27.7.13
Dneska bereme sebou babičku Věru. Vypadá to na krásné počasí. V 9:30 již jsme na parkovišti pod Valečovem, Jíťa bere Nelinku do klokanky. Ve stánku platíme parkovné (20?), láká nás točené, ale bereme na cestu jen chlazené v plechu, Fífa nanuka. Klasický začátek.
Po červené jdeme necelých půl km, sotva stačíme dopít pivo a již jsme před zachovalou zříceninou hradu Valečov /*234*/.
V kiosku kupujeme TZ a vstupenky (á35), vcházíme do hradu. Hrad má krásnou vyhlídkovou plošinu, sledujeme odtud frmol po dálnici na Prahu, jako na dlani máme Mnichovo Hradiště, opodál Ml. Boleslav..
Dochovalo se hradní jádro se zděným palácem, skalními komorami a chodbami, vše přístupné. Zajímavé je předhradí se skalními byty, vězením a hladomornou. Konstatujeme, že návštěva se vyplatila, pivo vynecháváme, děti vyžadují malou svačinku (na výletě jim vždy nějak vyhládne, jen vyjedeme a jsou ještě v autě, už by si něco dali a doma do nich člověk nemůže nic dostat) a pokračujeme dál. Prohlížíme ještě malé vytesané světničky a při jejich focení prasknul knoflík spouště foťáku, dál fotím pomocí zavíracího špendlíku 🙂 V plánu je jít asi 4km po červené do Drápských světniček. Vypadá to na parný den, ve stínu stromů to ještě jde, ale o kus dál se nebe nad námi otvírá a je to pražunk a to ještě není poledne
Procházíme osadou Bunclava a přicházme na asfaltovou silnici a k rozcestníku Skalka. Pokračujeme stále po červené, chvílemi v příjemném stínu, chvílemi otevřenými loukami. Trochu stoupáme a nalevo se nám otvírá krásný výhled na západ. Pod prudkým srázem dole je vesnička Dneboh, dálnice na Prahu, dál pozorujeme Mnichovo Hradiště, kopec Ralsko a Bezděz. Pod vrcholem Kavčina (360m) vcházíme do lesa, jsou tu nějaké vodoteče a docela vlhko. Přichází závěrečné stoupání před Drápskými světničkami. Fífu mám za krkem a v tom vedru a vlhku ze mně teče pot, uff. Téměř na vršku přicházíme k r. Klamorna odbočka, je to ke zříceníně hradu asi 200m, takže jdeme tam a opět se kocháme výhledem, nyní spíš na sever.
Vracíme se a pokračujeme, nyní již po rovině, po vrstevnici , chvíli se prodírám zarostlým křovím, jsme skoro na místě. Ještě pár prudkých schodů a jsme u útulny v Drápských světničkách /*399*/. (Z hradu se dochovaly místnosti vytesané do zdejšího pískovce, nazývané jako světničky. Dříve sloužily zejména jako skladiště zásob.)
Jsme zklamáni, že tu není nějaká osvěžovna, dali bychom si pivo, strašně móóc. Tak se ukájíme vodou, děti sezobnou nějaké ovoce a brumíky a pokračujeme. Výšku jsme ztratili na předešlých schodech, tak stoupáme a to po modré směrem ke Studenému průchodu.
o 0,5km jsme přímo v něm, je opravdu studený, což je prima. Je to vlastně úzká skalní štěrbina o délce 125 metrů, jenž vznikla posunem okrajové kry na hraně pískovcového masivu Příhrazských skal. Na infotabuli se dočítáme, že Prusko-rakouská válka, která se v roce 1866 prohnala oblastí mezi Hradcem Králové, Náchodskem, Podkrkonoším a Českým rájem poznamenala i tuto část skal. Na vrchu skalního masivu nad Studeným průchodem byla umístěna rakouská dělostřelecká baterie, která kontrolovala údolí u Mnichova Hradiště. Dnes je to tu dost zarostlé, daleko by neviděli. Hned za průchodem je rozcestník Studený průchod, je zde možnost odbočit a po žluté sestoupit do vesničky Olšina, kam nás láká i šipka „hospoda“, pokračujeme však dále po modré k Restauraci Na krásné vyhlídce, vyhlížíme jí z dáli s vyplazeným jazykem a netrvá to dlouho, od Studeného průchodu to je jen kilometr. Jsme tam, usazujeme se na venkovní zahrádku a objednáváme pivo, děti si dávají džusík. Objednáváme si něco dobrého k zakousnutí, já polévku a dlouho jsem neměl klasický hospodký smažák s hranolkami, se mnou tak i babička, Jitka volí svíčkovou. Čekání si zkracujeme nádherným výhledem na rybník Žabakor a lesy kolem něj, který je kousek pod námi, vzdálené vesničky… Ne nadarmo se to tu jmenuje Na krásné vyhlídce. Jídlo je tady za chviličku a výborné. Po jídle přichází kávička a je tu čas na cestu zpátky.
Ještě se zastavuji v kiosku koupit TZ Drápské světničky a jdeme. V plánu je jít po zelené po silnici k rozcestníku Skalka a odtud po staré trase po červené na Valečov a dolů na parkoviště. Byla to asi chyba, na slunci je asi 40°, Fífa už odmítá jít, tak ho beru za krk, alespoň to půjde rychleji. Odbočku na vrchol Mužský mineme absolutně bez rozmýšlení a výčitek, dnes opravdu ne.
Vcházíme do vesnice Mužský a jdeme kolem autobusové zastávky, koukám autobus tu jede 2x denně, tak nic no. Pokračujeme dál, slunce nás nemilosrdně opéká. Najednou kolem nás projede autobus. Nás jako když bodne, nějak jsem nekouknul na hodinky a myslel jsem, že již je víc hodin a autobusy jsou pryč. Prostě, že by to bylo moc velká náhoda, aby teď zrovna nějaký z těch dvou jel. Bývalo stačilo 5 minut počkat na zastávce a ten jediný autobus za odpoledne by přijel a mohli jsme se vézt až k autu. Sakra, autobus bychom jistě upřednostnili, protože tohle nebyla příjemná procházka, ale úporná grilovačka, která neměla stejně žádnou cenu. Využíváme stín každého stromečku u silnice, je naprosté bezvětří. Nakonec dorazíme po 2,5 km k rozcestníku Skalka a odbočujeme z asfaltu, už to je znát. Přesto je to na Valečov skoro pořád po loukách na slunci. K autu to jsou jen necelé 2km po červené, ale v tom teple jsou nekonečné. Cvrčkové neúnavně hrajou a všude je cítit vůně sena. Ještě, že jsme vzali dost vody. Nakonec to zvládáme bravurně a už sedáme do kiosku u parkoviště a dáváme pivo. Já za chvíli řídím, takže Kofolu. Výborná, chlazená, nikdy nechutnala lépe. Jen zasyčí. Po půl páté odrážíme domů.
Krásu výletu kazilo trochu to vedro, byl to jeden z nejteplejších dnů v roce, chtělo to spíš někam do skal, ale aspoň jsme nezmokli 🙂
D+J+F+N + babička Věra