7.9.2018
Ráno po sedmé je docela frišno – jen šest stupňů. Po krátké snídani se balíme a jdeme čekat před hotel na autobus, který nás má odvézt někam na Polskou stranu Tater. Nakonec to není ani dvacet kilometrů a za půl hodiny jsme tam – Bielovodská Dolina. Po menších peripetiích s parkováním, jelikož je všude narváno, nás řidič vysazuje u centrálního parkoviště a sám jede zaparkovat někam kus zpět. Odtud má výlet pokračovat k jezeru Mořské oko a pro zdatnější i dál, třeba až na Rysy, to však ostatní po včerejším výšlapu odmítají. Jirka slibuje překvapení, že nás notný kus pod jezero sveze koňské spřežení. Úplně na tyhle voloviny nejsem, ale nepoběžím pěšky za ostatními. Po půl desáté už sedíme na voze…
Koňským spřežením trvá cesta z Palenica Białczańska (blízko Bielovodskej doliny/Lysé Poľany) k místu Włosienica přibližně 45–60 minut. Povoz nejezdí až k samotnému jezeru, od zastávky Włosienica je nutné ujít posledních cca 1,5–2 km (asi 20–30 minut) pěšky. Jízdné bylo asi 60PLN
Na Włosienica si dáváme přestávku na pivko, pár fotek a dál pokračujeme pěšky
Schronisko Morskie okko a okolí přetéká lidmi
Nakukujeme dovnitř, ale fronta je nekonečná a jelikož sváču i pleškové máme v báglu, jdeme si raději obejít jezero, tam už je lidí podstatně meněj.
Nacházíme klidné místo, kde si dáváme svačinu, tady je pohoda a skoro nikdo. Na protějším břehu probíhá jen nějaká svatba a sem tam projde někdo z našeho zájezdu. Před půl třetí se již vydáváme na cestu zpět na parkoviště, tentokrát pěšky.
