sobota, 2.července 2016
Na letošní „předdovolenou“ (tak nazýváme naš vícedenní výlet, na který se pravidelně vydáváme o prvním víkendu v červenci, který příjemně prodlužují dva státní svátky) jsem naplánoval výlet do dalšího lázeňského města – Mariánských Lázní a při tom prozkoumat i jeho nejbližší okolí. Nejraději mám sice výšky horských hřebenů, ale nádherné kolonády lázeňských měst mne svou krásou neuchvacují o nic méně. To potvrzují i fotky z předloňské dovolené z nedalekých lázní – Františkových.
V pátek večer máme již tak nějak pobaleno, tak nám nic nebrání vyjet v sobotu o šesté ranní. Předpověď na další dny není nic moc, ale nám to vždycky dopadá s počasím tak nějak dobře, není se čeho bát. Ráno je polojasno, ale s narůstajícími kilometry se postupně zatahuje a sem tam spadnou dvě, tři kapky. Jedeme nejrychlejší cestou – Turnov, Praha, Plzeň, Planá. Praha i dálnice odsejpá, žádné kolony, paráda. A tak už před půl desátou jsme na místě a na tacháku 310km.
Čekáme na desátou, kdy máme domluvenou schůzku na ubytování v malém apartmánu kousíček od Marijánek ve Velké Hleďsebe (http://www.sportblazek.cz/ubytovna-apartman.php) Nataháme z auta všechny věci, ale počasí se zatahuje a spouští se pěkný slejvák. Ten však trvá asi jen hodinku a pak vyrážíme, v nejistém počasí žádnou dlouhou tůru. Nedaleká (8km) rezervace rašeliniště Smraďoch se svými necelými dvěma kilometry bude příhodná.
Přírodní rezervace Smraďoch
– název „Smraďoch“ pochází od unikajících sirných plynů z mofetových štítů – bahenní sopky
po projetí Mariánek jsme ve v půl dvanácté na místě, parkoviště po lijáku krásně prázdné, potkali jsme jen pár cyklistů
po pár set metrech jsme u NS, je to i cítit 🙂
naučná stezka měří jen 76 metrů a jde se po klasickém dřevěném chodníčku
uřvaná rodinka odjela a nikdo tu už není, v tichu je slyšet šumění a místy až bublání unikajících sirných plynů
zdejší Zelené jezírko
mno, tak to bylo krátké, po dešti je krásně pročištěný vzduch a tak se ještě vydáváme směrem k nedalekému pramenu „Farská kyselka„
a to příjemnou lesní pěšinou
kolem které se sem tam v mechu krčí nějaký ten hříbeček
a po projití krátké mýtiny
již vidíme lesní odpočívadlo u „Farského kyselky“
je to vynikající pramen železité minerálky a jak by řekli děti – ani moc nesmrdí, můj návrh vylít z PETky donešené pitivo a nabrat si minerálku byl přesto zavrhnut a to to ani nebylo pivo
od Farského kyselky nebyl žádný blízký zajímavý cíl a tak jsme se vrátili stejnou cestou na začátek, pro úspěch přejedeme na další a podstatně delší naučnou stezku – rašeliniště Kladská
vracíme se zpět k Mariánkám, ale nyní odbočujeme doprava a po deseti kilometrech jsme již na parkovišti před Domem přírody Slavkovského lesa
Rašeliniště Kladská – Tajga /*92*/
Rašeliniště je starší než 10 000 lety, v roce 1933 byla tato oblast vyhlášena národní přírodní rezervací. Celá rezervace se dělí na pět samostatných částí, které se nachází na území Slavkovského lesa: Tajga, Paterák, Lysina, Husí les a Malé rašeliniště. Ze vzácnější flóry tu lze nalézt borovici blatku, rosnatku okrouhlolistou, tučnici obecnou z fauny spousta vzácných ptáků – čáp černý, tetřev hlušec, kulíšek nejmenší, ledňáček říční…
Kolem rašeliniště Tajga vede po dřevěném chodníku naučná stezka Kladská
začíná opět poměrně dost pršet, na to však stačí nasadit kapuci – v lese přeci tolik pršet nebude
vlhký lesní vzduch, všude samé kalužky a potůčky, stoupající pára – to je nádhera, která se ve slunném dni neuvidí
po chvilce je opět po dešti
dětem se tu líbí, dřevěné chodníčky to je jejich, navíc po dešti a v klidu od dalších návštěvníků lze občas zahlédnout různé lesní obyvatele
další turisty potkáváme až v přístřešku na malém ostrůvku na kraji malého bezejmenného rybníčku
kolem ochozu jsou obrázky květin i zvířat s pojmenováním, které zde můžeme vidět a navíc je i opravdu naživo vidíme 🙂
je tu i dost zlatých karásků? ty místní jistě nebudou
po přejití hráze mezi rybníčky a projití lesíka
se dostáváme k obydlí lesních skřítků
přejdeme přes černý Pramenský potok
přeběhneme silničku, která dělí stezku na dvě části a pokračujeme dál, nyní cesta povede celou dobu kolem Kladského rybníka
velkým zpestřením pro děti je hledání „prken“ do kterých jsou vydlabány stopy zvířat a listy stromů, Fífa toho už pozná víc jak já, ještě že si to můžu přečíst a nemám tak před ním ostudu 🙂
naučnými tabulemi tu rozhodně nešetřili a lze se tu dočíst i různé zajímavosti a ne jen strohá fakta
po projítí stezky lesem prochází chodník loukou, cedule nás upozorňuje na nedaleký čarověník (je to takové chomáčovité, husté seskupení větviček, kolikrát i jiné barvy – onemocnění způsobené různými houbami, roztoči či genetickými mutacemi), je pořádný a málokdy se mi daří v přírodě nějaký nalézt, dostupný jsem ještě nenašel, ač je vyhledávám protože bych je chtěl zkusit naroubovat na kmínek
snad nejkrásnější je však zdejší louka
ale to již jsme na konci, trasa byla dlouhá jen 2,5km, ale pohledem na hodinky, kde je půl třetí zjišťuji, že jsme se kochali bezmála 2,5 hodiny
ještě se stavujeme na malý oběd v občerstvení Domu přírody, kde kupuji i TZ
a kolem loveckého zámečku Kladská se vracíme do auta a odjíždíme
a jelikož počasí stále drží přejíždíme do nedalekých Lázní Kynžvart, kde se nám až s GPS podaří najít zdejší zámek, nějaké ukazatele se nám najít nepodařilo, a že to není zrovna malý zchátralý zámeček
Zámek Kynžvart /*298*/
-zámek nechal postavit hrabě Philipp Emmerich Metternich v letech 1681-91, jsou zde rozsáhlé sbírky od přírodnin po umělecké předměty a kuriozity v Metternichově knihovně je uloženo několik tisíc svazků a řada vzácných rukopisů, kolem zámku je rozlehlý anglický park s řadou doplňkových stavbiček.
zámek je krásný, ale postačuje nám jeho prohlídka jen zvenčí, Jitka jen odbíhá koupit turistickou známku a nějaký ten pohled, koupila i známku Kynžvartského hradu – zříceniny, měla by být nedaleko – takže jedeme tam
pomocí Mapy.cz v mobilu nacházíme malé parkovišťátko u zdejšího hřbitova, odtud by to nemělo být na hrad již daleko (1,5km)
po dešti je terén trochu „terénní“
ale v lese už bláto není, jde se fajn
trošku stoupání a na vršku hledáme, kde by ta zřícenina mohla být, jenže šipky nás vedou ještě dál, ona je na jiném vzdálenějším kopečku
na chvilku se nám otevře výhled západním směrem, na nejvyšším vrcholku rozhledna Dyleň
po dalších třista metrech již za potokem nad námi vidíme zbytky hradních zdí, těšili jsme se na nějaké výhledy např. z hradní věže, na to to ale moc nevypadá
Zřícenina hradu Kynžvart /*2133*/
– zřícenina hradu je z počátku 13. století, později se zde usídlil rod Hartenberků, který odtud podnikal loupežné nájezdy. Proto ho nechal král Jan Lucemburský ve 14. století vyplenit. Hrad byl definitivně opuštěn po 30-ti leté válce
při zpáteční cestě někde v dáli trošku zahřmí, tak přidáváme do kroku, najednou se spustí tak prudký liják, že je úplně jedno jestli jsme v lese nebo né, stíháme oblíknout pláštěnky jen dětem, jelikož jsem už stejně mokrý, dávám ji jen přes brašnu s foťákem, než dojdeme po deseti minutách k autu je po dešti, takže převléknout do sucha jedeme do bytečku
no, ještě mi to tak úplně nedává a když jsme už v tom lázeňském městečku musíme ochutnat zdejší dva prameny, které jsou hned u silnice
Helenin a Viktorův
ještě zajíždím kousek do Mariánek do Lídlu pro nějaké dobroty k večeři a v sedm hodin jsme již na pokoji, je paráda, že tu je plynový kotel stále v pohotovosti, takže jen otáčíme kohoutkem na radiátorech a do rána je vše včetně bot krásně suché
první den, až na to promoknutí, které díky topení ani nevadí, se vyloženě povedl, Kladská byla nádherná a asi hlavně v tomto malinko ponurém počasí, která ji přidalo takovou kouzelnější atmosféru
DJFN
autem 350km
pěšky cca 10km
3x TZ (92, 238,2133)
a nakonec mapky našeho dnešního působení…
