sobota, 30.7.2016
Dnešní ráno je ve znamení odjezdu, vstáváme před sedmou, abychom stihli dobalit poslední věci a odnosit vše do auta, kupodivu je všeho snad víc než jsme přivezli. Před desátou opouštíme byt a vydáváme se na cestu domů s malou zastávkou v profláknuté soutěsce Liechtensteinklamm.
poslední loučení s přechodným domovem
tak po týdenním dešti se nám na odjezd udělalo opravdu jasno, úplně stejně jako vloni, chjo
přejíždíme asi 45km do městečka Sankt Johann im Pongau, kde si chceme projít krátkou soutěsku Liechtensteinklamm, ale už při příjezdu vidím, že to nebude nic pro mne, je jedenáct hodin a je tu narváno k prasknutí, s autem jsme nuceni parkovat asi 20 minut pěší chůze před samotnou soutěskou, což samo o sobě by samozřejmě nevadilo, ale svědší to o tom, že to tu bude hlava na hlavě
a taky že jo, je vidět, že je to pro Čechy dost profláknuté místo, je tu hodně slyšet čeština a co vidím poprvé před restaurací je jídelní lístek v češtině
no nic, jdeme zrovna ke vstupu, ať vidíme, co že je tu tak vzácného k vidění, platíme 6Eur za dospělého a 4Eura za Fífu, Nelča to má ještě zdarma
když nic jiného, je tu v dnešním parném dni alespoň příjemný chládek
soutěska je opravdu impozantní, ale je to spíš taková pouťová atrakce a lidí jak na Václaváku, alespoň bouřlivý hukot potoka Großarlbach přeřvává křičení zdejších dětí
proti pádu kamení jsou zde masivní kovové sítě, člověk se ale cítí jako pták v kleci 🙂
jde se i tunýlkem vytesaným ve skále, ke zpestření je fajn, že je bez umělého osvětlení
po 700 metrech trasa končí u velkého vodopádu a jde se po stejné cestě zpět
Soutěska je jistě velmi krásná a pro rodiny trávící dovolenou převážně po památkách Salcburka je jistě příjemný zpestřením v jako přírodě, ale já se těšil, až už budeme venku. Je zde ukrutně moc návštěvníků a to jsem slyšel, že jsme chytli termín, kde tu tolik lidí ještě nebylo, uff, navíc se chodí po stejné trase tam i zpátky, což je dost nedořešené, určitě za ty vyrejžované peníze by se dal průchod soutěskou udělat ve dvou úrovních nad sebou. Navíc mi přišlo, že muslimským „uprchlíkům“, jimiž se to tu jen hemžilo a těžká vůně jejich parfémů nás dusila snad musejí rozdávat vstupenky zdarma, co jich tu bylo. Alespoň, že na hřebenech je stále klid. Pokud by někdo chtěl navštívit tuto soutěsku, doporučuji si raději zajet o kousek dál do Schladmingu, kde je nádherná stezka podél vodopádů Wilde wasser nebo do soutěsky Silberkarklamm – obě dvě popisuji zde na loňské dovolené v Alpách. Je to úpně o něčem jiném!
Kupujeme ještě dětem pár broušených „drahokamů“, které si nenechali vymluvit a pádíme k autu „natěšeni“ na 6ti hodinovou cestu zpět domů. Já trochu v obavách, jak jsem popisoval první den, zda auto neuvařím. V 13:45 odjíždíme
ještě fotečka za Bischofhofenem hor Tennengebirge
v 15:30 projíždíme Lienzem, naši jsou někde kus za námi, protože zapomněli odbočit a štrádovali si to až někam na německé hranice – dozvídáme se přes mobil, když neúspěšně voláváme vysílačkou, ale nemůžeme na ně čekat, jsem rád, že auto jede a při těch 140km/hod nevaří, jen párkrát houpla teplota před Salcburkem a od té doby nic;
přestávku si dáváme až 16:10 (240 km za necelých 2:30 hodiny) – kafe na benzince na Dolním Dvořišti, čekáme zde i na naše a ti jsou za 10 minut zde, to museli mastit přes Rakousko 180km/h, průjezd ČR ale bude horší
a taky že jo, zbylých 320km jedeme skoro 5hodin, tedy včetně půlhodinové zastávky na hambáče u letadla na dálnici u MB – zde jsme měli štěstí, přijeli jsme asi za 2 minuty osm – před zavíračkou a byli jsme obslouženi jako poslední a abych nekřivdil, excelentní byl snad jen 10 minutový průjezd Prahou, okruh byl úplně bez aut, zato hodinová kolona před Benešovem kvůli uzavírce jednoho pruhu – darmo mluvit – no prostě po 21 hodině jsme doma a ještě týden dovolené před námi
Týdenní pobyt v Alpách dopadl dle plánu, dovolená se povedla, ale opět jako vloni nebylo dne, že by nezapršelo. A ten další týden po odjezdu bylo jasno, krásně, stejně jako vloni.
DJFN
autem
připojuji pár fotek apartmánu, kde jsme bydleli…
