31.7.2021
Ač toho máme v naší republice kupodivu vcelku dost procestovaného, ještě jsem nikdy nebyl na Šumavě. Takže kam na pár dní vyrazit je jasné. Dívám se po ubytování, kolem zprofanovaných míst – Čeňkova Pila, Železná Ruda, ale nakonec nacházím ubytování (Penzion Hnačov, Skránčice ev. č. 59, 34034 Zavlekov – Skránčice) sice dál, ale za to je to apartmán, který má krytý bazén jako součástí domu, což když jedu s menšími dětmi je dost super, hlavně kdyby pršela. Samozřejmě jim to neříkám – jako překvapení.
sobota 31.7.2021
(Nepomuk, Hnačov, Klatovy)
Vyjíždíme po osmé ráno, já, moje mamka a Nela s Fífou, cesta ubíhá v pohodě , počasí krásné. Když už to máme k cíli blízko děláme si zastávku v Nepomuku (TZ317), že by to mohlo být zajímavé turistické město a hlavně je poledne, něco k snědku by bodlo. Auto necháváme na náměstí., chceme si koupit něco dobrého v Coopu, ale sobota popoledni – je zavřeno. Jdeme se projít od náměstí dolů ke kostelu sv. Jana Nepomuckého až na konec ulice, ale nikde nic co by nás nějak zvlášť zaujalo. Hospoda na náměstí je plná, tak na mapy.cz nalézám ještě jednu někde nedaleko – Sokolovna Nepomuk. Jdeme podle mapy, uličkami kolem nějaké výstavy historické techniky. Je dost vedro, blízko hospody jsou nějaké uzavírky, právě tady probíhá motosport akce “Nepomucký trojúhelník”, nějaký fichtlcup či co. Hospodu nalézáme, venku pod deštníkem se zrovna uvolňuje stůl, pití v nás jen zasyčí a k obědu si dávám polévku a ostatní hromadně dovolenkový smažák. Ten za moc nestál, asi centimetr strouhanky a v něm plátkový sýr 😀 Je skoro hodina, na Zelenou horu se nám už nechce, stejně na to není dost času, tak se ubíráme k autu a pokračujeme.
Pokračujeme do ubytování, projíždíme spoustou malebných vesniček a před Zavlekovem, za nějakou louží se dáváme doleva, někam do lesa., po nějaké polňačce. Tak si říkám, jestli jedu dobře. Odbočku jsme sice napoprvé minuli, protože navigace v telefonu nějak nefungovala a ukazovala adresu někde asi 500m za vesnici, dojeli jsme někam na louku, kde už cesta nepokračovala, otočili jsme se a napodruhé už trefili správně. Naštěstí k penzionu to nakonec bylo z hlavní asi 1200m.
Na ubytování jsem se dovolal, tak vše v pohodě, vypadá super, s výhledem na nedaleký Hnačovský rybník s kempem naproti. Po nanošení věcí a krátkém odpočinku jedeme na průzkum okolí, až do nedalekých Klatov nakoupit něco k večeři, potažmo k snídani. První obchoďák, který najdeme je Kaufland, zajímavější však byla nedaleká cukrárna (Café Cukrárna Park), kterou po cestě potkali.
Večer uzavíráme procházkou, asi kiláček a půl do nedalekého kempu, kde část cesty vede po břehu a přes bažiny. V kempu je ještě otevřena malá hospůdka, takže závěr dne je úspěšný.
neděle, 1.8.2021
(Klatovy, Černá věž, Klatovská hůrka)
Po snídani na apartmánu se vydáváme do Klatov (TZ404), kde jsme včera byli jen na krátké zastávce. Parkujeme přímo na náměstí Míru a po krátké obhlídce jdeme na Černou věž (TZ2468). Věž byla dokončena v roce 1557, své jméno získala díky četným požárům, celková výška věže je 81,6 m, ale ochoz po zdolání 226 schodů je ve výšce 48m. Po důkladném nakochání se výhledy jdeme pro tipy a brožurky do místního nedalekého Íčka. Zde dostáváme tip se jít projít na nedalekou Klatovskou hůrku (498m). Nejdřív však hledáme, kam zajít na oběd, nacházíme krásnou restauraci se starými kamny, kde dáváme oběd. Filip chce poradit, co neobvyklého by si mohl poručit, kromě svého oblíbeného řízku. Nacházím mu v jídelníčku nějakou chutně znějící specialitu a sobě objednávám řízek, protože mi bylo jasné, že budeme měnit. Po dvouch dloubnutích do jídla se tak i stalo :D. Oběd by výborný, stejně tak i prostředí restaurace. Sedáme do auta a přejíždíme k blízké hůrce, na konec města. Auto necháváme kousek pod vrcholkem, před zákazem vjezdu a pokračujeme pěšky. Cesta nedlouhá, ale po cestě míjíme obrovská hejna otravných komárů, na hůrce kromě dětské prolejzačky, která zaimponovala Nelče, nacházíme jen zavřenou věžičku a rozpadlý kostelík sv. Anny, přes okolní stromy není absolutně nikam vidět a tak než se nechat zaživa sežrat komáry, volíme raději ústup k vozu. Po cestě se stavujeme ještě v Íčku, protože Fífa ještě něco nutně potřeboval a vracíme se do Hnačova. Chceme se vydat do protějšího kempu na nějaké osvěžení trochu dříve, ne jak včera až na noc.
pondělí, 2.8.2021
(Železná Ruda, r.Špičák, Černé a Čertovo jezero)
Po Filípkově snídani vyrážíme prozkoumat Šumavu. Nevýhoda ubytování je, ač se to nezdá, že to máme do Železné Rudy (TZ64) skoro 50km a po zdejších silničkách není provoz úplně nejrychlejší. Počasí je zakaboněné, snad to vydrží bez deště. Před půl jedenáctou parkujeme pod Špičákem a lanovkou vyjíždíme na Špičák 1202m (TZ1947). Nenecháme si ujít výhledy z rozhledny, stejně tak ani malé občerstvení ze zdejšího kiosku. Nemáme žádný plán, ale z rozhledny vidíme zdejší jezera, tak štrádujeme k nim. Po modré k rozcestníku Rozvodí a prudkou, deštěm vymletou cestou dolů k Černému jezeru (TZ852). To ještě nevíme, že až se za chvilku potáhneme stejnou cestou zpátky, že uvidíme na vlastní oči, proč je ta cesta tak vymletá.
Černé jezero je největší z pěti ledovcových jezer na české straně Šumavy, zároveň je největším českým jezerem. Leží ve výšce 1008 m n. m., tyčí se nad ním 330 m vysoká skalní stěna Jezerní hory, dosahuje hloubky až 40 m. Dáváme si tu jen půlhodinovou zastávku. Děti si kupují nanuk u pojízdného stánku, který nás tu dost překvapil a nic jiného však v něm nemají. Je poledne a začíná poprchávat, prďákem nahoru se to změní v docela prudký slejvák a cestou se proti nám valí potoky vody. Jen co se vyškrábeme nahoru, je po dešti a tak pokračujeme k Čertovu jezeru (TZ1200).
Čertovo jezero je druhým největším ledovcovým jezerem na Šumavě. Zajímavostí je, že obě jezera rozděluje hlavní evropské rozvodí procházející mezi Jezerní horou a Špičákem. Černé jezero patří do povodí Severního moře, voda z Čertova jezera teče do Dunaje a následně do Černého moře. Odsuď se již vracíme Jezerním okruhem a tzv. Datlíkovou stezkou, po které hlavně Filip potřeboval celou dobu nutně jít zpět na parkoviště. Přejíždíme pod Pancíř, že si vyjedeme nahoru a na tamní chatě dáme oběd, ale jsou téměř tři hodiny a lanovka jezdí bohužel jen do čtyř a pěšky se nikomu dolů vracet nechce. Návštěvu Pancíře tedy odkládáme na neurčito a přejíždíme do Železné Rudy do Íčka pro suvenýry a vracíme se na apartmán. Den opět zakončujeme v autokempu Hnačov.
úterý, 3.8.2021
(Zadov, r.Chráňov, Chráňov, Borová Lada, Soví voliéry, Svinná LAda, Chalupská slať, Kvilda, Horská Kvilda, Jezerní slať, Kašperské Hory, hrad Kašperk)
Ještě večer hledám nějakou lanovku v jiné části Šumavy, která by nás vyvezla na nějaký kopeček. Děti si je v Alpách oblíbily a je to pro ně prima atrakce. Nacházím lanovku v Zadově, areál kousek za Kvildou, je to skoro zase 60km.
Před desátou přijíždíme na místo, je to tu dost opuštěné, nic zajímavého k vidění, kupujeme si lístky na lanovku a jedeme na kopec. Nikde nic zajímavého, měl jsem se víc podívat do mapy. Snad jen rozhledna Chráňov (TZ2181) přestavěná ze skokanského můstku. Musíme z ní z konečné lanovky sejít zase zpět dolů a tedy výhled z ní bude menší než ze samotného kopce, tak se nám ani nechce dávat tři stovky, abychom si na ní vylezli. Jdeme zpět na kopec a sjíždíme dolů, tohle bylo trochu slabší tedy. Na infotabuli na parkovišti vidím reklamu na nedaleký lanový park Zadov – Churáňov (TZ60), to by mohlo situaci trochu vylepšit. Fífu to sice nechává chladným, ale Nelča je hned natěšená. Přejíždíme tedy asi o kilometřík dál. Park je naštěstí otevřený, platíme půjčovné za postroj a Nelča jde na to.
Tak kam se podít dále, nemáme žádný plán, tak jedeme autem najít nějakou hospodu na oběd, jedeme přes mnoho malebných vesniček, ale nikde nic. Až dorazíme do Borové Lady, kde je vidět, že to žije. Auto necháváme na placeném parkovišti a jdeme do restaurace U Černého vlka, sedíme venku na zahrádce, je sluníčko, oběd výborný. Fífa sotva dojí a už nás tahá do Íčka. Tam dostáváme tip navštívit Soví voliéry (TZ2691) – areál, umístěný v prostoru starého lomu, tvoří venkovní voliéry se skupinou sov běžně žijících v šumavských lesích. Návštěvní trasa vede po dřevěných chodnících mezi jednotlivými voliérami. V nich žijí např. výr velký, puštík bělavý, kalous ušatý nebo sova pálená. Prohlídka je zajímavá, zase něco jiného. V mapách vidím, že další turistická známka je nedaleko ve Svinné Ladě – Chalupská slať (TZ851), upoutávkou je krásná fotka solitérní břízy v rašeliništi. Jdeme pěšky, je to asi jen kilometr, ikdyž po silnici. Tam, ve vidině hospody a osvěžení, jdeme nejprve do – jak zjišťujeme – Informačního střediska NP Šumava. Nápoje se tedy nekonají, tak aspoň zkoukneme výstavku o rašeliništích včetně její květeny a drobných živočichů, co tam žijí. Po prohlídce se vydáváme po povalovém chodníčku přímo doprostřed rašeliniště Chalupská slať, přímo k největšímu rašeliništnímu jezírku v Čechách. Je to nádhera, jedno z nejkrásnějších míst v republice. Ještě, že nás sem náhoda zavedla.
Po krásném zážitku se táhneme zpět k autu na cestě zpět do Hančova. Jedeme přes Kvildu (TZ96), jednu z nejznámějších osad – obcí v ČR, minimálně v hlášení počasí, kde bylo nejchladněji. Nedá nám to tu aspoň na chvilku zastavit a kouknout do zdejšího Íčka. Mimo spousty suvenýrů je zde expozice specializují se na rýžování zlata, obchodní stezky, sklářství, výrobu ze dřeva, vegetaci rašelinišť a problematiku horského lesa.
Pokračujeme na cestě domů, na Horskou Kvildu(TZ59). Ale opět, kousek za Kvildou je malé parkoviště a všichni chodí někam do lesa, zastavujeme a kousek odsud by mělo být další rašeliniště – Jezerní slať (TZ1494). Je taky kouzelné, ale na Chalupskou slať nebude mít dlouho nic. Blíží se pátá hodina a tak opravdu je čas na návrat, směr Srní, Rejštejn, ale když vidím odbočku na Kašperské Hory, říkám “Co ještě takhle krátkou zastávku na hradě Kašperk?” No jedeme tam. Jelikož od oběda je dost dlouho a mamce docházejí cigarety, k čemuž v rámci zachování dobré nálady nesmí dojít, stavím v Kašperských Horách (TZ614) na náměstí u kostela sv.Markéty přímo pod Coopem. Mamka se hrne do krámu, ale děti musí taky. Po dlouhém čekání se objevují se zásobami a tak můžeme pokračovat až na parkoviště České Domky. Na hrad je to tedy ještě skoro dva kilometry, ale po svačince z Coopu a navýšení zásob cigeret je nálada dobrá. Přesně v půl šesté jsme na hradě Kašperk (TZ207), jelikož je už pozdě, rychle si prohlížíme nádvoří a děláme jen pár fotek. Odtud se vracíme k autu a už opravdu jedeme rovnou do Hnačova do apartmánu. A konec dobrý, všechno dobré – v osm už sedíme v kempu u Hnačovského rybníka na pivku (a limonádě).
středa, 4.8.2021
(Čeňkova Pila, Kvilda, Modrava – Rejštejn – Čeňkova pila, kiosek – pivo Březí koza, Kvilda – Pramen Vltavy 7km modrá a zpět)
Po snídani, kterou opět připravovali nejmladší zase odjíždíme na profláknutější místa Šumavy, nejprve na Čenkovu Pilu (TZ107). Tady byla mamka před pár lety na zájezdu s hasiči a má odtud historku, jak v partě chodili po Šumavě, popíjelo se z placatek a když na ně přišla chuť něco pojíst, uviděli u jednoho domu posezení s pivními slunečníky a tak si tam šli sednout a poručili si něco k jídlu. Paní jim nabídla, že má leda domácí bramboračku, tak si ji dali celá skupina, trochu remcali, co je to za divnou hospodu, každý talíř jiný a tak – až nakonec zjistili, že nejsou v žádné restauraci, ale u někoho doma na zahradě 🙂
Po desáté jsme na místě, parkujeme za kontejnery na tříděný odpad naproti malé vodní elektrárně, je tu pusto, bez lidí. Jdeme zpátky k parkovišti kolem kiosku “Březí koza”, který je ještě zavřený a pokračujeme kolem náhonu k Čenkově pile, z které je nyní malá vodní elektrárna – dáváme jen malou procházku. Při zpáteční cestě k autu se stavujeme v již otevřeném kiosku jen na pití a mamka si zde kupuje originální půllitr “Březí koza” 😀
Přejíždíme do Kvildy, parkujeme a po krátké prohlídce obce se dáváme na pochod k pramenu Vltavy (TZ1600). Jde se celou dobu po modré asfaltové cestě, nejdříve za Kvildou mezi lukami, pak už víceméně lesem, každopádně bez výhledů. Je to vcelku úmorná cesta, občas nás zaujme nějaká malebná lesní tůňka, ale spíše závidíme všem cyklistům, kteří kolem nás profičí. Největším zklamáním je však pro nás samotný pramen Vltavy. Kolem půl druhé, po 6km plahočení jsme čekali trochu něco zajímavějšího, třeba jako je pramen Labe u nás v Krkonoších, ale nic. A to nás čeká zase nudných 6km zpátky, protože musíme stejnou cestou. Podobně hodnotili toto místo i ostatní, kteří sem došli. Jediné pozitivní bylo, že jsem sebou táhl vcelku pestrou svačinu v baťohu, takže když se vyprázdnil, zdejší přístřešek hned jsme jej obsadili. Několikrát k nám nakouklo několik hladových turistů, kteří doufali, že je to bufet a něco si zakoupí 😀
Po doplahočení se k autu hned odjíždíme, vidím odbočku na Filipovu Huť, Fífa by si ji potřeboval vyfotit, tak si děláme malou zajížďku. Tím pádem se dostáváme do Modravy (TZ61), známé z české kriminálky. Zde se na skok zastavujeme a jdeme do Íčka a potom na limču do kiosku hned naproti parkovišti (Penzion u Pstruha, Modrava 41). Jelikož jsme dost utahaní a je po páté hodině, už jen pokračujeme zpět na ubytko.
čtvrtek, 5.8.2021
(bazén, odjezd, Ml.Boleslav Globus)
Po snídani balíme, v devět dávám s dětmi poslední koupel v bazénu a odjíždíme. Už v jednu jsme v Mladé Boleslavi a v Globusu se stavujeme na pizzu a tím naše první Šumava končí.
