sobota, 28.května 2016
Po delší odmlce se nám daří konečně zase někam vyrazit. Už z loňska plánuji skalní hrad Sloup, který by nemusel být marný, ačkoliv zámkům, obrazárnám a podobným věcem se úspěšně vyhýbáme. A potom projít si vyhlídkové kolečko blízkým lesem s pískovcovými skalami a jeskyněmi. No a kdyby zbyl čas, vyrazit o kus dál na vrcholek Ralsko, který ze všech kót vždycky poznáváme, ale nikdy jsme na něm nebyli.
V pátek se obloha zatahuje a je dusno vypadá to na bouřku, která se tedy alespoň u nás nekoná. Ráno se budím po šesté a venku nic moc, zataženo, každou chvíli spustit. Asi nikam nepojedeme v tomhle počasí… Původní plán byl vyjet kolem sedmé a počasí se spíše zhoršuje. Nedá mi to a před osmou kouknu na meteoradar a vidím, že oblačnost je jen lokální s centrem přímo nad námi a putuje dál na východ, kdežto my jedeme na západ a tam už to teď vypadá na azuro. Během půlhodinky vyjíždíme, Jitka však velkou důvěru v pěkné počasí nemá.
Jedeme klasicky Železný Brod, Turnov, Liberec, kde vjíždíme do nějaké opomenuté oblačnosti a deště, dále Chrastava a těsně před Novým Borem sjíždíme Libereckou krajem Nového Boru a po 95km cesty jsme v půl desáté na místě. Je tu ještě klídek, zbývá nám poslední místo na parkovišti u silnice pod hradem (free), z druhé strany je však ještě velké placené parkoviště (30Kč/2hod), takže místa je tu dost. Sloup v Čechách dnes nepůsobí příliš vábně, dělá se tu nová kanalizace a tak není ulice, která by nebyla totálně rozkopaná.
na nic nečekáme a než přijedou davy stoupáme do hradu
kupujeme rodinné vstupné (175,-), turistickou známku Sloup /*232*/, nějaké pohledy a dáváme nezbytné razítko do našeho „notýsku“, pán v pokladně nás vybízí, abychom dohonili skupinku návštěvníků před námi, že budeme mít výklad, ale ujišťujeme ho, že kdybychom je opravdu s našimi dětmi dohonili, nebude mít z výkladu nic ani ta skupinka a raději si kupujeme za sedm korun papírového průvodce s mapkou, všechny místa na hradě jsou přes něj označená a role živého průvodce se chopí Jíťa
pavouky si tu považují
z hradu putujeme nejdřív ven na ochozy, tedy děti to tak potřebují
je tu krásně, není nouze o pěkné výhledy do kraje, pod námi v rybníku kvákají žáby a švitoří kačeny s mladými
nejúžasnější je asi náhorní plošina, koruny náletových stromů zde dělají příjemný chládek dostatečně vysoko nad hlavou, no úplný relax, tady bych chtěl mít sídlo i já 🙂
no ne?
je libo mít výhled jarní, letní, podzimní či zimní?
taky něco o hradu: „Známé letovisko Sloup v Čechách se rozkládá v údolí sloupského potoka, jižně od Nového Boru. Dominantou obce je osamělý pískovcový suk o výšce 32 metrů, na kterém se od konce 13. st. rozkládal skalní hrad. Po roce 1690 byly zbytky hradu upraveny a osídleny poustevníky. Třetí poustevník Samuel Görner, pěstoval na plošině hradu obilí a na jižních terasách víno. Jeho socha s dalekohledem je namířena k Samuelově jeskyni, kterou původně také obýval. Na východní části plošiny jsou umístěny dva poustevnické domky a vrcholová část kostela vyhloubeného o patro níže ve skalním bloku. Z vnitřních prostor kostela vede několik vytesaných tunelů do dalších místností a ke vstupu do hradu.“
jelikož je plošina protkaná všemožnými cestičkami, zkratkami, schůdky a ohrádkami děti se opravdu nenudí a každou potřebují prozkoumat
a i každou místnůstku
vrcholová část zahloubeného kostela
já u Sama, v povzdálí rozhledna Na Stráži
v kostele
původní přístupové schodiště do hradu, v současnosti se uzavřené
parta před námi přijela tímhle krásným busem, taky jsem jím byl kdysi párkrát na výletě, ale dnes v tom vedru, no, zima jim tam nebude
na vinici se objevují již první květy, chtělo by to zopakovat návštěvu na podzim
místní brčálník – Hradní rybník
hrad je opravdu úžasný i pro nepříznivce „památkových objektů“ s davy lidí, my měli štěstí, že jsme tu byli mezi prvními a nahoře za celou dobu téměř nikoho nepotkali a měli hrad pro sebe, zato odchod nám byl již ztížen příchozími davy – takže doporučuji a hned po ránu
malé občerstvení po nabytých zážitcích – obligátní pivo, dehtová malinovka (ale bez ní by byl další postup s dětmi nemyslitelný), párek v rohlíku moc neuspěl, tak to zpravil nanuk…
kudy teď?
tudy, Na Stráž trefíme – tu vidíme
a jde se
rozhledna Na Stráži z podkopce
stoupáme kolem lesního divadla stále výš až se otevře krásná vyhlídka na hrad
teď (je 11:45) už to tam taková samota není
rozhledna Na Stráži /*2091*/ (v.26m, vstupné vč. dětí 20,-) v plné kráse, něco z průvodce: „Skalní ostroh Na Stráži jižně od Sloupu byl pojmenován po Švédech, kteří si zde v roce 1634 zařídili pozorovací stanoviště. Z okrajů je široký výhled do údolí se sloupským hradem a na vrcholky Lužických hor na obzoru. Nedaleko je v přírodním amfiteátru Lesní divadlo využívající jako jeviště skalní stěnu s vytesanými tunely.“
výstup na ní si samozřejmě nemůžeme nechat ujít
jsou zde krásně přehledné ukazatele okolních míst a kopců – na fotografii
a pohled v reálů, krásně je podle toho všechno hned poznat, což u leckdy jen reliéfních obrázků tak úplně není
pohled dolů moc známých rádo nemá, rozhledna se ke všemu trochu hýbe, nedokážu odhadnout kolik, 5-10cm?
o to víc kamarádek nemá rádo pohled skrz „děravé“ schody a na takové rozhledny vůbec neleze, vždycky jsem si myslel, že je to kvůli závrati, dnes však dole při vyklepávání písku z hlavy jsem došel i dalšímu závěru, že v takovýchto pískovcových krajích by měli dát pod „děravou“ rozhlednu rohožku 🙂
po nákupu pohlednic a získání razítka pokračujeme dál, hned za rozhlednou je skála „Medvěd“ 
tady nám však odpočinková trasa končí a dál jdeme trochu terénem, už jsem se bál, že se děti budou nudit…
v terénu je vidět, že z pátka na sobotu to tu muselo pořádně spláchnout
Nelča to vzala vůbec hopem a začíná se nám ztrácet v dáli
následuje příjemná procházka ve stínu liduprázdného lesa lesními pěšinkami mezi borůvčím
sem-tam se otevře výhled do rokle
či na okolní obce
zámek Sloup
jediný kopec, co jsem si z rozhledny zapamatoval je vzadu nejvyšší a nejstrmější „Klíč“
poklidná procházka se změnila v docela prudký sešup roklí mezi Tureckou hlavou a Švédskou jeskyní
a když jsme zjistili, že jsme jinde než jsme původně chtěli a nehodláme se vracet, nezbylo nám než využít docela nevinně vypadající zkratku
která se však změnila v lezecký terén po čtyřech ve smrkových větvích (to jsem bohužel přes obavy o věčnou ztrátu dětí nenafotil), tak už jen závěr
s plnými boty písku, hlíny, jehličí konstatujeme, kdo tudy jen kam asi chodí, ono teda moc nevypadalo, že tudy někdo moc chodí, ale podle schůdků dole jsme nalítli…
rodinka si po vysilujícím zážitku dává svačinku, já se kochám z Mikovcovi vyhlídky
potom pokračujeme kolem vyhlídky u Turka zbylým zeleným vyhlídkovým okruhem zpět do Sloupu, dostávám se do rozepře s Nelčou, která nechce chodit za ruku přes exponovanější úseky a místo toho lítá nejlépe po hraně skály, kam vidím, že každou chvíli musí spadnout, holt přichází na řadu hrubá síla, ale k její veliké nelibě
Maxmiliánova vyhlídka
zdárně a za pěkného počasí dorážíme do auta, když se strhne velká bouřka s lijákem, tak už sedíme v nedalekém Janově v hospodě Druhý domov
kde si dáváme závěrečnou tečku – chuťovečku.
„lejt“ nepřestává, tak po půl páté přebíháme rychle do auta, Ralsko už dnes nestíháme, tak ještě se stavjeme v libereckém Decathlonu a v sedm jsme stejnou cestou doma
Počasí nám opět parádně vyšlo, ještě že jsme se nenechali vylekat ranní černou oblouhou!
DJFN
autem najeto asi 200km
pěšky cca 8km
získány 2xTZ (232, 2091)