Ještě v sobotu dopoledne se rozmýšlím, kam bychom mohli jet, pár plánů by bylo, ale jsou to většinou spíše celodenní výlety, což se nám dnes moc nehodí. Vytahuji z rukávu výlet, který jsem tak nějak plánoval již vloni, ale nedostalo se na něj. Autem do Špindlu, lanovkou na Medvědín a zpátky pěšky přes Horní Mísečky. Ujednáno, kolem desáté vyjíždíme, tentokrát dvěma vozy.
Do naší sbírky rozhleden nám z blízkého okolí chybí již jen Tanvaldský Špičák a k tomu se v blízkém okolí nabízí projít si nedalekou naučnou stezku poblíž Josefova Dolu – Vodopády Jedlové.
Tip na zpestření tohoto výletu nám dal Leoš. Již nějakou dobu plánuji se zastavit u kamaráda ze střední – Tomáše, který z oken svého bytu má parádní výhled na hrad Pecka, s tím, že to vezmeme přes Lázně Bělohrad. Leoš nám dal navíc dobrý tip kouknout se na návrší Byšičky a nedalekou „provrtanou“ hůrku Hřídelec.
Je krásná slunná neděle, sice trochu víc pofukuje, ale stále zahálíme doma, tak se rozhodujeme jet alespoň na nedaleký Kozákov, na rozhlednu, na které jsme léta nebyli, coby rodinka ještě nikdy.
Konečně přišel taky jeden slunečný den, poslední dobou je jich nějak málo. Že bychom se po dlouhé době někam vydali? Ale kam? Počasí je takové nejisté, za chvíli se může zatáhnou a začít sněžit, navíc je brzo tma.
Doma, při listování knihou „Rozhledny a ztracené hrady“, kterou jsem dostal k vánocům, jsem narazil na Allainovu věž, jenž by měla být asi 2km od rozhledny Tábor, tady kousek za Lomnicí nad Popelkou. Pojedeme tam, na hodinovou procházku.
Přibalujeme malé sáňky a po půl druhé úspěšně dojíždíme na vrchol, cesta se zde udržuje jen protahováním, naštěstí jsme však nikde v prudších pasážích zastavit nemuseli. To už by byl s rozjezdem možná problém. Stále krásně svítí sluníčko a ojíněné stromy všude kolem se jen třpytí. Trošku mrzne, sníh krásně křupe pod nohama.
Před námi 35m vysoká Tichánkova rozhledna /*958*/ na kopci Tábor, byli jsme tu již několikrát, nikdy však nahoře, dnes to snad napravíme.
Nejdříve však kudy k té Allainově věži…
severní stranou vrcholu Tábor vede 400 metrů dlouhá Křížová cesta, vybudována v roce 1898 mezi poutním kostelem Proměnění Páně na Táboru a studánkou s kapličkou a plastikou Krista uzdravujícího nemocné, cesta dále pokračuje po červené do Lomnice/Popelkou uvedený kostel, Proměnění Páně, máme hned za zády Nelinka sedá na sáně a pokračujeme dál kolem místní zajímavosti – cvičiště pro výcvik norních psů trochu jsem čekal a doufal, že půjdeme po dlouhou dobu očekávaném sluníčku, ale cesta ač na jiho-západ vede stále lesem, takže ze slunce opět nic nebude… a tolik jsme se těšili 🙂 a zase les a stále les ještě až konečně chvilku po druhé hodině jsme u Allainovy, tato původně vyhlídková věž byla postavena v roce 1862 stavitelem Josefem Pruvotem, je vysoká 13 metrů a postavena v novogotickém stylu z pískovcových kvádrů a má osmiúhelníkový půdorys. Na všech fotkách je polorozpadlá a kolem samý nálet a stromy, na info tabli se dočítáme, že byla nedávno (červenec 2014) zrekonstruovaná a okolí taktéž zrevitalizované Allainova věž /*2347*/ v celé kráse, škoda jen, že nebyla zachována možnost na ní vylézt pohled od věže dolů směrem k Jičínu (leží odtud jižně cca 6,5km vzdušnou čarou) na čerstvou mýtinku s posezením a nově zbudovaným rybníčkem napájeným z místního pramínku pohled do vnitřku věže, jen to schodiště kdyby bylo…
Nelče začíná být asi zima, přestože krásně svítí a je nabalená o několik vrstev víc než Fífa – alespoň to dává najevo dost pronikavým křikem, nezbývá nám, než se dát na ústup a otočit to k autu
cestou se ještě snažím udělat pár fotek třpytících se stromů okolo
a už jsme u auta, na rozhlednu se už nikomu moc nechce, teda mimo mne a Fífy, takže jdeme sami, vedle vstupních dveří na rozhlednu je právě úplně ne moc sem zapadající kresba k příležitosti rekonstrukce rozhledny v roce 2006 při vstupu do rozhledny je kovový turniket, který vás vpustí na jinak nehlídané schodiště po vhození 20ti korunové mince, nahoru je to nějakých 145 schodů, bohužel po cestě mi vypovídá službu foťák – vybitá baterie, tak beru telefon a po rozsvícení displeje se vypíná též – zapoměl jsem vypnout GPS a baterie jsou taky KO, je to pech, foťák už zapnout ani nejde, telefon ještě jo, tak rychle naslepo dělám pár fotek… S Filípkem sbíhám dolů a v 15:20 odjíždíme domů…
Letos jsme se tradičně zúčastnili výročí otevření rozhledny U Borovice (poblíř Vysokého nad Jizerou), tentokrát bylo jubilejní 5. Počasí bylo chladné a dost větrné, proto jsme vyrazili s dětmi autem a pobyli asi jen 1,5 hodinky kolem poledního. Účast byla tradičně hojná, sejkory výborné, viz. pár fotek z mobilu..
Původně jsem tuto akci plánoval s tím, že vezmu sebou rodiče a děti. Počasí bylo v týdnu docela fajn, ale jako vždy se začínalo v pátek zhoršovat. V noci poprchává a ráno je všude mlha jako mlíko. Chuť někam vyrazit by i byla, ale nesmělo by se počasí moc zhoršit. Furt váháme, v jedenáct se definitivně rozhodujeme, že přeci pojedeme, sice jen v omezené sestavě – já a Jíťa. Děti necháváme u babičky.
Počasí vypadá na krásný slunný den, táhne mne to někam na kopec, před polednem vyrážíme na Jizerku, kam je to tak nějak nejblíž. Před lety se vedl náš vůbec první výlet s dětmi, resp. tehdy jen s Filípkem a to ještě v klokance. Celé léto jsem měl v plánu sem zajet i s Nelinkou, aby nezůstala ochuzena, tak to vyšlo až nyní.
Je stále krásné podzimní počasí, tak kam krátce vyrazit? Na Jizerku? Trosky? Nakonec mne napadá si jen tak pohodově zajet autem ke skalní vyhlídce Strážník /*1364*/ (778asl), kousek nad Jabloncem/Jizerou a potom bychom se mohli podívat ke zřícenině hradu Návarov /*1613*/, ke které jsme již nedošli při minulém výletu ze Spálova k návarovskému mostu. Je to jedna z mála zřícenin v nejbližším okolí, kde jse ještě nebyli.