29.6.2013
Ráno v 8:30 přijíždíme na parkoviště do Sedmihorek-lázní /*994*/. Vypadá to tu dost pesimisticky, nikde ani živáčka, vše zavřené, oprýskané.
Honí se mi hlavou „Jezdí se sem ještě vůbec? Najdu tu auto i odpoledne?“ Fífa už se rozcvičuje běháním k výšlapu a Jitka bere Nelinku do klokanky. Plánujeme si projít NS Hruboskalsko a při cestě zpět dojít kousek po NS dětská lesní. Na zámek Hrubá skála je to po zelené 1,5km, vyrážíme. Nejprve jdeme do kopce mezi skály a už to tu poznávám, je to opravdu dávno, co jsem tu byl jako děcko. Je tu pár vyvrácených stromů přes cestu a v nížších místech naplavený bordel po velkých deštích. Tady to ale muselo řádit. Stále si tu připadáme jako objevitelé Nového světa – nikde ani stopy, ale aspoň je klídek.
Překonáváme staletý vyvrácený listnáč (již nepamatuju, co to bylo za strom) kousek před schody vedoucími nahoru k zámku a za chvilku jsme tam. Všude to teprve ožívá, staví se stánky. Aha, asi to tu žije, ale jsme tu příliš brzy, ikdyž – je skoro půl desáté! Zamíříme si to na nádvoří zámku Hrubá Skála /*148*/.
Nyní to tu funguje jen jako hotel a restaurace. Ale majitel prý plánuje nějaký prohlídkový okruh. Nám stačí pokochat se nádherým výhledem z hradeb, ostaně jinde je ještě zavřeno. Z výšky se díváme na Sedmihorky, v dáli od severu na Kozákov přes východ a Trosky na JV. Uděláme pár foteček a jdeme zpátky. Před hradbami je spousta atrakcí a rekvizit pro děti. Probíhá tady nějaké pohádkové léto. Jdeme se do areálu podívat, Fífa samozřejmě vše testuje. Po půl hodince z areálu vycházíme a právě tady staví stánek s kasou. Mineme lanový park a zamíříme k malé občerstvovně, opět přichází na řadu pivo, limo, nanuk. Kupujeme zde TZ a jdeme dále po červené 0,5km k Adamovu loži. Přístup k němu je opatřen zábradlím. Je už totiž natolik ošoupaný, ošlapaný, že to rozhodně lože nepřipomíná. Což Jitka nahlas konstatuje. Na info tabuli je k tomu i patřičné vysvětlení vč. fotky z dob ne zas tak dávných, kde to stále byl krásný gauč i s područkou. No jo no. Pokračujeme po červené 0,7km do Arboreta Bukovina, tam se těším, mám zálibu v krásné staré stromy, zde navíc nevšední. Po cestě dáváme svačinku z baťůžku a i Nelinka se hlásí o své. Jsme v arboretu, s Filípkem to jdeme prozkoumat a Jíťa se usazuje na lavičku a jde uspokojit i Nelinčiny potřeby. Ještě ukážeme hokám, co jsme kde krásného objevili a jde se. Na Valdštejn je to necelých 2,5km. Mineme občersvovací stanici s pivem, ale vyjímečně bez zastávky. Dokonce ani Jitka neodbíhá pro kelímek. Procházíme lesem a již se nám otevírají výhledy na Prachovské skály. Nádhera. přicházíme k r. Vyhlídka na Kapelu – odb., kam samozřejmě odbočujemea kocháme se pohledem na celé Prachovské skály, husté sytě zelené lesy a z nich jak bílé homole cukru, vyčnívají jednotlivé skály. Nemůžeme se vynadívat.
Pokračujeme k r. U Lvíčka – vyhlídka, odb. Nádhera ze zastávky před chvílí se opakuje. Navíc lavičky před vyhlídku svádí k posezení, ale využívá je jen Filípek a Nelinka na výměnu plínky.
Mineme r.Latinsko s odbočkou ke zřícenině Radeč, ta ale dnes v plánu není. Nevyužíváme ani odbočku (r.Jižní sedlo) vedoucí ke Kopicově statku. A už, stále po červené klesáme kolem r. U Kavčin až k hradu Valdštejnu /*147*/. Zde nás zatahuje dovnitř hospůdka, dávám si pivo a vynikající polévku, Jíťa jen kávu a koláček a Filípek pro změnu hranolky a nanuka. Sedáme dovnitř, nikdo tu není, jen krásný chládek. Po dlabanci jdeme svou návštěvou poctít hrad, vstupné á50,- Procházíme ho důkladně, ze starých kamenů sálá chládek a je odtud krásný výhled do okolí.
Navíc za měsíc tu má kamarád mít svadbu, kam jsme také zváni. Prohlížíme si i velkou barokní kapli sv. Jana Nepomuckého, ale jen krátce, vyhání nás právě jdoucí svatebčané. Sestoupili jsme i do sklepení, kde je stálá expozice zmenšenin pár okolních hradů a zámků. Odcházíme. Jdeme zase po červené k r. U Kavčin, ale nyní odbočujeme vlevo na modrou, na svažující se lesní stezku. Klesáme, nemůžeme vynechat Janovu vyhlídku a za stálého klesání přicházíme k r.Pod čertovou rukou. Kousek od ní vedou kovové schody někam, někam do nekonečna.
Jíťa se toho trochu děsí, ale za chvíli jsme nahoře abychom zase mohli klesat. Začíná úsek pramenů, jako první Kořenského pramen, veliké zpestření pro vodníka Filípka. Podél Smíchovského rybníku přicházíme ke stejnojmennému rozcestníku. Naše NS Hruboskalsko se zde slučuje s NS pro děti, což znamená, po cestě najdeme pár infotabulí s přírodními zajímavostmi nebo úkoly pro nejmenší. Pokračujeme kolem Josefova pramene až k r. Antonínůn pramen.
Míjíme i Barbořin pramen a pak již jdeme trochu vlhčími cestami do Sedmihorek na parkoviště. Již z dálky slyšíme řev a hluk. Divíme se, všude lidí a aut, ráno to na to opravdu nevypadalo. Nacházíme i to naše. Jen to prostředí je stále takové ušmudlané. Škoda, že to tu tak a nejen tady, chátrá, zaniká. Při odjezdu míjíme již otevřenou i budku s výběrčím parkovného. Ráno nás tedy nezastihl, ušetřená 100 na pivo 🙂
Nejlepší výlet zatím, takový klidný, pohodový.
D+J+F+N (v klokance)