Přehled navšívených míst Alpy 2015 – Nízké Taury okolí Ramsau a Schladming, Dachstein – na začátek musím podotkout, že jsme v Alpách byli poprvé a navíc s malými dětmi, takže v plánu nebylo nalítat desítky kilometrů po hřebenech, což bych sice velmi rád, ale spíše se zde rozkoukat, nabrat zkušenosti pro příště a navštívit takové ty hlavní body v našem nejbližším okolí, takže žádná VHTuristika, ale spíš jen obyčejná „turistika“
Ráno, jako každý den, začíná snídání, ale dnes navíc již přichází smutnější záležitost, balení věcí a odjezd domů. Abychom si den přeci jenom trochu vylepšili, máme v plánu ještě zajet asi 27km do nedalekého Rejvízu a vydat se k Mechovému jezírku. Před osmou už máme předaný pokoj a v osm již plně naložení vyrážíme.ještě poslední ohlédnutí za naší dočasnou domácí destinací a před devátou jsme již v Rejvízu /*7*/ možností kam jít je opravdu mnoho 🙂 my v tom máme ale jasno – k Mechovému jezírku cesta by měla být komplet lesem, takže na hřebenech ať se dnes smaží někdo jiný cesta lesní pěšinou krásně utekla a po valbovém chodníku docházíme k „mítní bráně“ (dospělí á20,-, děti á10), z čehož se platí asi jen obnova chodníku – přes 800m se jde jen po dřevě! docházíme k Mechovému jezírku, zajímavější mi přijde víc cesta rašeliništěm, než samotné jezírko
ještě jedna na památku a odcházíme, začíná to tu nějak houstnout zpátky to bereme zkratkou přes vršek U Pomníku (814asl)
památník 1. světové válce – monument pěti kamenných čtvercových sloupů, 6 m vysokých, je vztyčen na pětiúhelníkové základně a u vrcholu spojen obvodovým věncem, na vrcholech pilířů jsou kříže s válečnými letopočty (1914-1918), uprostřed pomníku stojí Kalich hořkosti v poledne se ještě posilňujeme v místním bufetu a už nadobro odjíždíme domů, před sebou máme nějakých 220km po okrskách v Polsku nás zastihuje prudký déšť, že skoro musím zastavit, jak nic nevidím, ujedeme tři kilometry a sucho…
Výlet do Jeseníků byl krásný, podařilo se nám navštívit všechna plánovaná místa a i objevit spoustu nových – na příště. Jen počasí bylo skutečně horké až moc. A to prý oblast Jeseníků byla v těch vedrech nejchladnější v ČR. Kvůli dětem jsme proto museli omezit pěší výlety, protože přesto, že jsou na dlouhé štace zvyklí, tak v tom vedru prostě trpěly a to nejen oni. Hlavně, že nám však dovolená nepropršela. Paráda!! Kam na předdovolenou za rok?
Přestože tady v Jeseníkách nepanují taková vedra jako v ostatních částech ČR, museli jsme dnešní plán upravit. Původně jsme chtěli jít z Ramzové přes Šerák a Keprník zpět na Červenohorské sedlo, čímž bychom měli se včerejším výletem projitý celý hřeben Šerák – Ovčárna. Nemělo to být daleko, asi 10km, ale Filípkoj se do toho moc po včerejšku nechtělo a tak jsme se rozhodli, že ho nebudeme trápit. Navíc pro uzavírku zrušené turistbusy bychom se do Ramzové dostaly až po jedenácté, takže bychom šli hřebenovku přes pravé poledne a to se nechtělo ani nám. Takže plán-neplán nakonec je, že vyjedeme lanovkou na Šerák, uvidíme kam dojdeme a stejnou cestou zase zpět.Před půl devátou parkujeme přímo u lanovky v Ramzové (zdarma) /*9*/ a chvíli rozmýšlíme, zda koupit zpáteční nebo ne. Jelikož je to však podél lanovky skoro 6km nezáživnou cestou a my zavrhli 10km hřebenovku, kupujeme zpáteční (2x á270 + 1x á160,- – děti od 5let včetně) dráha je rozdělena na dva úseky, první o délce 1459m je z Ramzové (765asl) na Čerňavu (1065asl) jedeme společně 4-sedačkovou lanovkou druhý úsek o délce 1810m z Čerňavy na Šerák (1351asl) jedeme po dvou SZ pohled směrem na Smrk (1127asl) už takhle po ránu je opravdu úmorné vedro, tak se na pivko schováváme do místní chaty „Šerák“ /*4*/
Okna privátku máme na sever a v pokoji chládek a tak dobře vyspalí vstáváme v půl šesté. Na dnešní den je v plánu poměrně dlouhý (s malými prcky) přechod od Ovčárny do našeho dočasného útočiště, na Červenohorské sedlo. Abychom se nemuseli zbytečně štvát a mohli se kochat okolím, tak pokud nejde udělat túra okružní, tak se necháme vždy odvést nějakou dopravou do „cíle“ a odtud se vracíme. Tak je to i v plánu dnes, přestože pro uzavírku nám zrušili turistbus ze sedla přímo na Ovčárnu, podařilo se mi najít vcelku vyhovující spoj, sice se dvěma přestupy, ale před půl desátou bychom již měli být na kopci (s turistbusem to vycházelo pro jeho zajížďky do různých končin obdobně, takže žádné zpoždění…)
Na letošní „předdovolenou“, kterou plánuji vždy na červencový prodloužený víkend vyrážíme do Hrubého Jeseníku, ubytování mám zajištěné již někdy od zimy v Červenohorském sedle (1013asl). Asi týden před odjezdem se dozvídám, že je uzavřena silnice přes Kouty nad Desnou, takže narychlo měním program – z toho důvodu je zrušeno několik turistických busů, které jsem chtěl využít, nakonec se mi daří najít řešení dopravy na všechna místa kam jsem plánoval původně.
V sobotu vyrážíme na nákup do libereckého Deathlonu pro nějaké to chybějící vybavení do Alp, kam jedeme na letošní dovolenou. A když už budeme v tom Liberci, tak plánuji se zastavit na místních dvou „rozhlednách“, jež jsou téměř poslední, námi nenavštívené, v Libereckém kraji. No spíše jsou to takové vyhlídkové věžičky, než rozhledny, podle toho, kdo to jak bere…
Po tříleté pauze vyrazili škodějovští hasiči na výlet, my u toho samozřejmě nemohli chybět. V plánu je prozkoumat Pevnost Josefov v Jaroměři, hospital (zámek) Kuks a když zbude čas a bude trochu přát počasí, zajet si ještě do Babiččina údolí.
„schody, schody a zase schody a k tomu 34°C ve stínu“, tak by se dal stručně vystihnout náš poslední výlet do Českého Švýcarska, tenrokrát do okolí Jetřichovic.
Do Příbrami /*494*/ se vydáváme hlavně navštívit místní autoservis zaměřený na repase zadních náprav Citroenů. Specializují se zde na to, recenze jsou vesměs kladné a cena i s benzínem na cestu nás vyjde na méně než to nechat udělat u nás v okolí. K tomu pěkný výlet jako bonus.
Ve skutečnosti vyrážíme už ve čtvrtek odpoledne, navštívit po dlouhé době příbuzné v Praze. Odtud vyjíždíme hned druhý den v půl deváté. Ráno je průjezd Prahou bez problémů a tak jsme v Příbrami před půl desátou. Auto, které je objednáno až na jedenáctou přistavujeme do servisu a vydáváme se do města.
Téměř po roce vyrážíme do zahradnické školky do Studence nakoupit nějakou tu novou květenu do zahrady, přičemž kousek odtud stojí další z rozhleden, kterou jsme ještě nenavštívili. Rozhledna Kozinec je asi v půli cesty mezi Horkou u Staré Paky a Vidochovem, otevřena je však jen v sobotu od 12 do 17 hodin. Dnešní den je navíc prvním letošním, kdy je otevřena – což se k malé zajížďce přímo nabízí.