16.8.2018
Bocchetta del Cantone 2 752 m.
(Itálie – Lombardie – Alta Valtellina)
okružní túra třemi izolovanými údolími, velmi zvláštní a sugestivní vzhledem k typu skal a sesuvnému terénu
dfghfghg
uiouiouiouioulkl
Ráno po osmé hodině přijíždíme…
9:16
Přejdeme hlavní silnici a najdeme začátek stezky s jasnými značkami směrem k Val Vieira a Mot (Motto),
vrcholu, který dominuje jezeru Livigno.
Začínáme kráčet po krásné stezce, která v této první části vstupuje do lesa a vede po rovině souběžně s jezerem.
Jakmile vyjdeme z lesa, cesta se stáčí ostře doleva směrem k Val Vieira, což si
dáváme po
dalších pár fotografiích jezera.
Cesta je vždy poměrně široká a pohodlná a vine se nízkým porostem po
korytě potoka na pravé orografické straně.
Údolí se však postupně stává divočejším a drsnějším a protilehlá strana charakterizovaná téměř kolmými stěnami
zbrázděnými sesuvy půdy a působivými suťovými svahy jsou toho důkazem.
V této části cesty potkáváme hodně lidí, jelikož o kousek dál je malý pramen
Aqua dal Zofri, kam mají všichni namířeno.
Kromě tohoto bodu nikdo jiný.
Cesta se trochu zužuje a co chvíli se zařezává přes nějakou suť, na které dáváme pozor, abychom neuklouzli.
8:45 – 9″16
Krajina se nám mění před očima a brzy se stává neskutečnou, měsíční.
Po projetí některých horských borovic sestupujeme přímo do potoka.
Cesta, která původně pokračovala v polovině pravé orografické strany potoka, se sesula a
nová stezka si razí cestu mezi velkými oblázky, balvany a brody.
Ve skutečnosti se tyto svahy každý rok hroutí a vy jste nuceni pokaždé změnit trasu výstupu.
Mohyly ukazují cestu korytem, ale v žádném případě nelze zabloudit.
Jakmile projdeme tímto bodem, vrátíme se na opačnou stranu údolí a vydáme se na další klidný úsek cesty
mezi borovicemi, které krátce nato zmizí a pole zanechá otevřené štěrku a suti.
Prosekáme se další suťovinou, stoupáme a pak klesáme několik metrů, až dojdeme k nádhernému vodopádu.
Jaká to podívaná a jaké překvapení, že to do poslední chvíle nevidíte a pak to najednou najdete před sebou!
Výraz „vzít nás pod“ není náhodný, ve skutečnosti se brodíme přímo pod vodopádem, kde se tvoří jezírko.
Lehké osvěžení, pár fotek a jsme připraveni vyrazit znovu.
Opouštíme Val Vieira a nyní vjíždíme do Val Cantonu.
Svah se výrazně zvyšuje a na cestě se střídají úseky trávy a štěrku, až dojdete k
ruinám kantonu Baitel dal.
Už jsme vysoko (2 121 m.) a výhled na okolní hory je parádní.
Všude štěrk, země a trosky.
Z těchto svahů sestupují obrovské rokle země.
sdfdsf
jjhkjhk
Při pohledu nahoru, s konkrétním odkazem na naši destinaci, Bocchetta del Cantone, se scénář mění.
Skalní útvary, i když zůstávají velmi drobivé, svým tvarem a velikostí připomínají ty z Dolomit.
Opravdu zvláštní a charakteristický kout.
Odtud se cesta stává tvrdší a náročnější, protože někdy musíte obcházet kamenité skoky
a jindy je musíte podstupovat.
Cestujeme přitom po poměrně úzké cestě, místy velmi exponované a zemité, kde dáváme pozor, abychom neuklouzli.
Místy stoupáme proti skále pomocí řetězů.
Jsou to krátké úseky a podle mě jednodušší než ty nechráněné a náchylné na sesuvy.
Nevěřícně se obracíme zpět k tomu, kde jsme se ocitli.
Když jsme byli dále, bylo nepředstavitelné si myslet, že stezka má tak jedinečný a neuvěřitelný vývoj.
A jak daleko jsme už došli!
Procházíme pod dalším malým vodopádem v nádherném prostředí a po dalším stoupání
se dostáváme k Bocchetta del Cantone.
fghfghfghgh
Po poledni jsme pod vrcholem Bocchetta del Cantone (2720 m)
dfgdfgfg
13:30 14:30
Uzavřeno mezi dvěma horami, napravo Monte Saliente a nalevo Corna dei Cavalli, s krásným
panoramatem před očima.
Nemůžeme si pomoci, ale neučaruje nám Bernina s ledovci, které se pod tímto jasným sluncem třpytí.
Dále vlevo v dálce tvoří Disgrazia a Cima Piazzi kulisu celé pánvi Livigno s Vetta della
Blesaccia, Mottolino a Monte della Neve.
Odpoledne začínáme sestup směrem na Livigno přes Val Salient.
Po pár krocích nás téměř nad hlavou překvapí let orlosupa bradatého.
I když je to těžké, zkusme si tohoto krále hor vyfotit.
Klesáme dolů a pod sebou vidíme téměř celou tu velmi klikatou cestu, vytesanou do svahů údolí,
které se i zde střídá mezi loukami a štěrkem.
Na rozdíl od spodní části je v horní části snadný a nijak zvlášť neklouže,
jelikož nemá žádné exponované partie.
Procházíme charakteristickým skalnatým vrcholem, jakých na Grigne najdete stovky, a pokračujeme
v polovině levé strany nahoru, dokud nepřebrodíme potok Rin da la Pontiglia, který v tomto případě také protíná údolí.
Míříme na opačnou stranu, odbočku, která vede k Bocchetta del Tropione, opustíme vpravo
a zdoláváme nejchoulostivější a nejužší úsek Val Salient, na zemi a drobivém štěrku, odkrytý a svažitý,
bez ochrany.
Nic těžkého nebo nemožného, ale potřebujete maximální pozornost a pevnou nohu, abyste neuklouzli na
poměrně úzké části cesty.
Na fotografii můžete jasně vidět cestu, která přerušuje sesuv hory téměř na polovinu.
Toto údolí je také velmi divoké a vyznačuje se strmými a sesuvnými svahy, zejména v této spodní části.
Po zajetí nejtěžšího bodu se stezka po dlouhém úseku vrací do lesa a sklon klesá až k
prvním chatám v Livignu v oblasti Camposc tìn.
Odtud po pohodlné silnici sjedeme do lokality Calcheira a brzy dorazíme na břeh jezera, kde jsme
zaparkovali auto.
Poslední paprsek slunce osvětluje tyto vody a dává nám další magický okamžik tohoto pohádkového dne.
16:30 stan 19:00 večeře
