Již dlouhou dobu se chci podívat do skanzenu v Rožnově pod Radhoštem. Tak jsem cestu naplánoval na termín mojí dovolené a jelikož je to přeci jen trochu z ruky, tak když už tam budeme, tak proč tam nepřespat a nekouknout ještě někam jinam. Na netu jsem našel vyhovující ubytování, hotel Bečva. Asi je předělaný z bývalé ubytovny, ale ceny vyšla na 700Kč/noc pro nás čtyři, pokoje byly sice menší, ale čisté s vlastní kuchyňskou linkou a sociálkou. Protože chceme hotel využít jen na přespání, plně dostačující.
21.7.2013 ráno v 5 hodin vyrážíme autem na cestu směrem Hradec Králové, Holice, V.Mýto, Litomyšl, M.Třebová, Olomouc, Valašské Meziříčí, Roźnov/Radhoštem. Se dvěma zastávkami a krátkým hledáním hotelu jsme v 10 hodin na místě. Jdu nás ohlásit na recepci, abych si potvrdil, že s námi počítají a jedeme ke skanzenu.
Parkujeme na placeném parkovišti nedaleko areálu, rozbalujeme Nelince kočárek a před půl jedenáctou vstupujeme do centrální budovy Valašského muzea v přírodě /*168*/, „Sušák“ – v 2. polovině se zde upravovalo plátno před distribucí.
Kupujeme vstupenky , jsou zde 3 okruhy, bereme samozřejmě na všechny (á200,- za všechny okruhy).
Nejdříve jdeme na 1.okruh Dřevěné městečko.
1.Hlavní vstup do areálu Dřevěné městečko, 2.Kostel sv. Anny z Větřkovic, 3.Billův měšťanský dům, 4.Rožnovská radnice, 5.Hostinec U Vašků, 6.Kuželna, 7.Hospoda Na posledním groši, 8.Fojtství z Velkých Karlovic, 9.Vlčkova palírna z Lačnova, 10.Mostek přes potůček se sochou sv. Jana Nepomuckého, 11.Sýpka z Prostřední Suché, 12.Soukenické stodůlky ze Štramberka, 13.Sýpka z Heřmanic, 14.Janíkova stodola, 15.Soubor klátových úlů, 16.Zvonička z Horní Lidče, 17.Kříž Porubského, 18.Komorní amfiteátr, 19.Furgon)
To prezentuje způsob života na malém městě v období od poloviny devatenáctého století až po první čtvrtinu století dvacátého. Pomalu si to procházíme a úplně na nás ta doba dýchá. Probíhají zde programy, kde je možné sledovat ruční výrobu dobových předmětů a i možnost si je zakoupit. V Hostinci U Vašků si dáváme pivo, limo. Vedle domácí koláček, Fífa zmrzku.
Opouštíme to tu 12:15, abychom stihli Mlýnskou dolinu, která je s průvodcem a máme to zarezervované na půl jednou. Tam se těším úplně maximálně. Jsou zde umístěny technické objekty, některé na vodní pohon. Vše funkční a včetně předváděčky. Nejprve procházíme vozovnou plnou různých povozů včetně hasičských.
1.Vozovna z Ostravice, 2.Zvonička z Dolní Bečvy, 3.Kovárna z Horní Lidče, 4.Lisovna oleje z Brumova, 5.Valcha z Velkých Karlovic, 6.Mlýn z Velkých Karlovic se stodolou, 7.Pila z Velkých Karlovic 8.Hamr z Ostravice, 9.Obytný dům z Trojanovic
Nakukujeme do kovárny a poslucháme výklad v ruční lisovně oleje – původní stavba ze 17.století. A to již míříme k hamru, ten je rekonstrukcí provozu z Ostravice. Po krátkém výkladu kovář pouští vodu a předvádí práci na brusu, buchar bohužel nepouští, je ve špatném technickém stavu za ta léta. Škoda, ale i tak parádní. Krátká zastávka s předváděčkoou u malé valchy a jdeme do mlýna. Dovnitř jde jen Jitka s Filípkem a natáčí to kamerou, já stojím před vchodem s Nelinkou a pozoruji to zdáli.
A to již přichází na řadu poslední „atrakce“ – pila, plně funkční vč. pojíždění a i s ukázkou řezání klády. Umístění valchy, mlýna a pily je téměř přesnou rekonstrukcí situace, která ještě v první polovině 19. století existovala ve Velkých Karlovicích – údolí Podťaté. Bylo to super. Mám rád funční technické památky, jenž člověk může pozorovat za provozu.
Ten zvuk šplouchajícího vodního kola, klapot dřevěných převodů, rámus celého soustrojí, to je pro mně rajská hudba.
V půl druhé, u obytného domu z Trojanovic prohlídka již bohužel končí.
Jdeme do Valašské dědiny, žaludek všech se hlásí o svá práva.
1.Vstup do areálu – „Živý dům“, 2.Polygonální stodola z Hodslavic, 3.Pajta z jižního Valašska, 4.Koliba z Černé hory, 5.Chalupa z Velkých Karlovic – Miloňova, 6.Chalupa bezzemka z Leskovce, 7.Chalupa ze Študlova, 8.Blinkova chalupa z Horní Bečvy – Janinovy lúky , 9.Sušírna ovoce ze Seninky, 10.Chalupa z Lužné, 11.Komora ze Seninky, 12.Zvonice z Lužné, 13.Stánisko – dům z Karolinky – Rákošového, 14.Škola z Velkých Karlovic – Miloňova, 15.Hospoda s kupeckým krámem ze Zděchova, 16.Šturalova pasekářská usedlost z Velkých Karlovic – Podťatého, 17.Zvonička z Vrbětic, 18.Evangelický toleranční kostel z Huslenek, 19.Chalupa z Prlova, 20.Větrný mlýn z Kladník, 21.Dům s chlévem a podsíňky z Valašské Polanky, 22.Dům s podsíňkem a sklepem z Velkých Karlovic – Jezerného č.p. 37, 23.Kovárna z Lutoniny, 24.Obytný dům z Nového Hrozenkova č.p. 10, 25.Chalupa z Nového Hrozenkova č.p. 536, 26.Chalupa z Nového Hrozenkova č.p. 205, 27.Chalupa z Nového Hrozenkova č.p. 60, 28.Chalupa z Velkých Karlovic – Jezerného č.p. 38, 29.Fojtství z Lidečka, 30.Kaple z Valašské Bystřice
Jiťa pod chaloupkou ve stínu lípy kojí Nelinku a Fífa si dává ovoce z domácích zásob. Prohlížíme vnitřky chalup a přemejšlíme, jak se lidem asi žilo. Stavujeme se u uměleckého kováře v kovárně z Lutoniny. Ale to už se blížíme k hospodě ze Zděchova, abychom se najedli i mi ostatní, nejen Nelinka. Jdeme dovnitř, ale koukáme, jak se venku uvolňuje stůl, tak pospícháme raději k němu. Ze všech chutně znějících jídel vč. sladkých knedlíků Fífa trvá na svých hranolkách. No jsme na výletě, ale ochuzuje sám sebe o takové dobroty, podstrčíme mu k nim něco od nás. Jitka si dává masovou směs, já chci ochutnat místní – dávám si kyselicu a halušky s brynzou. Zapíjím Radegastem. Všechno výborné, můžu doporučit.
Platíme a jdeme dál nahoru na kopec, zacházíme do stínu lesa pod zvoničku z Vrbětic, Jitka přebaluje Nelinku, pozoruji odtud z kopce dolů celou tu starobylou vísku. Nelince se dělá nějak zle, asi z tepla, pláče bez přestání, skáčeme kolem ní. Naštěstí po hodině zničeho nic je zase fit. Uff. Zajímavý je příbytek pasáčka kousek od zvoničky. Celý na velikých lyžnicích. Kolik volů by ho asi utáhlo, vypadá dost masivně.
Pozorujeme jak davy lidí chodí za ohradou někam směrem nahoru. Zjišťujeme, že je tam rozhledna. Hledáme kudy tam a nalézáme cestu, za chvíli tam jsme. Jurkovičova rozhledna /*1916*/ vypadá jak z jiného světa, spíš někde z daleké Rusy.
Dozvídáme se, že plány na stavbu rozhledny vytvořil Dušan Jurkovič již roku 1896 pro Turistický spolek ve Valašském Meziříčí. Měla stát na kopci Brňov.. Aha tak proto. Jitka, že raději pohlídá Nelču dole, tak jdeme s Fífem sami. Kupujeme vstupenku (30,-) a TZ a odbíhám ještě k Jitce s chlazeným plechovým Radegastem, abych jí zpříjemnil čekání. Vracím se ke vstupu a Fífa tam laškuje s mladýma holkama, co jsou na brigádě u vstupu. Výhled stojí za to, Rožnov jako na dlani a kolem zelené hřebeny Beskyd. Po deseti minutách jdeme se zase vracíme na zem a zpátky do dědiny, pomalu míříme k východu, ale cestou ještě vše prohlížíme.
Vše, včetně obydleného statku i s domácími zvířaty. Asi pro dokreslení atmosféry. V areálu jsme již jako jedni z posledních. V sušáku hledáme nějaký suvenýr, ale nic nás moc nezaujalo, tak kupujeme jen TZ. Resp. zaujal mne pěkný kovaný zvon, ale nechtělo se mi dávat 1500,-, škoda, asi jsem si ho koupit měl 🙂 Tak to mám ale povětšinou. Co nás ještě zamrzelo – celou dobu se po Valašské dědině projížděl kočár s dvouspřežím, který provázel návštěvníky. Nikde jsme o tom nic nenašli a kočího jsme nikde v klidu nezastihli. V sušáku při odchodu zjištujeme, že stačilo koupit se vstupenkami lístky na projížďku kočárem, cena pozadarmo asi 20,- nebo kolik to bylo. Škoda, že nevybíral kočí a neměli nějaké pořádně označené nástupní místo. Snad příště. Stejně se ještě musím podívat někdy do Mlýnské doliny 🙂
Kolem 18té jdeme na parkoviště, balíme kočár a věci a odjíždíme k hotelu, potažmo na pokoj. Je na jižní straně a poměrně přehřátý, město také, takže ani otevřená okna moc nepomáhají. No lepší než zima a deště. Dáváme očistu a unaveni brzo zaléháme, abychom byli ready na zítřek.