úterý, 4.srpna 2015
Po týdnu v Alpách jsme všichni docela „navýletovaní“, navíc v těch skoro čtyřicetistupňových vedrech to ani na žádné delší tůry není. Tak abychom přeci jen nezaháleli doma, jedeme se k Frýdlantu rozhlédnout ze dvou rozhleden, kde jsme, tady z okolí, ještě nebyli. Do sta kilometrů už jich moc nezbývá a tak do budoucna budeme muset za rozhlednami plánovat delší výlety.
Jako první volíme rozhlednu Heřmanice, jedeme klasicky na Příchovice a přes Souš, bohužel z Hejnic je přímá silnice stále a stále uzavřená, tudíž se táhneme někam na Nové Město pod Smrkem a Frýdlant a jednou cestou najedeme o 20km víc po místních drkotačkách a táhnouce se za kamióny. Takže z kousku je to nakonec do Heřmanice 72km. O půl jedné jsme na místě, parkujeme na malém, k tomu určeném, plácku přímo na vršku, nedaleko rozhledny. Otvíráme klimatizované auto a hned dostáváme ránu od obrovského vedra, ještě že je to jen pár set metrů.
Rozhledna Heřmanice /*1975*/
Dřevěná rozhledna ve tvaru okurky dle návrhu trojice mladých architektů z Technické univerzity v Liberci byla otevřena v roce 2012. Celá stavba je z modřínového dřeva a dosahuje téměř 24 metrů výšky. Na vrchol se dostanete po 99 schodech – schodiště je navíc dvojité, takže se nepletete s protijdoucími. Z vršku se můžete kochat výhledem na Jizerské hory, Krkonoše nebo např. elektrárnu Turów v Polsku.
směr západ – Polsko – zde z výběžku je to směr Polsko
lom za polskou Bogatynií
rozhledna je překrásná, ale výhledy nejsou nijaké uchvacující, tak se na místě dlouho nezdržujeme a vyrážíme zpět do Frýdlantu, díky navigaci hned nacházíme plácek kousek pod rozhlednou, kde parkujeme a krátká ulička nás k ní hned dovede
Rozhledna Frýdlantská výšina /*464*/
Je to kamenná rozhledna z roku 1907, na vrchol vystoupáte 100 schodů, ale není bohužel téměř nic vidět, okolní vegetace již rozhlednu přerostla a tak je vidět jen úzkým průřezem dolů do Frýdlantu
v místním bufetu Frýdlantských turistů si dáváme nějaké to tekuté osvěžení a děti nezbytného nanuka, dá se zde totiž krásně posedět v přilehlém areálu, z krásného posezení je nakonec útěk před všudepřítomnými vosami
další zastávka je kousk za Hejnicemi u bývalé Jizerské chaty, kde necháváme auto a pěšky pokračujeme
k místní boudě Hubertka /*1935*/, je tu prázdno, teda kromě vos, těch jsou tu snad tisíce, děti si dávají páreček a dva u nich musíme stát s plácačkou na mouchy (dávají ji tu jako příslušenství k jídlu 🙂
hned po jídle odtud utíkáme k dalšímu cíli – ferrátě na Kočičích kamenech, již jsme tu byli vloni, ale nyní chci zkusit trasu projít-prolézt s Fífem
čekal jsem, že se bude bát, ale vrhá se do toho po hlavě
i pro něj tzv. „exponovnější“ místo přelézá bez problémů, takže ho to asi baví, jinak si to nedovedu vysvětlit 🙂
a je na konci – velká gratulace!
na Nelču dosedá nějaká horkost z toho tepla a nic s ní není, tak s ní jdu napřed do auta, po cestě však potkáváme hrající si veverky, které se nás ani nebojí, to Nelinku probírá z letargie a po pořádném napití se jí je opět fajn
ještě se po cestě stavujeme v Lázních Libverda s myšlenkou na něco k snědku, je pátá odpolední a všude je nepochopitelně takměř mrtvo, teda lidi by zde byli, ale všechny krámky a občerstvení jsou zabarikádované, jedna místní paní nám radí jít mezi paneláky, tam že v přízemí funguje nějaké občerstvení, které místní pacienti navštěvují, pomyslím si, jak by né, když je tu jediné… občerstvení po chvíli nacházíme, tak to zachraňuje alespoň chlebíček a kafe…
domů se vracíme po šesté hodině s hlavní myšlenkou, že v tomhle hice příště už raději ne…
autem 150km
pěšky cca 4km
2xTZ (1975, 464)