11.června 2016
Na dnešní den se opět po roční pauze podařilo zorganizovat výlet s Příkerskými hasiči. V nějaké reportáži v televizi koncem roku jsem viděl slavnostní otevírání rozhledny „Stezka v oblacích“ poblíž Kralického Sněžníku a jelikož již delší dobu jsme chtěli jet na Šumavu na „Stezku v korunách stromů“, která je obdobná, volba byla jasná. Na Dolní Moravu to je podstatně blíž a tak ztrávíme v autobuse méně času. Na Mapy.cz zkoumám další možné zastávky, nabízí se vojenské muzeum a velké množství betonových bunkrů a opevnění kousek od Dolní Moravy v městečku Králíky. Ale nevím jak by to koho zajímalo, mne třeba vůbec. Pak nějaké rozhledny a o kousek blíž k domovu a i nám tématicky blíže nacházím Muzeum venkova a řemesel v Letohradě, je to po cestě a v areálu je velká hospoda, kde bychom mohli hromadně zakončit den pozdním obědem a nějakým tím pivečkem – jako nevýhodu minulých hromadných výletů jsem viděl, že oběd byl zajištěn blízko domova a tak se musel brát ohled na to jak dlouho bude trvat zpáteční cesta, plus nějaká ta rezerva, abychom se tam včas dopravili a tak se zbytečně pospíchalo. Tady se najíme v místě a jak dlouho bude trvat zpáteční cesta, nám pak už může být tak nějak jedno, což dává větší možnosti v pobytu na jednotlivých místech. Plán je tedy jasný už někdy v půli dubna. Na stezku v oblacích je vyhrazeno kolem 4-5hodin. Den před výletem, to ale ještě promýšlím, že s ohledem na velké věkové rozmezí účastníků stejně nikdo asi na nějakou tůru po hřebeni asi nepůjde, od rozhledny je to všude relativně daleko, třeba Kralický Sněžník tam a zpět 18km, to by bylo na celý den a tak koukám do mapy znovu a plánuji zastávku mezi Dolní Moravou a Letohradem – na Suchém vrchu, kde je také relativně pěkná, a s ohledem na proměnlivé počasí, krytá rozhledna. Po několikáté a naposledy obvolávám všechna místa kam pojedeme, jestli nebude nějaká plánovaná výluka, přeci jen tam přijet s 50 lidmi a kdyby bylo zavřeno… Ale OK.
Odjezd je naplánován ráno na 4:45 ze Škodějova a ve 4:50 -5:00 z Příkrého. Na zastávku přicházím něco po půl páté, autobus právě jede pro Škodějováky, ve tři čtvrtě na pět jsme s
rodinou na zastávce téměř sami, ale ani jsem snad nepředpokládal, že by se mohlo v pět vyjet. A tak když svítí na hodinách v autobuse 4:58 a jsme všichni a hlásím řidiči odjezd, dost mne to překvapuje. Ještě zastavujeme v Semilech u KB pro posledních pět členů osádky a jedeme.
první zastávku děláme až v sedm hodin na benzince HDB na kraji Vamberku, řidič podává kávičku, plechové pivko – toho se mj. dost rozebralo již po cestě, po 20-30 minutách pokračujeme
a v půl deváte jsme již v Dolní Moravě na parkovišti U Slona a vyrážíme vstříc kopci – k samotné lanovce je to již jen něco málo přes kilometr po svých, přesto Petr má svačinu připravenou opravdu „hned po ruce“
řidič se túry neúčastní, jede přeparkovat a hned na začátku se rozcházíme do dlouhého průvodu, snad se nahoře všichni sejdeme
se zoomem na foťáku je již rozhledna jako na dlani
v rovných devět jsme již na spodní stanici lanovky u chaty Marcelka
pokladna s lanovkou se otevírá až v půl desáté a tak někdo krátí chvíli pivem, sváčou a já čekáním na lístky – kupuji tam 42 (skupinová á240,- jinak 290,-) dospělých a 3 (á190) dětské lístky a dělám frontu, lístky lezou z termotiskárny pomalu a po jedné, pak je pokladník přepočítává a já rovněž… v ceně rozhledny je i obousměrně lanovka, což se vyplatí, samostaně jedna cesta lanovkou je bratru nějakých 150,-, takže taktika provozovatele je jasná
kupodivu mi žádný lístek nechybí, na všechny se dostalo a tak hned jedeme všichni hore
Petr svým baťůžkem budí velký zájem a dává mu dost práce je obsah uhlídat, tak prej svačil již raději na lanovce, kdyby se na něj později již nedostalo
rozhledna je od lanovky co by kamenem dohodil, ale otvírá se až v deset, tedy asi za patnáct minut
tak zatím jdeme k chatě Slaměnka, ze zvědavosti tam nakukujeme, ale zatím nás nic neuchvátilo
snad jen hřiště před ní, čekal jsem, že chůze po „lajně“ je podstatně jednoduší, vždycky se to pode mnou nějak rozvibrovalo a to byl konec 
je lehce po desáté a sem tam spadne nějaká ta kapka, tak jdeme na rohlednu, kdyby se náhodou mělo rozpršet;
vstupuje se po dřevěné lávce přes halu s turnikety
je to monstrózní dílo, stezka má svým tvarem napodobit dráhu vzletu motýla, tak jen pár čísel..
„Stezka v oblacích“ /*2255*/
– Nadmořská výška – 1 116 m. n. m., výška stezky – 55 metrů, délka tobogánu – 100 metrů, délka dřevěné lávky – 710 metrů
– spotřebovalo se 380 tun oceli, 300 m3 modřínového lepeného lamelového dřeva a 250 m3 hoblovaných hranolů. Modřín pochází z Rakouských Alp a roste v nadmořské výšce nad 1 000 m.n.m.
– Věž je kotvená pomocí patek a mikropilot, které jsou zapuštěny až 6,5 m do skalního masivu a odolá vichřici o síle až 200 km/h., v případě dobrých povětrnostních podmínek může být ve věži rovnoměrně rozmístěno až 4 000 lidí,
– na stezce je několik adrenalinových atrakcí jako odpočinková síť, tzv. „kapka“, tobogán nebo rukáv. Rukáv je atrakce tvořená hustou sítí určená k prolezení z jednoho patra lávky do druhého. Kapka se nachází na samém vrcholu stezky a je to síť ve výšce 50 metrů, na které stojíte a vidíte dolů, k cestě dolů lze využít 100 metrů dlouhý tobogán
-ze samého vrcholu stezky se naskýtají dech beroucí výhledy na celý masiv Králického Sněžníku s malebným údolím řeky Moravy, v dálce pak lze vidět i hlavní hřeben Jeseníků, Suchý vrch a Krkonoše
tak už jen pár momentek z rozhledny…
jižní směr, Králíky…
obě naše děti museli jít samozřejmě rukávem..
v prvních dvou patrech foukal docela studený a silný vítr, ale nahoře už bylo kupodivu snesitelněji
že šla rukávem i Jitka a bez donucovacích prostředků (jako třeba příslib piva apod.) mne dost překvapilo (asi těch donucovacích prostředků bylo pár již v autobusu)
nástup na tobogán
dolní stanice lanovky
na protějším vrcholku Klepáč 1144asl stojí dřevěná stejnojmenná rozhledna
vrcholová atrakce síť – Kapka, zde jsme se postupně nakonec všichni sešli
na fotce ta hloubka padesáti metrů nevynikne..
někteří to focení nesli docela s nelibostí
a sejra je v pr….
jo poskakovat po síti s baťůžkem nemůže každý, tak to rychle všechno sníst, ať tam nespadne něco dalšího 🙂 snad tím půlkilákem nikdo dole nedostal
horní stanice lanovky a chata Slaměnka z výšky
výstup z tobogánu
po jedenácté jsme už všichni pod rozhlednou, i sýr se našel a už zase visí..
sraz v buse máme v pravé poledne a jelikož je půl dvanácté, mohlo by se zdát, že je na čase už jít, někdo lanovkou, někdo pěšky
vydávám se na poslední chvíli pěšky po modré, měly by to být jen dva kiláčky, sic trochu terénem
ještě poslední ohlédnutí
v půli se cesta mění v hlinitokamenitou svážnici
a posledních pár set metrů je to krpál po sjezdovce
ale to již relaxuji u pivka – Radegast za 35,- byl dobrej, jen toho času kdyby bylo..
ale na sestupu jsou ještě další a pak prý ještě další, tak není kam spěchat
no ale přeci jen už…. a tak ještě poslední pohled k rozhledně
a jde se dolů
k autobusu docházíme 20 minut po dvanácti a Ríša s Leonou, o kterých jsme si mysleli, že jsou někde nahoře a čekali jsme na ně, jsou již tu
kdo tu však není, je náš nejstarší účastník zájezdu, jeho kamarádi ho, z údivu z rozhledny, nějak zapomněli nahoře, nakonec se mi to podaří vyřešit pomocí člověka z obsluhy parkoviště, který zavolá kamarádovi nahoře u vleku a po krátké domluvě, jak náš dotyčný „děda“ vypadá, ho tam nachází a přiveze nám ho dolů svým autem, ještě jednou díky, tak voláme ještě Ríšovi, kterému se kopec tak zalíbil, že si ho chtěl vyběhnou v rámci záchrany ztraceného ještě jednou, ale jelikož již není tolik času, tak se ho Leoně podaří přemluvit k návratu 😀
a tak z obávaného vícehodinového zpoždění to nakonec není ani hodinka (12:55) a tak nemusíme program krátit
loučíme se s rozhlednou
a přejíždíme na nedaleký Suchý vrch
a již v půl druhé jsme na rozhledně Suchý vrch /*349*/, která stojí kousek pod samotným vrcholem Suchý vrch 995asl,
je to betonová rozhledna, která zároveň slouží k vodárenským účelům, byla k chatě přistavěna v letech 1931-32, po roce 1939 zde sídlil rehabilitační ústav pro německé letce, v 60. letech se rozhledna dočkala zastřešení ochozu, v 80. letech pak nového kuželového zastřešení, vyhlídkový ochoz je ve výšce 25 metrů nad zemí. Spatřít lze Praděd, Kralický Sněžník, Červenohorské sedlo nebo polské příhraničí
je tu k vidění i obora s daňky
ale většinu zaujme hlavně místní bufet
a tak na rozhlednu (á30,-) jdeme pouze v pěti
na to že lehce mrholí výhledy ještě ujdou, od zdola je to snad horší
přímo za hospodou probíhá nějaká dětská soutěž, alespoň usuzujeme dle toho jak tatínci zde vozí děti na kortouči po vyznačené dráze
lepší fotka se přes zavřené okno nepovedla, ale vpravo vzadu pod špatně znatelnou sjezdovkou je rozhledna z dnešního rána
kolem schodiště rozhledny jsou vystaveny fotografie z její minulosti
po půl hodince odjíždíme
Suchý vrch cestou z autobusu
po lehkém kličkování Letohradem, kde nás párkrát nechtěla pustit nízká průjezdní výška pod viadukty se ve čtvrt na čtyři dostáváme k poslednímu cíli – Muzeum a restaurace Nový Dvůr /*575*/ – muzeum je svojí rozlohou největším svého druhu v ČR. Představuje více jak 50 ucelených expozic řemesel a živností. Kromě známých profesí, prezentuje práci kovotlačitele, koláře, bednáře, šindeláře a mnoha dalších. Mezi nejzajímavější expozice patří vyřezávaný mechanický skanzen řemesel, mechanické dílny, pilnice se třemi funkčními katry, vozovna historických vozidel a 100 let stará školní třída s ukázkou národních krojů
jelikož na projití celého muzea bychom museli mít minimálně půl dne, jdeme již jen na rasu „A“ -dobové expozice řemesel ve 3 patrech bývalé sýpky (vstup á 110,-)
po projití muzea (čtvrt na pět) vcházíme do krásné restaurace – bývalé barokní sýpky
většina už tu sedí a zdá se, že již delší dobu 🙂
po začáteční „nestíhačce“ obsluhy (přestože jsme byli předem hlášeni u provozní) jsme se nakonec dostali k plnému talíři všichni (čepují tu Bernarda 12° za 35,-)
po půl šesté přemožen jídlem a pitím se jdu ještě před odjezdem trochu projít po okolí a udělat pár fotek
jdeme kolem nově zrenovovaného morového sloupu na zdejším náměstí
a kolem hrobu F.V.Heka, který byl předobrazem románové postavy Františka Ladislava Věka, syn obchodníka se učil na zdejší základní škole a později na piaristickém gymnáziu v Praze
a přicházíme do krásného nádvoří zámku Letohrad
kde nás zahradní posezení restaurace zláká ještě „na jedno“
v 18:35 jsme u autobusu a tím dnešní výlet vcelku úspěšně končí
dopíjejí se zásoby – slivovička, fernet, jen pleškové pivo z chlaďáku ne a ne dopít, řidič to tentokrát nepodcenil, pak ještě nějaká zastávka na klobásku na benzince a před dvaadvacátou jsme všichni doma
počasí i přes špatnou prognózu vcelku vydrželo – stylem sem-tam kapka
dík patří taky řidiči p.Rážovi za pohodový výlet!!
DJFN+VFBL+J + dalších 36lidí
busem najeto necelých 400km
pěšky asi 6km
3xTZ (349, 575, 2255)