sobota, 20.srpna 2016
Ranní pohled z okna slibuje na dnešní den opět pěkné počasí, máme to ale kliku, předpověď ještě v ČR slibovala, že všechny dny proprší.
Dnes bychom měli přejít z chaty Elberfelder Hütte (2346m) kolem zbytků ledovce Gőssnitzkees cestou Erbelfelder Weg k jezírku Salzplattensee (2372m). Po občerstvení na chatě Lienzer Hütte (1977m) cestou Franz-Keil Weg kolem jezera Gartlsee (2571 m) až na chatu Hochschober Hütte (2322 m). (8 hod, ↑ 1100 m, ↓ 1100 m)
Stejně jako včera, ráno rychle balíme věci, jdeme zaplatit včerejší útratu (jídlo, 2piva, sprcha -30Eur + nocleh 20Eur) a padáme ven. Snídani jsme si neobjednávali, přes den není nějak hlad, stačí nějaká ta tyčinka, tak zásoby ještě jsou…. Je půl osmé, počasí je ještě takové pošmourné, slabě pofukuje a všude je mokro od nočního deště.
Roter Knopf (3281m)
Kluci zase vaří snídani venku, když je viděl Herber (chatař), tak je posílal vařit na krytou terasu – že tam budou mít pohodlněji, závětří, polstrovaná křesílka – prostě když se chce, tak to není problém, ne jako včera na Glorerhütte, kde měli zakázáno vařit kolem chaty nejlépe v okruhu několika kilometrů
Petrovi se podařilo najít místo hned u chaty s mobilním signálem, ač Herbert sděloval, že tu nikde blízko není: „až dole u vodopádu“, tak konečně mohl zase zavolat domů, skoro taky ani dospat nemohl 🙂 kdyby věděl, že od nyní až skoro k autobusu signál nebude, jistě by hovor protáhl
8:40 jsme venku všichni a hromadně vyrážíme, jen Lenka šla asi o 20 minut dříve, aby si udělala malý náskok a o tolik jsme jí neutekly
hned od začátku si vyšlapujeme trochu do kopečka, takže ti co si dole dali pro jistotu bundu, si ji hned zase sundávají
pohled zpět do údolí
za půl hodinky jsme na náhorní plošince u ledovcového jezírka pod zbytky ledovce Gőssnitzkees
chvilku před desátou jsme v sedle Goßnitzscharte (2737m), slunce svítí naplno, vítr se ani nehne, je tu prostě skvostně, kocháme se výhledy, no, dalo by se tu posedět až do večera
pohled k jihu, přes sedýlko jsou vidět i italské Dolomity
….po přiblížení
pohled zpět na sever odkud jsme přišli
na západě vrchol Gösnitzkopf (3096m), vlevo pod ním Gösnitzkopf-Biwak
k jihovýchodu
vrcholek Glödis (3206m)
po 20 minutách se zvedáme a pokračujeme, od nynějška budeme až k chatě Lienzer Hütte klesat celkem o nějakých, před chvílí těžce nabytých, skoro 800m
bílé tečky v údolí jsou ovce, pasou se kolem potoka Goßnitzbach, teď když to píšu, vidím že se ten potok jmenuje stejně jako ten včerejší u chaty Elberfelderhütte
pohled zpátky
po pravé ruce míjíme mokřady s bažinnými rostlinami, jaký je to kontrast s předcházející krajinou nad ledovcem
a už se nám otvírá pohled do údolí Debanttal s protékajícím potokem Debantbach, každou chvíli bychom v něm měli zahlédnout chatu Lienzer Hütte
pro změnu po levici jezírko Salzplattensee
panuje v něm čirý život
a chatička na dohled, chuť na pivko je čím dál větší
nocovací chatička je však ještě až za skalnatým hřebenem na fotce, s nejvyšším vrcholem Alkuser Rotspitze (3053m), my však oba hřebeny budeme obcházet vpravo přes sedlo u jezera Gartlsee, takže to ještě kousek bude
pohled zpět
kříž nad Lienzerhütte
ještě jednou malebné údolí kolem chaty
jakoby sametem potažené stráně nad chatou
v pravém horním rohu vede cesta, kterou jsme přišli, obdobně tak v levém – kterou zase půjdeme 
12:10 sedáme si k volnému stolu přímo u vchodu do chaty Lienzer Hütte (1977m)
teploměr zde ukazuje 17°C, člověk by řekl, že je víc, ceny jsou tu poněkud lidovější než na hřebenech – vítězí pivo za 3,60 :), Petr nakonec neodolá a dává i polévku
moc nepovedený pohled od stolu nad chatu, kouzelným lesíkem protéká potůček s různými hrátkami pro děti – vodní kolo atd, Pavel tam hned spěchá si ochladit nohy
nesou pivo, nejdřív jsme zklamání, že nám přinesli Gössera lahvového, což nebylo nikde psané, ale nakonec to bylo výborné pivo, oproti těm jinde čepovaným, vodovatým…
probíráme u stolu všechno možné i nemožné, naši parťáci mají dost zkušeností, vedle od stolu přichází Pavel a dává nám na výběr dvě trasy, těžší přes hřeben, kudy jdou mlaďoši a Pavel a lehčí, o trochu delší, přes sedlo kudy jde Lenka, většina včetně Petra chce jít tou druhou trasou, tak půjdu s nimi
13:30 – ikdyž neradi, protože zábava i pivo je výborné, se zvedáme k odchodu
pro změnu jdeme zase nazpátek údolím, tentokrát však po protější druhé straně
a do kopce
pohled nazpět na protější stranu údolí, někde v polovině úbočí vede naše příchozí trasa k chatě
ani cesta přes sedlo není ale úplně zadarmo, je to docela solidní převýšení, cesta se motá serpentýnami seč jen může, družstvo se trhá, hledáme v dáli kudy cesta pokračuje, ale na dálku není moc vidět, ztrácí se
prďák je za námi, přehupujeme se přes zlom, pohled do údolí je nádherný
je 15:00 a dáváme krátkou pauzu, především aby nás došla Lenka
v protějším úbočí opět hledáme očima cestu, není vůbec vidět, nevíme zda jdeme doleva či doprava až pak objevuji žlutý rozcestník někde ve dvou třetinách, v místech kde se cesta rozdvojuje buď doleva k naší Hoschschoberhütte nebo doprava na vrchol Hochschober (3240m)
na té mezičce nad jezírkem jsme před chvíli seděli
tady je ten rozcestník, jediný orientační žlutý bod, který byl alespoň trochu vidět, je zajímavé že od chaty zářez, který cestička v krajině dělá, není odspodu oproti jindy vůbec vidět a každý náš postup je pro nás překvapením – komu by se taky chtělo vyndávat z batohu mapy…
a už jsme na v sedle otvírá se nám pohled na jezero Gartlsee (Leibnitztörl Gartlsee 2591m) a vypadá to, že dál stoupat už nebudeme
obcházíme jezero po pravé straně
a dostáváme se na hráz, někde pod námi, pod kamením to pěkně vře, jeden by se skoro bál přejít 🙂
ještě sešplhat po „kulánkách“ spojených řetězy z hráze dolů a už následuje jen půlhodinová cesta víceméně po palouku k chatě
hráz odspodu a pohled zpět k hrázi z cca poloviny esty loukou
k chatě co by kamenem dohodil a zbytek pěšky došel
Hochschober Hütte (2322 m)
sedáme u chaty a rozmýšlíme se co dál, na chatě panuje velké veselí, asi tu cosi slaví, Pavel, jenž šel s klukama delší zkratkou tu zřejmě ještě není, tak mu pro jistotu volám, Lenka, ovládajíc němčinu, jde mezitím dovnitř nahlásit naši přítomnost a…a objednáváme piva, venku už se trochu ochlazuje, ale co na plat, bez cílového piva to prostě nejde
Pavel s klukama dochází asi 45minut po nás, měli zdržení s agresivníma ovcema 🙂 a prostě přes hřeben se šlo kamením prej dost blbě, jdeme se ubytovat, Pavel nás od včera trochu strašil, že Harry (chatař) je dost protiva, ale minimálně pro dnešek je opak pravdou, i chata vypadá nejlépe ze všech předešlých, nejdříve jdeme do velké sušárny a pak hned do lágru do podkroví, komfort – místnost minimálně dvakrát, ne-li třikrát větší než jsme měli doposud, vytopená, nově zrekonstruovaná a celá jen naše, prostě nejlepší na závěr, škoda, že zítra odrážíme domů
před sedmou jdeme do jídelny na večeři (3 pivka a vynikající hutná gulášovka, dohromady za necelých 20Eur)
vedle u stolu je ještě pár místních z pod kopce, kteří tu již notně společensky unaveni, ještě z odpoledne doslavují, jeden z nich za námi furt chodí, zda jako Češi umíme na nějaké nástroje a nebo si aspoň s ním zazpívat a tak, no, nakonec nás přesvědčuje, abychom mu broukali melodii a že on bude zpívat 😀 bavi se všichni
zítra ráno by se mělo jít na Hoher Prijakt (3064m), ale nikomu mimo mne se tam moc nechce, nakonec to domlouváme, že když bude ráno pěkně, že nás pár půjde, ale moc tomu nevěřím… Pavel jde po večeři hned ležet, že mu není dnes celý den dobře, takže zábava je v našich rukou – konečně se dostáváme ke slovu i my ostatní 🙂 bavíme se velice dobře, ale někdy po deváté domácí už odcházejí, takže platíme taky a jdeme na pokoj, kde „kecáme“ ještě nejméně hodinu
počasí klaplo opět na jedničku, přes den nádherně, v noci se vyprší….
dnes jsme ušli zase asi jen 13km, ale nádhernou krajinou s mnoha kontrasty, suťoviska a ledovce střídala bahniska a jezírka, kvetoucí louky, zurčící potoky, zajímavá trasa, dostatek času na kochání se, focení, žádný útěk, ale zase žádné zbytečně dlouhé prostoje, prostě tak akorát – tak to mám rád – nemám rád výlety typu běžíme tam a tam, jen proto abychom mohli říct „tam jsme byli“