takže z toho bude ještě svačinka – co dodat jídlo, obsluha i porce výborné a za dobrou cenu – http://restaurace-svejk.cz/
vracíme se zpět k autu se zastávkou k Íčku,
máme ještě namířeni si to vyšlápnout na Svatou Horu Svatohorskými schody, po krátkém kličkování uličkami vidíme na zavřených dveřích nějakou ceduli, určutě nevěstí nic dobrého… a taky že ne
bereme to holt okolo, těšíme se, že z vrchu bude alespoň pěkný výhled na město, třebaže církevní památky jsou v rekonstrukci
hora je však nepřístupná téměř celá, je to tu oproti očekávání jak po vymření, bohužel na internetu jsem se nikde nedočetl, že rekonstrukce je tak velkých rozměrů a ani v Íčku, při poukázání, že se sem chystáme, nám nic neřekli, tak trochu je podezřívám, že to nechtějí moc medializovat, aby už předem nepřišla Příbram o turisty a ti přijeli alespoň do města…
tohle je jediný jakž takž pohled na na Poutní areál Svatá Hora /*521*/, je to nejznámější mariánské poutní místo u nás. Barokní stavba obklopená ambity v obdélníkovém tvaru a původně mariánská kaplička ze 13. století, která je nyní přestavěna na poutní chrám zasvěcený Nanebevzetí Panny Marie
nejsou turisti, nejsou ani trhovci
tahle fotka tak nějak vystihuje náladu na kopci
no nedá se nic dělat, škoda, že aspoň na to město není odnikud vidět, jdeme zpátky druhou stranou kopce, kde asi vyjdeme?
jde se sice krásnou lipovou alejí, ale už abychom byli zpátky
i ten výhled na město trochu je, i když čekali jsme něco jiného
vláček bohužel zrovna nejede, tak i dále pěšo
zpátky ve městě, tak na poslední zmrzku
a poslední foto na náměstí a jedeme domů…
výlet byl opět podařený, počasí přálo po celou dobu, začalo poprchávat až jakmile jsme sedli odpoledne do auta, v Praze lilo ostošest a mezi Boleslví a Turnovem pak přeháňka, že nebylo na dálnici skoro vidět, ale v autě nám to již bylo téměř jedno, jediné, co by se dalo vytknout byl průjezd asi hodinu a třičtvrtě Prahou přes Jižní spojku, ale co taky čekat, v pátek odpoledne
DJFN
pěšky 9km
autem 350km
2xTZ (494, 521)