29.7.2018
Už při návštěvě v loňském roce jsme se každodenně z balkonu našeho apartmánu dívali do SV svahu skupiny vrcholků Karkopf, a tak včera večer, při plánování výletu na dnešek, v mapě radostně zjišťuji, že na vrcholek, který se tyčí přímo nad námi, Erster Karkopf (2550m), vede značená stezka a nezdá se ani nijak náročná. Plán tedy máme. Výchozí místo bude parkoviště poblíž mateřské školy v nedaleké vesničce Taupen.
Ráno po půl osmé jsme již po snídani a za půl hodinky již parkujeme v Taupenu.
To ještě nevíme, že k první zastávce, k salaši Vordere Tumpenalm se budeme serpentýnami táhnout nekonečně dlouho
Po pár zatáčkách po šotolinové cestě lesem, kde nás vesele předjelo pár lesák lesáků a nebyly skrze les žádné výhledy, nám přinesl osvěžení malý vodopád s oddychovým místečkem
Po nezáživném plahočení, nám neoznamuje, že jsme k osvěžovně coby kamenem dohodil, jen rozcestník, ale i zatoulaný kozlík
Konečně jsme na místě a s radostí usedáme. Je to malebné místo, okénkem od stolu je vidět přímo do sednice chaloupky, jak tam paní majitelka něco kuchtí na kamnech. Dáváme pivko, děti schiwasser, tedy vodu se šťávou, polévku a na ochutnaní prkénko domácích dobrot. Je to tu ráj na zemi, pohoda, klid, ne jako dole. Za celou dobu, co sedíme, přijede jen jedna dvojice s dětmi. Jediné, co trochu obtěžuje je čím dál víc pálící slunce, tak prosím majitelku, zda by mohla zatáhnout markýzu, když už ji tady k tomu mají. Paní se vyptává, kde se tam s těmi prcky bereme a kamže to jdeme, tak se svojí němčinou jí vysvětluji plán cesty. A jak bývá zvykem, hned se nás ptá, zda si dáme panáka šňapsu, no odmítnout nelze 🙂
Sedí se pěkně, ale většinu cesty máme před sebou, tak platíme a pomalu se zvedáme. Cílový vrchol je nad chatou nad námi, ale cesta k ní vede ještě dlouhou oklikou
cesta pokračuje přes louku a horský potůček kamsi nahoru, otáčíme se a loučíme se s velmi příjemnou zastávkou
dnes se té šotolinové cesty asi nezbavíme, pořád stoupáme po svážnici
konečně odbočujeme do záživnějšího terénu
rozdělujeme se na dvě skupiny, já s Nelčou, která neúnavně běží stále napřed a pózuje, že se chce nechat fotit a zbytek
sfdfhsdjkfnjksdfn
dfhdfghhfhg
fgfhfdhdfghdfgh
fghgdfghfhg
klkjljkl
hjkjghkjhk
tak konečně se díváme z kopce na dům a ne na opak – dole dočasně bydlíme
ghklghkjjhk
ghkjkhjk
hjkkkkj
jklkhjljhkljl
fgjhgfjhgjgjh
a nekonečnými serpentýnami se zase táhnout dolů
hklůklů
k autu docházíme již za tmy
